Na výšlapy moc nejsem. Nedávno jsme zamířili na Pustevny a už v polovině cesty ke kapli sv. Cyrila a Metoděje ani přes opětovné urgování nevyšel můj návrh obrátit se zpět a vzdát se návštěvy památky z konce devatenáctého století.

Nakonec jsem ale nelitoval a osobně navštívit dřevěný monument na Radhošti byl zajímavý zážitek.

Silvestrovský výšlap v sobotu 30. prosince na Brdo byl pro mě sice menší, ale o to náročnější výzvou vzhledem k vánočním svátkům, které mu předcházely.

I tentokrát jsem se však dočkal na jeho závěr odměny, kvůli níž dopoledne strávené na nohách rozhodně stálo.

„Možná tam ani nedojedeme,“ ozývali se hlasy z auta, když jsme kolem sobotní desáté hodiny ranní brázdili zasněženou silnicí vedoucí od Modré k našemu cíli, letovisku Bunč, od něhož jsme se rozhodli stoupat na Brdo pěšky.

Ihned po oznámení mého záměru navštívit letos před Silvestrem Brdo se totiž sešlo několik rodinných příslušníků a kamarádů, kteří se mě rozhodli doprovodit.

I proto teď plně obsazené auto se mnou za volantem čekalo, jak se vyvrbí situace před námi. Několik stupňů pod nulou už od rána dávalo tušit, že bojovat s námrazou budeme nejen na silnicích, ale i při samotném výšlapu. Obavy uskutečnění našeho výletu se však vzápětí rozptýlily.

„Už to otáčejí a kolona se začíná konečně hýbat,“ ukazuji na kopec před námi, který nedokázalo zdolat jedno auto výletníků.

Nakonec téměř na čas dorážíme na parkoviště před Lesní penzion Bunč. Počáteční chaos při parkování zdárně zvládáme a vyrážíme vstříc nejvyššímu vrcholu Chřibů. Už ze začátku jsem překvapený počtem psů, kteří kolem na vodítku nebo i bez něj běhají.

„Těch je tady snad víc než lidí,“ zdá se mi v jejich obležení při první krocích. Během třech a půl kilometru dlouhé trasy však svůj názor měním. Je tu doslova přelidněno. „Horší než na Václaváku,“ lze slyšet několikrát z bezpočetného davu hlav a těl.

Nekonečné fronty

Vše se ještě zhoršuje pod rozhlednou, kde se u stánků tvoří nekonečné fronty. Alespoň cesta na k rozhledně tak zůstává částečně vylidněná.

„Spadla jsem jenom dvakrát,“ pochvaluje si svůj závěrečný výkon Hradišťanka Iveta Nožičková. V dlouhých procházkách přitom není žádný nováček, tak jako já.

„Na Brdo jsme před Silvestrem vyšli už po třetí. Ale i mimo tuto akce chodíme na dlouhé procházky, je to takový náš koníček. Když se člověk ještě v cíli potká s pár známýma, užije si zimní atmosféru Chřibů a opeče si špekáček, je to jenom příjemný bonus,“ svěřuje se mi s důvody, které ji na Brdo před Silvestrem přitáhly.

Také já sám i přes trochu promrzlé prsty u rukou si začínám vychutnávat atmosféru v cíli. Pod rozhlednu totiž dorážím ve chvíli, kdy se pospolitě zpívá jak česká, tak slovenská národní hymna.

Nakonec se vydávám i do posledního patra rozhledny, kde mě čeká nádherný výhled na zasněžené Chřiby. Celý dopolední výlet završují opékané špekáčky na ohništích spontánně vytvořených pod Brdem.

A tak jediné věci, které nakonec na předsilvestrovském výletě lituji, je to, že jsem si nevzal vidle na opékání špekáčků. I proto mě čeká opakované opékání buřtů na paličce po dvou, namísto ohřátí všech naráz pomocí čtyř vidlic.