„Pod chabým světlem baterky spatříme rostlou skálu, vyplňující téměř celý půdorys této kobky s výčnělky, záseky a jakýmsi vytesaným kamenným ložem. Skála sahá v koutě skoro až ke stropu. V jednom místě se objevují zřetelné náznaky tesaného kříže. Temná sloj sloužila za modlitebnu a za místo, kde ‚svatý‘ muž trávil hodiny mlčením, pohroužen do meditací a rozjímání,“ popisuje prostor poustevny ve své knize Buchlov – historie a příběhy hradu Bořek Žižlavský.

O jednom takovém poustevníkovi podle Bořka Žižlavského například píše i autor moravské církevní topografie Řehoř Volný v roce 1857: „…na jižní straně jsou trosky domečku, ve kterém bydlí jeden eremita františkánského řádu, který převzal dozor nad kaplí za malý deputát z obilí a dřeva. Poslední eremita je zde také pohřben…“

Příběhy opuštěných budovPříběhy opuštěných budovZdroj: DeníkKdo ví, kolik nejmenovaných poustevníků se za ta léta na Barborce vystřídalo. O posledním, dá-li se tak vůbec nazvat, se ale podle Bořka Žižlavského dobře ví.

Byl prý samotář, snad i zbožný, ale hlavně dobrodruh. Výstižně o něm hovoří článek, uveřejněný krátce před rokem 1940 ve Slováckých novinách:

„Najednou se počala šířit pověst, že na Barborce žije poustevník, který se v kostelíku modlí za blaho kraje a majitele lesů. Jakmile se pověst o poustevníku roznesla, putovaly na Barborku hloučky žen. Poustevník si zpočátku žen vůbec nevšímal a jen zbožně klečel před oltáříkem. Četnictvo zatím zjistilo, že muž se jmenuje Rudolf Šrom a je z Vídně a že jeho původ je stejně tajemný, jako je náhlé objevení na Barborce. Četnictvu sdělil, že za války utekl z fronty a jako dezertér putoval lesy, až se dostal na Buchlov, kde se usadil. Z řeči poustevníka usoudilo četnictvo, že jde o náboženského poblouznivce, a proto ho nechalo na pokoji,“ píše se ve Slováckých novinách.

Hájovna u Králova stolu v Chřibech stála dvě století. Osud jí nadělil smutný konec
Hájovna u Králova stolu v Chřibech stála dvě století. Potkal ji smutný konec

Šrom, jehož pověst mezi lidem rostla, měl sbírat a sušit různé byliny a kořínky a ženám, jež chodily v krátkých sukních, dělával kázání o mravopočestnosti. Pochopitelně se o něm dovědělo nakonec zámecké panstvo. Majitelka velkostatků mu určila zvláštní deputát.

V té době si vymohl Šrom také obědy ve velehradském klášteře, a tak jeho poustevnická existence byla zajištěna.

„Snad by se až dodnes mohla Barborka pyšniti touto zvláštností, nebýt vzrůstajícího náboženského blouznění, ve kterém počal poustevník ohrožovat vesnické ženy. Ty mu zpočátku nosily jídlo a ochotně spravovaly roztrhaný šat. Šrom však zanevřel na ně proto, že nosily velmi krátké sukně, což je na Slovácku ostatně zvykem, a když neposlechly jeho mravokárných rad, počal je honit po lesích a ohrožovat je na životě,“ pokračují Slovácké noviny v líčení života posledního poustevníka na Barborce.

Kamenné lože poustevníků v temném sklepě poustevnyKamenné lože poustevníků v temném sklepě poustevnyZdroj: se svolením Bořka Žižlavského

I jinak se však podle listu stal Šrom neskromný. Zdálo se mu, že zámečtí páni, kteří trpěli jeho pobyt v rodinné hrobce, mu poskytují málo deputátu, a proto podal rozhořčenou žádost o povýšení přídělu.

„To ovšem pohněvalo majitelku panství a ta nejen že mu zastavila příděl, ale dala ho lesními zřízenci vykázat z hrobky,“ popisují neslavný závěr Šromova poustevničení.

Ten se však ani potom nemínil vzdát poustevnického života a vystavěl si nedaleko kostelíka boudu, která však brzy vyhořela. Když pak měl s četnictvem nepříjemnosti pro ztýrání nějaké ženy, zanechal poustevničení a našel si v Uherském Hradišti místo čeledína.

„Zde potom, když náboženské poblouznění vyvrcholilo, si osedlal každou neděli šemíka a jezdil po Hradišti, vydávaje se za sv. Václava,“ uzavírají Slovácké noviny Šromův příběh. Nakonec tento podivín zmizel a údajně zemřel kdesi na Slovensku.

Poustevna na BarborcePoustevna na BarborceZdroj: Deník/Pavel BohunPoustevna dávno neobývaná pak sloužila jako skladiště pro údržbu kaple. V jedné ze dvou místností zůstalo pár postelí a umyvadlo jako dědictví po oddílu hradišťských horolezců, cvičících na skalách v jihovýchodním svahu Modly, kteří si tam kdysi zřídili svoji dočasnou základnu.

Až do konce 80. let 20. století ji využívali jako své zázemí. „Je to tak. Tehdy jsme ten objekt docela využívali, ale to už je roky pryč. Po těch skalách se lozí do dneška, jen ta pustevna už nám dlouho není k dispozici,“ nechal se slyšet Karel Nožička, jeden z uherskohradišťských horolezeckých nestorů.

Poustevna vedle hrobky majitelů Buchlova u kaple sv. Barbory

Kde stojí: Na vrchu Modla, lidově zvaném Barborka, nedaleko hradu Buchlova

GPS lokace: 49.1084492N, 17.3189769E

Kdy a kým byla postavena: počátek 18. století

Kdy a jakou zažila největší slávu: v 19. století

Odkdy a proč chátrá: od začátku 90. let 20. století, kdy ji přestal využívat oddíl horolezců