„O prvním listopadovém víkendu, tedy den po Dušičkách, mělo 11. setkání milovníků gregoriánského chorálu na Velehradě formu zpěvu chorálního oficia za zemřelé. Zpěvy zajistili členové sboru Conventus choralis pod vedením Filipa Srovnala, který vystudoval soukromou chorální školu v Paříži,“ uvedl velehradský řeholník bez kněžského svěcení Václav Dlapka SJ.

Z barokních chórových lavic z přelomu 17. až 18. století, které jsou pro svoji uměleckou hodnotu označovány jako klenot moravského baroka, zněly ranní chvály, během dne modlitby a za soumraku nešpory. Kompletář a anticipované matutinum znělo v pozdních večerních hodinách zase kostelíkem Cyrilka.

„Matutinum je ranní zpěv. Ten pro cisterciácké mnichy na Velehradě začínal mezi druhou a třetí hodinou ranní. Ve středověku přicházeli do chórových lavic kostela po schodišti ze svých ložnic, které byly v patře konventu klášterní budovy,“ objasnil Václav Dlapka.

Dodal, že dnes by nebylo možné tak časně ráno v bazilice zpívat, protože její majetek je před nenechavci chráněn poplašným zařízením. Proto se matutinum odbývá v Cyrilce.

„Církevní oficium se v průběhu staletí vyvíjelo. Hodinky za zemřelé ale zůstaly v těch starých verzích. To jednoduché oficium se zachovalo a kopíruje velikonoční velkopáteční modlitby,“ sdělil Filip Srovnal, dokumentátor movitých památek Národního památkového ústavu Praha.

Podle něj se oficia za zemřelé vyvinula v mnišském prostředí. „Cisterciáčtí mniši cítili potřebu modlit se za své bratry. Právě v tom mnišském prostředí se vyvinulo oficium za zemřelé, a proto se vrací na Velehrad,“ líčí Filip Srovnal.