„Pan Málek v Olšavě působil pět desetiletí, reprezentoval město. Určitě si ocenění zasloužil,“ uvedla vedoucí uherskobrodského odboru školství a kultury Markéta Gajdůšková.

Město cenu každoročně udílí osobnosti, která svou mimořádnou činností a aktivitou v nejrozličnějších oblastech významně přispěla k rozvoji města a života jeho obyvatel. Jedná se o jedenáctý ročník, v některých letech však byla cena udělena dvěma lidem. „Získal ji například pan učitel Hodický za práci s mládeží, dirigent pěveckého sboru Dvořák Antonín Veselka či předseda turistického oddílu TJ Sokol Milan Šlahůnek,“ doplnila Gajdůšková.

„Ocenění je v dobrých rukou. Lubomír Málek je jednou z největších osobností Brodu, díky němu se město hodně proslavilo. A bylo také vidět, jak si ceny považuje. Mysleli jsme, že to nějak přejde, ale byl skutečně dojatý,“ kvitoval výsledek udílení ceny houslista Olšavy Miroslav Vaněk. Kladně se vyjádřil i ředitel uherskobrodského Domu kultury Jaroslav Mikulík.

„Díky Lubomíru Málkovi se věhlas Uherského Brodu donesl do mnoha světových končin. Zasloužil se o to, že soubor Olšava se v osmdesátých letech stal jedním z nejlepších a nejznámějších a i dnes patří k tomu nejlepšímu, co lze na folklorních jevištích vídat,“ prohlásil Mikulík.

Uherskobrodský primáš ocenění v podobě skleněného hranolu převzal ve středu v obřadní síni Panského domu. Druhým kandidátem, který však cenu nezískal, byl výtvarník Milan Bouda.

Primáš CM Olšava Lubomír Málek: Chtěl jsem jenom, abychom byli dobří

Držitel letošní Ceny města Uherský Brod, pětašedesátiletý Lubomír Málek, se narodil v Korytné, ale v Uherském Brodě bydlí 40 let. Pracoval tam jako technik ve Slováckých strojírnách a České zbrojovce. Nyní je v důchodu. Má manželku Jarmilu, dcery Jitku a Taťánu. Před třemi dny se mu narodilo čtvrté vnouče, Kryštůfek.

Jak dlouho už v Olšavě působíte?

V souboru pracuji padesát roků. Zprvu jsem hrál kontry, pak na klarinet. Po odchodu primáše jsem se prvních houslí ujal já a už jsem u nich zůstal.

Vyrůstal jste ve folklorním prostředí?

Pocházím z Korytné, kde je rozsáhlé folklorní zázemí. Rodina, okolí, vše kolem mě muzicírovalo. Matka byla zpěvačka, otec tanečník. Dědáčci gajdovali, strýc byl varhaník. I já jsem na ně hrával. Když jsem přešel na osmiletku, učil mě Jaromír Procházka, tehdejší primáš Olšavy. Tu jak jsem uviděl hrát, zatoužil jsem stát se jejím členem.

Jakých cílů jste s Olšavou dosáhl?

Chtěl jsem, abychom byli dobří. Když se ve městě řekne Olšava, všichni vědí, o co jde. Vždyť souborem prošlo asi sedm set lidí, má obrovskou tradici. To, že Olšava něco znamená, je zásluhou všech, nejen mojí. Dnes už tam působí spousta mladých, kteří to přeberou po mně. Ten proces už trvá několik let a já věřím, že vše bude fungovat i po mém odchodu.

Ale bude vám smutno, ne?

Nebude. Mám už svá léta, kolem sebe vnuky. Souboru jsem věnoval vždy několik hodin denně. Příprava, psaní not, to vás unaví. Ale pořád si velice rád zazpívám a zahraji, to ano.