Na to, že lavice jsou v ohrožení, se přitom přišlo náhodou. „Když bylo v bazilice stavěno lešení pro opravu hlavní lodi, jeden z lešenářů zavadil při manipulaci s kovovou trubkou o jednu ze soch na lavici a ze skulptury upadla ruka," prozradil Josef Homoláč, garant technického řešení zmíněného projektu.

Při důkladně prohlídce lavic bylo následně zjištěno, že její figurální výzdoba je jako z perníku. Jejich omlazení bylo nejpracnější záležitostí restaurátorských prací v bazilice a bylo také pomyslnou tečkou za celým projektem.

„Chórové lavice byly v průběhu staletí napadeny červotočem už několikrát. Napadené dřevo ztrácí svou soudržnost, někdy je nutné zcela nahradit zničenou část materiálu," uvedl restaurátor Jiří Kounický.

Jedinečné barokní lavice zachránil už před osmdesáti lety před jejich úplným zničením Václav Kotrba. V roce 1997 byla restaurována lavice na levé straně před oltářem, pravá lavice bez pódia byla převezena do Prahy k restaurátorovi Oldřichu Tatterovi a do Kutné Hory k firmě Smrkovský. Oprava tehdy z rozpočtu církve a státu „vysála" přes čtyři miliony korun.

„Červotoč tehdy napadl i unikátní barokní zvukotěsnou zpovědnici pro nedoslýchavé. Dostal se k ní z barokních lavic pro řeholníky, za nimiž je umístěna," připomněla Věra Homoláčová, koordinátorka obnovy velehradského poutního centra.

250 let staré chórové lavice jsou dílem barokního umělce, podle odborníků pravděpodobně domácího původu. „Svědčí o tom především celkové pojetí jejich architektury a kompozice, zejména však bohatá ornamentální výzdoba, čerpající náměty z domácího prostředí vinic, zahrad, luk a lesů," napsal v brožuře Velehrad Miloslav Pojsl, autor několika knih o poutní obci a jeho bazilice, který nedávno zemřel.

Barokní architektura lavic je bohatě doplněna plastickou ornamentální řezbou. Ve výklencích i ve volném prostoru nese šedesát světců, apoštolů a andělů z cisterciácké a benediktinské řeholní rodiny. Kompozicím, jež tvoří vzájemný protiklad, vévodí Kristus a Panna Marie.