Od 4. dubna letošního roku se museli řidiči obrnit trpělivostí, protože je mezi oběma obcemi čekala patnáctikilometrová objížďka přes Staré Město. Nejen ona, ale i zdánlivě pomalý postup rekonstrukčních prací na mostě, který je chráněnou kulturní památkou, vyvolaly velkou nespokojenost nejen u tamních obyvatel. „Měsíční skluz v opravě mostu, ale i zvýšení nákladů ovlivnil na přelomu června a července záchranný archeologický průzkum,“ vysvětlil Bronislav Malý, šéf Ředitelství silnic Zlínského kraje (ŘSZK).

„Rekonstrukce mostu byla potřebná, ale mohla postupovat rychleji. Lidé z naší obce si stěžovali, že stavební práce na mostě probíhaly v některých měsících hlemýždím tempem,“ zlobí se starosta Tupes Oldřich Vávra.

Za pravdu mu dal i ředitel velehradského hotelu Mlýn Josef Hájek. „Neobstojí tvrzení, že jenom archeologové zbrzdili práce na mostě. Poté co byly začátkem dubna odstraněny z mostu žulové kostky a podloží pod nimi, se práce na stavbě na tři týdny téměř zastavily,“ řekl rozhořčeně Hájek.

„Jednalo se o specifickou akci, kdy termíny a lhůty nebyly závislé na produktivitě stavebních řemeslníků, ale byly ovlivněny rozsahem restaurátorských prací,“ obhajuje však postup při opravě historického mostu Malý.

Podle Miloslava Vaškových a Tomáše Chrástka, archeologů Slováckého muzea, se potvrdilo, že most je starší než barokní. „Rámcově tedy můžeme říci, že jeho nejstarší část je vrcholně středověká, tedy ze 14. až 15. století, což dokumentují nálezy keramiky,“ objasnil Vaškových. Při postupném odkrývání mostovky a oblouku se ukázalo, že most měl více stavebních fází. „Máme zajímavé nálezy keramiky z období 13. až 17. století, části skleněných renesančních pohárů a podobně,“ okomentoval výsledky průzkumu.

„Poté, co archeologický průzkum na mostě skončil, muselo dojít ke změně projektu tak, aby nové konstrukce nijak neohrozily zbytky stavby barokního mostu ani objevené základy ještě staršího gotického zdiva,“ vysvětlil zdržení prací na stavbě Martin Kopal, stavbyvedoucí dodavatelské společnosti Swietelsky.

Změna technologie prací, vyplývající z nutnosti ochrany archeologických nálezů, se odrazila i v ceně díla. „Ta vzrostla o více než milion a činí 11,332 milionu korun,“ informoval Bronislav Malý.

Vozovka na mostě byla zúžena na 3,8 metru a snížena byla také tonáž mostu na pouhých šest tun, o čemž řidiče informují dopravní značky.

„O obnovu mostu usilovalo obecní zastupitelstvo od roku 1996. Předcházela mu dlouhá jednání s investorem, památkáři, ale hlavně nedostatek finančních prostředků. Konečně je most, který byl v havarijním stavu, zachráněn,“ oddechl si velehradský starosta.

Kamenný barokní most, který se klene nad Salaškou při západním okraji bývalého kláštera na Velehradě, je nejstarším na silnicích Zlínského kraje, ale i chráněnou kulturní památkou. Dopravě slouží už od roku 1750. Čelní zídky barokního skvostu zdobily sochy sv. Bernarda a svaté Luitgardy od Ondřeje Schweigla, které se dostaly do přímého ohrožení projíždějících vozidel.

V roce 1955 byly sochy sneseny a umístěny při západní bráně velehradského kláštera. Na most se už nevrátí, aby nedošlo k jejich poškození. Zda budou most zdobit jejich repliky, to záleží na finančních prostředcích.