Čas: 7.05. Místo: Centrum Uherského Hradiště. Strastiplná cesta do krajského města začíná. „Obrňte se trpělivostí, prosím,“ měl by hlásit inteligentní palubní počítač, pokud by tam nějaký byl. Jen chvilku po výjezdu je tu první komplikace – provizorní semafor u vjezdu do areálu hradišťského Mesitu. Na jednu zelenou pouští pětadvacet až třicet aut.

V obou směrech se tvoří dlouhé kolony, autobusy nabírají zpoždění. Navíc až po konec Mařatic je v katastrofálním stavu krajnice, držím se proto raději ve středu silnice a jedu pomalu. A to necestuji v pondělí, to by si to při krajnici šinul obří popelářský vůz i ucpal by i zbytek volné vozovky.

Zdržením hrozí i nepředvídatelné drobnosti. Před jarošovskou čtyřicítkou kontrolovanou radarem, poblíž „lesu značek“ signalizujících začátek a konec cyklistické stezky, jenž byl nedávno kritizován i v České televizi, stojí na silnici multikára. Pracovníci technických služeb opodál upravují okolí. U pivovaru, je maximální rychlost omezena na třicet kilometrů za hodinu, krajnice a zastávka MHD jsou rozkopány.

Co čert nechtěl, hned za cedulí s červeně přeškrtnutým nápisem „Jarošov“ je mi jasné, že zpoždění mírným překročením rychlostního limitu mimo obec nedoženu. Brzdí mne kamion, jede sotva osmdesátkou. Tirák navíc zastavuje a pomalu vjíždí do areálu firmy pár set metrů před odbočkou na Mistřice.

Klidnou se dá nazvat cesta přes Bílovice a Březolupy. Bílovickou čtyřicítku nikdo nebere vážně a na nově narovnaném úseku za obcí asfalt krásně šumí pod koly. A navíc – nikde nejsou výmoly.

Poetická desetiminutovka končí v 7.32 mezi Březolupy a Šarovami, kde panuje pracovní ruch. Jeho výsledkem by v polovině června příštího roku měla být krásná nová rovná silnice. Nyní však šoféry vítají červená světla semaforů a čadící výfuky automobilů stojících v koloně. „Omezený provoz řízený semafory tam bude trvat do 30. listopadu. Původně se měla v říjnu uskutečnit i třídenní totální uzavírka, ale ta je vzhledem ke zpoždění stavebních prací odsunuta až na jaro,“ říká provozně-technický náměstek Ředitelství silnic Zlínského kraje Radek Berecka.

Podle něj dělníci nestíhají kvůli letošnímu nepříznivému počasí. „Často pršelo a nestačilo vysychat. Tím pádem jsme nestačili navážet, což práci velice brzdilo. Sice jsme v dvouměsíčním skluzu, ale červnový termín posouvat nehodláme,“ doplňuje Berecka s tím, že nyní se na stavbě dokončuje vrstva kameniva zpevněného cementem a od pondělka budou pracovníci navážet živičnou vrstvu.

Šarovy, první vesnice zlínského okresu, se „chlubí“ rozkopanými chodníky a zúženou krajnicí. Bohuslavice naopak nabízejí příjemnou sedmdesátku a líbivý mlhavý opar, který ve stoupání před Zlínem houstne. V čase 7.53 přetínáme cílovou pásku v podobě cedule „Zlín“ a o několik minut později se před námi z mlhy vynořuje Budova 21 – Baťův mrakodrap. Cesta, kterou běžně jezdím slabou půlhodinku, v ranní špičce trvá padesát minut. A je to padesát minut stání, kolon a nervů.

Sláva nazdar výletu. A ten trpký úsměv pryč, prosím.

Ve špičce

7.05 Uherské Hradiště
7.32 Semafor Březolupy
7.53 Zlín
48 minut celkem

Mimo špičku

8.20 Uherské Hradiště
8.39 Semafor Březolupy
8.52 Zlín
32 minut celkem