„Asi bych to nechala zbourat, celé se to rozpadá. Že by z toho měla být kulturní památka? Vždyť jsou to jen hospodářské budovy," kroutí hlavou obyvatelka Hluku Martina Podlasová.

Aby se hlucká radnice mohla opřít o odborná stanoviska, nechala si zpracovat několik posudků, které se vyjadřují k Penkovu dvoru z různých hledisek. Všechny se však shodují na tom, že je komplex budov v havarijním stavu a měl by se nechat zbourat. O posudek požádal městský úřad například technika pozemních staveb Radima Hubáčka. „Všechny střešní vikýře jsou vlivem degradace konstrukcí nakloněny a je pouze otázkou času, kdy dojde k jejich zřícení. Vnější plášť budovy je narušen zatékající vodou do stavebních konstrukcí. Popraskaná a vypadaná krytina s absencí střešních svodů trvale poškodila zdivo," vyjmenoval pouze některé ze závažných nedostatků statku Radim Hubáček. V závěru jeho posudku tak zní jednoznačné stanovisko. „Nedoporučuji rozsáhlou revitalizaci Penkova dvora, navrhuji provést odstranění objektů a následné využití městských pozemků pro jiné aktivity," vyjádřil se technik. Ve stejném duchu se nese posudek vedoucí odboru kultury a památkové péče krajského úřadu ve Zlíně Jany Spathové. „I když je stavba objektu tzv. Lichtenštějnova statku ve hmotě a částečně v půdorysu zachována, je jeho stavebně technický stav značně narušený. Především je narušená statika objektu, přičemž stavebně technický stav interiéru je havarijní," nechala se slyšet Jana Spathová a připomněla, že objekt město koupilo před osmnácti lety od zemědělského družstva.

Přestože odborníci poukazují na havarijní stav budov, úředníci z ministerstva kultury mají za to, že podnět Miroslav Šuránka je důvodný. V současné době je tak Penkův dvůr ve správním řízení a město s ním nemůže až do jeho skončení nakládat. Musí ho navíc zabezpečit před poškozením nebo zničením. „Pro město by bylo velmi nepříjemné, kdyby Penkův dvůr uznalo ministerstvo kultury za kulturní památku. Budovy jsou v dezolátním stavu a jejich oprava by byla příliš nákladná," okomentoval situaci starosta Hluku Jan Šimčík.

Z HISTORIE

Předpokládá se, že tzv. Penkův dvůr lze zasadit snad do konce 17. století nebo počátku 18. století, prošel však řadou přestaveb, stavebních úprav a bouracích prací zejména koncem 19. století a v 1. polovině 20. století. V historických pramenech se rovněž uvádí, že pod částí budov se nachází původní sklepení. Po zabrání dřívějšího panského velkostatku rodině Lichtenštejnů v rámci pozemkové reformy v letech po skončení první světové války a vzniku Československé republiky došlo k parcelaci dvora. V roce 1923 se tak o areál vlastního dvora rozdělil jeho nový držitel Egon Penk s obcí. Egon Penk tak zakoupil pouze horní trakt dřívějšího panského dvora, přičemž obec získala přídělem trakt přední. Ve zmíněném předním traktu pak stávaly hlavní budovy panského statku s obytnými prostorami a kancelářemi jeho správců. Na tomto místě dnes stojí vícepodlažní základní škola, která byla vystavěna již ve třicátých letech 20. století. Na půdorysu původního dvora jsou dnes vybudovány rovněž objekty pošty, městského úřadu a hasičské zbrojnice.

Autor: Petra Kučerová