Je mnoho teorii, zabývajících se Betlémskou hvězdou z toho důvodu, že se v biblických textech: v evangeliu Sv. Matouše hovoří pouze o hvězdě, víc se o ní nedozvíme. To proto podnítilo spekulace o jejím původu. Ve zmíněném evangeliu se objevila celkem třikrát.

Důležitou úlohu hrají v příběhu Betlémské hvězdy Tři králové, jak to líčí evangelium. Přišli pravděpodobně z kolébky astronomie a astrologie z Babylónie. Oni měli Betlémskou hvězdu na obloze objevit a hvězda je měla vést k narozenému Ježíškovi. Tři králové jsou druhým vrcholem vánoční doby.

Betlémská hvězda mohla být vícero kosmických objektů. Na Betlémskou hvězdu jako astrologickou událost upozornil německý astronom Jan Kepler působící na začátku 17. století, na dvoře Rudolfa II. v Praze.

Na podkladě objevení supernovy, kterou pozoroval v roce 1604 v souhvězdí Hadonoše poblíž konjunkce Jupitera se Saturnem, předpokládal, že když mohla konjunkce „ohlásit“ výbuch supernovy, proč by taková konjunkce nemohla „ohlásit“ narození Ježíše.

Jan Kepler vyslovil domněnku a vypočítal , že podobná situace mohla nastat i v době Ježíšova narození a nepřímo označil hvězdu z Betléma za velkou trojnásobnou konjunkci Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb v roce 7. před naším letopočtem. Velká konjunkce znamená. že třikrát do roka dojde k vizuálnímu přiblížení planet z pohledu pozorovatele co nejblíže k sobě.

Podobný úkaz je velmi vzácný. Naprostá výjimečnost této nebeské podívané, která musela být na východě ještě výraznější, vyvolávala otázku, zda si oni mudrci nevyložili trojnásobnou konjunkci Jupitera a Saturna z roku 7 před Kristem jako znamení, že se v Palestině narodil veliký král a zda nemohla být podnětem k jejich cestě do Jeruzaléma.

Evangelia a další texty popisující narození Ježíše nejsou klasické historické prameny. Souvislosti vyplývají až z porovnávání čtyř evangelií a dalších biblických i nebiblických zdrojů. Historici proto soudí, že komety a konjunkce planet se začaly s narozením Ježíše spojovat až několik desetiletí po jeho smrti.

21. prosince bylo možné sledovat po západu Slunce těsnou konjunkci Jupitera se Saturnem a připomenout si tak příběh Betlémské hvězdy.

Podobná těsná konjunkce nastane až 15. března 2080. Symbolické je i to, že konjunkce planet připadá na den zimního slunovratu, který v pohanské době vyjadřoval zrození nového Slunce, obnovu života, později i paralelu s narozením Ježíše.

ROSTISLAV RAJCHL