Je to pravděpodobně tím, že se třikrát do týdne, v tréninkové dny, snažím vyvarovat masa a vlastně i všech bílkovin. Přednost mají zelenina, pohanka, rýže, těstoviny. Slíbil jsem si, že až závod 22. září odběhnu, budu se aspoň dva týdny krmit jen řízky.

Ale o mé chuťové preference tady dnes nejde. Chceme si povykládat o loňském zrodu Velkomoravského půlmaratonu a jeho letošních ambicích. „Řekl jsem si, že k uherskohradišťské Nadaci Jana Antonína Bati by měla patřit i nějaká charitativní činnost. Jenže komu peníze věnovat? Oslovil jsem manažerku Nadace Děti-Kultura-Sport Gabrielou Jelínkovou a ta mi poradila, že mezi všemi dětskými domovy se zapomíná na ten velehradský, pro mentálně hendikepované," popisuje Robert Hájek, jak si vybral příjemce výdělku z dobročinného projektu. Startovné je nakonec stanoveno na 150 korun a bezezbytku poputuje na Velehrad. Výdaje spojené s pořádáním běhu zaplatí sponzoři.

Zbývalo ještě vymyslet formu. „Běh je to nejjednodušší, musíte si pouze obout tenisky a vyrazit. Nejdříve jsem chtěl trať vytyčit přiSKIPPING. Běžeckou abecedu už redaktor zvládá obstojně. Baťově kanále, tam by ale při současném provozu bylo vysoké riziko kolize. Nakonec mně můj kamarád dal tip na krásnou trasu od kanálu na Bunč. Protože vede ze Starého Města a Modrou, Velehradem, Salaší až do Chřibů přes území Veligradu, spojení názvu závodu s Velkou Moravou se přímo nabízelo," vysvětluje.

Jednadvacetiki­lometrové závodiště není nudnou rovinkou či oválem. Prý, a v to tedy doufám, rychle ubíhá, mění se její profil i doprovodné scenérie. Závěrečné stoupání na Bunč pak má oddělit zrno od plev. Účastníci loňského půlmaratonu se ho velmi báli, nakonec se ale do strmého cíle nikdo po čtyřech nedoplazil. Všichni běh absolvovali se ctí.

Šampion druhého ročníku získá, stejně jako předchozí vítěz, zajímavou cenu – pobyt na originálním pirátském korábu La Grace ve Středozemním moři. A to dle svého výběru buď jako VIP host, nebo člen posádky, jenž se musí starat o lanoví či kormidlo. Lákavá možnost. Pokud ale nejste schopní uběhnout 21 kilometrů za hodinu a půl, nechte si zajít chuť. Zhruba takový se dá očekávat letošní nejlepší čas.

Pokud trochu zateoretizuji, dobře se vyspím, ještě pořádně zatrénuji a vypiji bečku energetického nápoje, mohl bych se mu aspoň na dohled přiblížit. Optimismus mně spolu s endorfiny do žil vlil můj nedělní rekordní čas na pěti kilometrech, poprvé jsem je dokázal zaběhnout za 25 minut. Bude však důležité nelajdat. Pár tréninků jsem totiž vynechal, tu kvůli pracovní vytíženosti, tam jsem dal přednost akci s cimbálovkou, a hned z toho byla stagnace výkonů. „Přitom jde hlavně o pravidelnost. Je to důležitější než cokoliv jiného. Jakmile zátěž vynecháš, tělo velice rychle zapomene, co vlastně dokáže," nabádá mě kondiční trenér Michal Hejda k disciplíně. Naopak oceňuje mé pokroky v technice – lifting, skipping a spol. prý konečně začínají připomínat atletiku a vyloudí na jeho tváři spokojený úsměv: „Myslím, že Dvořák by tě bral do týmu."

Pokračování za 14 dnů

O CO JDE?

Redaktor Slováckého deníku Michael Lapčík (na snímku) se rozhodl absolvovat letošní Velkomoravský půlmaraton. Charitativní závod se uskuteční v sobotu 22. září, jeho dvacetikilometrová trasa vede od ovocného sadu u Baťova kanálu za staroměstskou obchodní zónou na lesní penzion Bunč v Chřibech, a to s bezmála půlkilometrovým převýšením. Každých čtrnáct dní budeme sledovat, jak se příprava na takový podnik daří běžci, jehož dosavadním maximem bylo 1500 m v gymnaziálních hodinách tělocviku.