Navzdory vysokému věku neztratil optimismus, houževnatost a svěží úsudek. Písemné a fotografické materiály z II. světové války dodnes zpracovává na počítači, aby sloužily dalším generacím. S válečnými veterány, členy Českého svazu bojovníků za svobodu, legionáři, novináři a dalšími návštěvníky vzpomíná na válečná léta, na dobu příliš krutou na to, aby se ještě jednou mohla opakovat.
„Chtěl bych zapomenout. Ale nejde to. Bohužel,“ říká plukovník ve výslužbě.
V klukovských letech vkročil ve vojenských botách rázem do dospělosti. Jeho mládím zněl rachot fronty. Tam se nikdo neptal, kolik bylo komu let. Všechno se měřilo odvahou.
Jako mladý jinoch začal odbojem ve velehradské sokolské organizaci, která strážila mosty na Vlárské železnici. „Záhy jsem se stal příslušníkem samostatné roty Obrana národa na Velehradě, která čítala asi sto mužů. Pětapadesát jich bylo z Velehradu, dvaadvacet z Modré a další byli z okolních vesnic. V listopadu 1939 dostala Obrana národa v Čechách a na Moravě těžkou ránu v podobě velkého zatýkání,“ vybavuje si vzpomínky Maděra.
V únoru roku následujícího se několika lidem, mezi nimiž byl i on, podařilo z ochromené Obrany uniknout přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko do syrského Bejrútu, odkud je francouzská zaoceánská loď Mariette Pacha je převezla do Marseille ve Francii.
„Tam jsme vstoupili do rodící se československé zahraniční armády. Já byl zařazen jako praporní pozorovatel k šesté pěší rotě, druhého praporu 1. pluku,“ svěřuje se Maděra. Podle francouzského rozhodnutí byl druhý prapor zařazen na obrannou linii proti nacistům u Coulommiers.
Po pádu Francie odcestoval z jejího jihu přes Gibraltar do Anglie, kam byl povolán jako parašutista k plnění zvláštních úkolů. Při výcviku, po němž měl být vysazen v tehdejším Protektorátu Čech a Morava, utrpěl těžké poranění hlavy a páteře.