Chasu ve velehradských krojích, místního podstárka i stárku, jen vládce hodů, stárek, byl vypůjčený z nejmenší slovácké obce Hostějova, čítající devětatřicet obyvatel.

„Když chce hodová chasa zachovat tradici hodů a nemůže ve svých řadách sehnat stárky, není na tom přece nic špatného, když si je vypůjčí z jiné obce. Já byl v uplynulých pěti letech členem velehradské hodové chasy, letošní stárkování je tu mojí premiérou," uvedl jednadvacetiletý Filip Vaculík, student geografie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Že se zhostí stárkovské role, to velehradským šohajům a děvčatům slíbil před letošními prázdninami.

„Jako rodina jsme velice rádi přijali nabídku Velehradských, aby náš syn Filip byl v tak významné poutní obci stárkem. Je pro nás velkou ctí, že stárkuje zrovna na Velehradě. V té naší malé obci, kde slavíme jen pouť, nikoliv hody, by tu šanci nikdy neměl," dala průchod pocitům Antonie Vaculíková, maminka velehradského stárka a starostka Hostějova v jedné osobě.

A protože hody na Slovácku byly a dodnes jsou jakýmsi vyvrcholením zemědělského roku, oslavou ukončení polních prací a dobře sklizené úrody, vyrazila z velehradské návsi hodová chasa, vedena podstárkem Tomášem Hrabcem, do místní baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje.

Tam je očekával duchovní správce farnosti P. Petr Přádka, za jehož přítomnosti položili stárci Filip Vaculík s Johanou Zůbkovou před oltář dožínkový věnec.

„Při každých velehradských hodech si kladu otázku, zda se vztahují k zasvěcení tohoto chrámu, nebo, zda jde o událost dožínek či vinobraní. Zdá se, že nikdo nemá v této věci úplně jasno. Většinou se ale při řeči shodneme na tom, že se jedná o patrocinium tohoto chrámu, srdce Velehradu a naší farnosti," vyjádřil se v promluvě ke konání hodů páter Přádka.

Při krátké bohoslužbě proto vybral ke čtení texty, vztahující se k patrocinium baziliky a ke slavnosti Nanebevzetí Panny Marie.

Po obřadu se stárci vypařili jako pára nad hrncem a chasa si pro ně musela dojít v doprovodu dechové hudby Buchlovjané domů. Nejprve si v domě Nevařilů vyzvedla stárka Filipa Vaculíka, pak v centru obce sedmnáctiletou studentku gymnázia Johanu Zůbkovou. Ta ač dobře věděla, že si pro ni chasa přijde, od božího poledne z okénka hleděla a pro stárka právo mašlila.

„Mašlila sem ho, stárku, celé dva dni, tak s ním, prosím ťa nespadni. A ty, chaso, stárka braň, za každú cenu právo chraň, protože chasa, která si právo nehlídá, si ostudy všade nadělá. A včíl už sa vína napijme! Pořádně a z hluboka, ať sú ty hody na Velehradě, aj ode dneška do roka," řekla s šibalským světýlkem v očích stárka Johana Zůbková.

S atributem hodů, právem, pak obešli krojovaní šohaji a děvčice druhou část Velehradu a pak zamířili za starostou obce Stanislavem Gregůrkem pro povolení ke konání hodů. Ten je povolil, s chasou si na jejich zdar vínem připil a sólo si se stárkou zatančil.

Na velehradské hody zavítala v doprovodu kudlovické Karolíny Kloudové Olga Jankov z oblasti Vojvodiny v severním Srbsku.

„Moc se mně velehradské hody líbily. U nás nic takového nemáme. Určitě se podívám i na kudlovické hody a možná i do jiných vesnic. V Česku budu totiž rok studovat," svěřila se osmnáctiletá Srbka, oděná v kroji kudlovické Lúčky.