A přece Rudolf Vácha, cestovatel tělem i duší, ač sám maximálně skromný, má co o své vášni povídat, o čemž svědčí také jeho nedávná přednáška o Iránu pro hradišťské publikum.

Třiapadesátiletý Rudolf Vácha, povoláním technik, bydlí v Hradišti už 30 let a jak sám uvádí, ačkoliv původně pochází z jiného regionu republiky, na své současné bydliště nedá dopustit. Vášeň pro cestování ho intenzivněji přepadla až celkem pozdě, vlastně až trošku povyrostly děti. „Pokud nepočítám takové ty klasické dovolené typu Chorvatsko, tak vlastně až se staršími dětmi jsme začali cestovat trošku netradičněji," vzpomíná na počátky Rudolf Vácha. V jeho případě je však zapotřebí oddělit služební cesty a cesty soukromé poznávací. „Mé pracovní povinnosti mě zavedly již do spousty zemí světa, jako třeba do Pákistánu, Vietnamu, Malajsie či Indonésie, ale to jako cestování ani moc neberu, je to víceméně jen přesun na jednání, do hotelu a zpět," popisuje třiapadesátiletý technik. Ale sám uznává, že i díky služebním cestám si často vytipuje, co by se dalo později soukromě navštívit.

Jedna z obdivuhodných soukromých cest rodiny Váchových směřovala před několika lety například osobním vozem do Sýrie a Jordánska. Obyčejná fabie, jak sám cestovatel uvádí, jej bezpečně za necelé čtyři dny dovezla i s manželkou a dvěma dcerami napříč Balkánem a Tureckem do Sýrie. „Oproti dnešku to ještě v roce 2009 byla oáza klidu," komentuje své vzpomínky s ohledem na dnešní situaci v této zemi Rudolf Vácha. Celá posádka pak pokračovala podél Izraele a Mrtvého moře přes poušť až na jih Jordánska do Aquaby. Mimo další cesty, jakými byly například opakované výlety do Turecka či Portugalska, následovala dovolená i s dětmi v Maroku.

„Je pravdou, že tam jsme již jeli novým autem – oktávkou, protože naše stará fabie již měla celkem hodně najeto," upřesňuje s úsměvem nadšený cestovatel. Poslední dovolená z léta loňského roku pak manžele Váchovi zavedla do Iránu. „O vstup do Iránu jsme se v minulosti pokoušeli již jednou, ale do země tehdy nechtěli vpustit naše vozidlo. Vloni to již ale vyšlo," usmívá se Rudolf Vácha. Škodovka z Hradiště tak díky tomu zavítala třeba do iránského Tabrízu či Teheránu. S širokým úsměvem cestovatel odpovídá na dotaz, jak se celé rodině daří vměstnat všechny věci na tak dlouhou cestu do auta, když spousta našinců má věcí až po střechu vozidla, jen co vyráží za babičkou do nejbližší Lhoty.

„Nám stačí málo. Jezdíme v létě, takže stačí pár triček, spíme většinou pod stanem, stravujeme se po cestě," prozrazuje svůj návod zcestovalý Hradišťák. Nedá dopustit ani na bezpečnost těchto zemí. „Možná to zní paradoxně, ale v těchto krajinách se cítím bezpečněji než kolikrát navečer v hradišťském parku," nabídl své srovnání Rudolf Vácha. Mezi další zajímavé podniky této rodiny patřilo například i procestování zapůjčeným autem západu Spojených států, při kterém navštívili San Francisco, Los Angeles, Grand Canyon, či národní parky Yellowstone a Yosemite. Sám Rudolf Vácha ovšem nedá dopustit ani na české luhy a háje.

„Nejvíce času trávíme stejně cestováním po naší zemi, při tom ale s oblibou využíváme pro změnu zase vlaku," podotkl cestovatel. Jen těžko se dá podle něj vyzdvihnout ty nejzajímavější zážitky z cest. Ale celá rodina například s úsměvem vzpomíná na cestu přes Jordánsko, coby muslimskou zemi, kde chodí většina žen zahalených. „Stavěla nás jedna policejní hlídka, která mimo doklady zkontrolovala také posádku a všimla si nejspíš našich dvou dospívajících dcer, které tehdy cestovaly v tričku. Nevím, čím to bylo, jestli si to předávaly potom hlídky mezi sebou vysílačkami, ale najednou nás zastavovala jedna hlídka za druhou, prakticky po nás nic nechtěly, jen vždycky nahlédly na posádku auta a pustily nás dál," uzavřel své povídání s úsměvem Rudolf Vácha.