Putování vzrušujícími dějinami objevů a inovací začíná logicky v dobách dávno minulých. Jaké jsou nestarší předměty, hrnce a hrnečky, které zde uvidíme vystavené, jsme se zeptali archeoložky Dany Menouškové.

„V čase nám nejvíce vzdálená je neolitická keramika, tedy nádoby, které používali naši první zemědělci, staré asi 6 tisíc let. Ale ty skutečně nejstarší lidské keramické výtvory jdou ještě mnohem dál do minulosti,“ pokračuje archeoložka a vysvětluje, že jedním z nejstarších je známá věstonická Venuše, stará asi 26 až 27 tisíc let. „Věstonickou Venuši si ovšem na výstavě připomene jen v reprodukci, je velmi vzácná a navíc jde mimo region uherskohradišťska, potažmo Slovácka, který jsme se při přípravě výstavy rozhodli preferovat,“ říká dále.

Přesto najdeme v expozici archeologické „skvosty“, ať už v podobě miniaturních nádobek kultury s moravskou malovanou keramikou ze závěru neolitu a počátku eneolitu, sloužící patrně ke kultovním praktikám, či esteticky působivou, bohatě zdobenou a do červena vypálenou nádobu kultury zvoncovitých pohárů, jejíž naleziště známe především z Kunovicka. Najdeme zde ale i ušlechtile vznosné misky, vázy a situly, které na hrnčířském kruhu vytáčeli keltští hrnčíři či repliku keltské hrnčířské pece.

„Závěr archeologické části,“ připomíná archeoložka, „samozřejmě patří keramice z doby Velké Moravy a ze středověku. Právě ve středověku byla dosud jen řídce obydlená území hustě osidlována a vznikala první takzvaná institucionální, tedy na právním podkladě zakládací listiny založená, města. V nich se koncentrovala hrnčířská výroba. Na druhou stranu s sebou městské prostředí neslo i vyšší požadavky na kvalitu, technologickou a tvarovou dokonalost i rozšiřující se sortiment keramických výrobků, což se samozřejmě odrazilo i na rozvoji hrnčířství. Mimochodem, víte, kde v Hradišti sídlili středověcí hrnčíři?“ ptá se archeoložka Menoušková a hned dodává, „nemusíte chodit nikam daleko, tu ulici najdete ještě na okraji historického centra, jen se dnes již nejmenuje Hrnčířská, ale Otakarova.“ Tady, přesněji na přelomu středověku a novověku, archeologická část stálé expozice buchlovického zámku končí a pomyslnou štafetu přebírá část etnografická.

„Rozdělení na archeologickou a etnografickou část výstavy je zde zcela logické. Na počátku 16. století se totiž vyděluje keramika lidová oproti porcelánu a fajánsím, které byly určené téměř výhradně pro potřeby vládnoucí třídy,“ upřesňuje druhá ze spoluautorek výstavy, etnografka Marta Kondrová.
Na Slovácku a především Uherskohradišťsku má výroba lidové keramiky dlouhou tradici. Celé hrnčířské rody provozovaly své řemeslo v Tupesích, Jalubí, Modré, Buchlovicích či Březolupech. „Ve výstavě bude k vidění nádobí běžně užívané k přípravě pokrmů i k pečení obřadního pečiva, ale také nejstarší kusy habánské majoliky ze 17. – 18,“. století, jejíž výrobu přinesli do českých zemí novokřtěnci,“ doplňuje Kondrová. Hrnčíři na Uherskohradišťsku se věnovali z velké části výrobě černé, zakuřované hrnčiny, která byla v lidovém prostředí oblíbená k uskladnění pokrmů a nápojů. Neopomenutelnou kapitolou v historii keramické výroby v tomto kraji je tvorba tupeské majoliky. Zakladateli a dlouholetými nositeli její tradice je rodina Úředníčků. Tupeská keramika s typickým květinovým dekorem proslavila zdejší kraj i daleko za hranicemi České republiky a pro mnohé je synonymem pro pojem lidová keramika. V závěru expozice dostali prostor také soudobí keramici, kteří ve své tvorbě vycházejí z tradičních vzorů tupeské keramiky, nebo vnášejí do svých výrobků nové osobité dekory. Vydejte se tedy s námi za tajemstvím jednoho z nejstarších řemesel ve výstavě Na počátku byla hlína.

Výstava je zpřístupněna od 19. května o víkendech a od prvního června do třicátého září každodenně ve výstavních síních areálu bývalých koníren (u fuchsií) Státního zámku Buchlovice.