V tuto hodinu, kdy po většinu roku zvoní zvony v kostelech a kaplích klekání, se v Bzové u kapličky Nejsvětější Trojice a Panny Marie schází jedenáct místních školou povinných kluků, aby se po modlitbě Otče náš vydali na klepací obchůzku po obci.
„Dnes nás chodí jen devět, chybí dva kamarádi, kteří se omluvili, ale na Velký pátek prý už budou,“ hlásí mi devítiletý Vojtěch Ulek, jenž je klepačem už třetím rokem. Vzápětí se hoši řadí do zástupu a vyrážejí za rytmu tlukotu klepačů od kapličky.
Bzová je místem, kde se tradice klepáčníků datuje už více než 100 let. Na rozdíl od jednoduchého, monotónního pochodu klepáčníků ve většině ostatních vesnic na Slovácku, jde v Bzové o rituál, jenž má svá pevně daná pravidla. Tím se od ostatních liší.
play_fill
Výjimečnost začíná už u samotných nácviků. Chlapci se musí naučit vše, od držení klepačů až po rytmické klepání. Začíná se takzvanou řadou.
„To se klepáčníci seřadí od nejvyššího po nejmenšího – přičemž nejmenší a nejvyšší v řadě jedou s táčami - hrkacími trakaři, ostatní mají klepače se dvěma kyankami - kladívky,“ vysvětlil mi před časem dlouholetý klepáčník a „přijímač“ Martin Ulek.
Tak řečený přijímač, vedoucí, jímž je letos třináctiletý Jakub Čermák, má klepač se třemi kyankami. Na této klíčové pozici bývá chlapec, který je nejstarší a nejzodpovědnější ze skupiny klepajících. Jakub Čermák je pravidelným klepáčem od svých šesti let a přijímačem jej vloni zaškolil právě Martin Ulek.
Rituál začíná výše popsanou řadou, kdy přijímač stojí vedle seřazených chlapců. Na jeho hlasitý pokyn: „Řada, postoj, kyanky vzad, urážat,“ se zástup vydá vpřed a kluci klepou do rytmu jako jeden. Na každý „klep“ musí jít levou nohou.
Jakmile dorazí na místo, kde se v obci dělá takzvané kolo, přijímač zvolá: „Kolo!“ V ten moment oba „táčkaři“ zvednou táčky nahoru a chlapci jdoucí za sebou se na určeném místě rozestaví do kruhu.
„Kol se dělá v celé obci dvacet osm. Klepání v kole je odlišné od klepání v řadě. V kole přijímač vyzve výrazem „Raz“ ke změně rytmu v klepání, načež se odklepe jedenáctkrát, jako je počet věrných apoštolů bez Jidáše. Vše opět musí všichni odklepat jako jeden. Poté se pokračuje řadou až do dalšího kola v obci,“ popsal Deníku postup klepáčníků Martin Ulek.
Nejstarším, nejvyšším a tudíž táčkařem v čele, je patnáctiletý Ukrajinec Jevgenij Alexandrov, řečený Žeňa. Ten žije s maminkou na Slovácku už 15 let a táčkařem v minulosti byl. Zástup uzavírá nejmladší a nejmenší, osmiletý táčkař v reflexní vestě Vojtěch Juračka.
Věk začínajících klepáčníků je zhruba 6 až 8 let. Podle tradice chodí v Bzové chlapci klepat zhruba do svých 15 let. Nácviky klepání startují koncem února a pokračují až do Velikonoc, kdy se začíná klepat na Zelený čtvrtek v 15 hodin.
Dále se pokračuje v 18 hodin. Na Velký pátek znovu ve tři hodiny nad ránem a pak zase v 15 a 18 hodin. Klepání v Bzové končí na Bílou sobotu v šest hodin ráno.
Nestorem a dlouholetým klepáčníkem a přijímačem je otec Vojtěcha Juračky, šestačtyřicetiletý Pavel Juračka.
„Základem je sice jedenáctičlenná skupinka, ale pamatuju doby, kdy v obci tolik školáků nebylo a klepáčníků proto chodilo i sedm. Nebo když někteří onemocněli, tak třeba jen pět. Pokud je jich málo, tak jde, kdo jde,“ poznamenává Pavel Juračka.
Zvony se opět rozezní uprostřed bohoslužeb o Bílé sobotě, kdy jejich zvuk symbolizuje Kristovo vzkříšení.
V neděli pak jdou klepáčníci na mši svatou do kostela a poté obchází obec s písní Vstal z mrtvých světa Spasitel. Za své úsilí obdrží od místních před každým domem v Bzové drobnou odměnu v podobě peněz, cukrovinek či vajíček. A určitě si ji zaslouží. Skupina totiž ušlape při každé klepáčnické obchůzce kolem čtyř kilometrů, což jim zpravidla trvá více než dvě hodiny.
Za zmínku stojí ještě to, že klepačům i táčkám, které dnes děti používají, je zhruba 90 let a byly průběžně opravovány. Kyanky a ručky jsou však původní.
MOHLO BY VÁS ZAUJMOUT: Raritou koštu slivovice v Nivnici byla pálenka z dýní
