Již zmiňovaný kongresový palác, přesněji Palais de Festival et de Congres, je přitom považován za nejošklivější budovu Cannes, horu betonových panelů pískové barvy v těsné blízkosti moře, která je takřka nepřehlédnutelná a naprosto nekorespondující s okolní architekturou. Ulice přilehlého boulevardu de la Croisette jsou posety luxusními pětihvězdičkovými hotely jako Carlton či Martinez a drahými butiky proslulých módních návrhářů z celého světa.

Z této přehnané noblesy je možné alespoň na chvíli uniknout do nedaleké staré čtvrti Cannes zvané Le Suquet, kde stojí i katedrála vystavěná ve stylu provensálské gotiky, kterou obklopují ztichlé ulice a náměstíčka s pnoucími růžemi a piniemi skýtajícími vytouženou skrýš před rušnou a lidmi přeplněnou promenádou na pobřeží.

Vůbec nejlepší volbou, jak se vzdálit každodenní uspěchanosti, je vydat se na nedaleké ostrovy Iles de Lérins. Pod tímto názvem se skrývá rozlohově větší ostrov svaté Markéty a menší ostrov svatého Honorata.

Po 20 minutách strávených na výletní lodi se ocitáme na prvním z ostrovů, ostrově svaté Markéty, kde je k vidění pevnost, která se v 17. století stala vězením, jehož nejznámějším a bezpochyby nejzáhadnějším obyvatelem byl muž, kterému je připisováno bezmála šedesát možných identit umocňujících legendu tohoto místa, muž se železnou maskou.

Milovníci historie a archeologie ocení zdejší muzeum moře, které se nachází v prostorách pevnosti, jež krom cely muže se železnou maskou ukrývá také antické římské cisterny, památník rodu Hugenotů a archeologické nálezy z mořského dna, předně římské a saracénské vraky lodí.
Vítané místo odpočinku a relaxace nejen pro rodiny s malými dětmi představují zdejší dlouhé eukalyptové háje se spoustou prostoru pro posezení a rodinný piknik.

Potěšení z krásného dne ovšem kazí pohled na oblohu protkanou křížem krážem bílými čarami, které mají údajně způsobovat déšť. Tyto čáry jsou téměř každodenně viditelné nejen na naší obloze, ale také na obloze nad Azurovým pobřežím, ze kterého se tak postupně všechen azur vytrácí a jasně modrá obloha se tak zřejmě stává dávnou minulostí.

Sousední ostrov svatého Honorata považuji nejen já za skrytý poklad Riviéry, který mně naprosto učaroval. Známé centrum spirituality objevené v 5. století našeho letopočtu chránilo před nájezdy pirátů po více než 600 let opevnění, které dnes připomíná několikapatrová kamenná pevnost vystupující z moře s uchvacujícím výhledem do okolní krajiny.

Dnes je tento opevněný klášter považován za evropskou raritu svého druhu. Po ostrově je rozeseto sedm kaplí, k nimž každoročně přicházejí poutníci, kteří se po kolenou vydávají od jedné kaple k druhé.

V jarních měsících, před začátkem turistické sezony, je ostrov stále ještě fascinující oázou klidu, kde odříznuti od okolního světa žijí pouze mniši cisterciáci, kteří na klášterních vinicích pěstují vinnou révu, z níž produkují excelentní víno a likéry s názvem Lerina a Lerinello, a v tichu se starají o ovocné sady a levandulová políčka.

Návštěva ostrovu svatého Honorata je cestou zpět v čase, který jako by se zde zastavil. 21. století připomínají pouze lodě přijíždějící ke břehům ostrova a každodenně sem dopravující nové a nové návštěvníky. Po dni prožitém v zázračném tichu nezbývá než nasednout do poslední bárky dřív, než se brány ostrova před setměním uzavřou, a nechat se převézt zpět na druhý břeh.

Pavla Krystýnová

Již dříve uveřejněné texty si můžete přečíst vpravo nahoře v oddíle Související články