Byť pochází ze Znojma, žil totiž téměř dvě desítky let u našich sousedů a jeho posledním pobytem se stal jakýsi zchátralý sklep v Piešťanech.

K nešťastníkovi se dostala tamní Charita, která s požadavkem o převzetí dotyčného kontaktovala nejbližší sesterskou organizaci v České republice, jíž je právě Charita Uherský Brod.

„Ujali jsme se toho se vší vervou, přestože šlo o situaci nad rámec našich charitních povinností. Tomu člověku jsme se rozhodli především pomoct a nehleděli na to, kdo nám to zaplatí. Současně s prvními kroky jsme informovali také uherskobrodský Odbor sociálních věcí a požádali jej o součinnost,“ uvedl k netradičnímu případu ředitel Charity Uherský Brod Petr Houšť.

Ten k jeho vyřešení pověřil Bohumilu Jančovou, vedoucí nízkoprahového denního centra sv. Vincence v Uherském Brodě, poskytujícího služby lidem bez domova.

„Nízkoprahové centrum tady funguje deset let, ale takovýto případ jsme u nás ještě neřešili. Bylo to se vším všudy fakt doslova o fous. Pána ročníku 1973 jsem přebírala na hraničním přechodu ve středu dopoledne na invalidním vozíku, s těžkým zdravotním postižením a neschopného se o sebe postarat. Jeho občanský průkaz byl už rok propadlý a za půl dne měl na Slovensku začít platit nouzový stav, tak jsem trnula, jak to dopadne. Nakonec vše prošlo bez průtahů a komplikací,“ popisuje Bohumila Jančová začátek svojí náhlé odysey.

Kvůli nepohyblivosti nemocného muže bez domova jí s ní po příjezdu do Uherského Brodu pomáhaly všechny ostatní kolegyně, neboť byl zcela nesoběstačný.

„Musely jsme ho dát kompletně do pořádku – umýt, vyměnit prádlo a dát mu najíst. Pak jsme ho opět všechny vezly do Uherskohradišťské nemocnice. Kvůli COVIDovým omezením, a protože nebyl v ohrožení života ho tam sice nepřijali, ale převeleli na LDN. Už bylo ale hodně pozdě, a tak jsme se vrátili zpátky do Uherského Brodu. V noclehárně jsme se o něj opět postaraly, dostal znovu najíst a uložily jsme ho ke spánku,“ líčí peripetie výjimečného případu Bohumila Jančová.

Ráno však s kolegyněmi zjišťují, že muž není pojištěn u žádné zdravotní pojišťovny, proto začínají horečně vyjednávat se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP).

„Nakonec jsme to vyběhaly. Za to VZP moc děkuji. Bez pojištění by totiž neměl u žádného zdravotního ústavu šanci. Takto jej naše paní doktorka mohla odeslat na LDN v Uherském Brodě, kde ho ve čtvrtek odpoledne také přijali. Jsem moc ráda, že se nám to podařilo a všechno dobře dopadlo,“ přiznává Bohumila Jančová.

Zde bychom mohli jakoby se šťastnou tečkou skončit. On ale příběh sedmačtyřicetiletého nemocného bezdomovce ze Znojma, jenž se po letech ocitl obloukem přes Piešťany v Uherském Brodě, zdaleka nekončí. Co s ním tedy bude dál?

„Naším prvořadým úkolem je, najít mu vhodné ubytování s možností pečovatelské služby. Na ulici opravdu skončit nemůže, což budeme řešit společně se sociální kurátorkou Lenkou Bartošovou, se kterou jsme v kontaktu,“ naznačuje Bohumila Jančová optimistickou variantu budoucnosti pro muže bez domova, jenž neuvěřitelnou shodou okolností šťastně uvízl v Komenského městě.