Nad tím, že hradební zákoutí nejsou více v povědomí Broďana, si posteskl například Karel Gregor z uherskobrodské kavárny Ulité kafé, sídlící v těsné blízkosti zbytků opevnění. Přitom je z něj podle jeho slov dechberoucí výhled na bělokarpatskou krajinu a nabízí se tak pořádání různých akcí v malebných zákoutích tohoto historického skvostu. K situaci se vyjádřil i Josef Peterka z Ostravy, jenž do Uherského Brodu jezdí za příbuznými. „Už delší dobu sleduji, že uherskobrodští obyvatelé si své historické památky moc neváží, berou ji jako samozřejmost a je to velká škoda," podotkl smutně Josef Peterka.

V dnešní době jsou tyto pozoruhodné a tak trochu opomíjené zbytky hradeb patrné hlavně na severním a jižním okraji města. Některé jejich úseky byly nedávno renovovány a vyznačují přirozený historický ráz. Podle slov Miloslava Tabarky z uherskobrodského odboru památkové péče byly hradby budovány z místního horninového materiálu, málo odolného pískovce, proto nejsou ani v současnosti příliš trvanlivé, což vyžaduje jejich pravidelnou údržbu. „Město čerpá dotace na opravu hradeb z programu regenerace městské památkové zóny. V poměrně zachovalém stavu je v současnosti opevnění u hotelu U Brány. Následovat bude oprava opevnění u malých schodů," vysvětlil Miloslav Tabarka. V severním a západním předpolí udržovaných hradeb jsou velmi dobře patrné i hradební příkopy, přičemž ten západní tvoří výrazný terénní stupeň v Tyršových sadech.

Přestože hradby nejsou v dosahu kamerového systému, výrazné problémy s jejich poškozováním strážníci doposud neregistrují. „V souvislosti s městskými hradbami Městská policie neeviduje v loňském roce žádný vandalský čin. Postih, stejně jako u jiných majetkových deliktů, je závislý na rozsahu způsobené škody," informoval velitel uherskobrodské policie Radek Šustek.

Město Uherský Brod bylo ve třináctém století opevněno jednoduchou, ale silnou hradební zdí, jejíž zbytky se dodnes dochovaly v jižní a severní části města. Opevnění tvořilo jednotu s celkovým půdorysem města. Hradební zeď byla vysoká deset metrů o šířce 1,7 metru a její celková délka byla přes dva kilometry. Ve směru světových stran byly postaveny čtyři vstupní brány, z nichž nejpevnější byla dolní – Nivnická brána. V polovině osmnáctého století pozbylo městské opevnění na významu, tři městské brány byly zbourány a zdivo bylo použito na stavbu věže farního kostela. Jediná dochovaná brána dnes tvoří vstup do Muzea J. A. Komenského.