Do hokeje, avšak toho ledního, jej přihlásili jeho rodiče už jako tříletého caparta. V posledních dvou letech válí v juniorské extralize za zlínské PSG. „Ale k in-line hokeji jsem se dostal teprve v této sezoně po přemlouvání kamarádů, ať to zkusím. Sezona v České republice trvá od dubna do června, nastupoval jsem za IHC Reflex Uherské Hradiště a poté dostal pozvánku na soustředění širšího reprezentačního kádru. Nakonec jsem si vybojoval místo v sestavě pro mistrovství světa v Kolumbii," popisuje Lubomír Kovařík svou cestu k juniorskému zla­tu.

Po úmorném dvoudenním leteckém cestování český tým dorazil do Bucaramangy, hlavního města departmánu Santander v severní části země. Hned na letišti se jej ujalo kvinteto policistů, které ze sportovců po celou dobu jejich pobytu nespustilo oči. Ti záhy pochopili, proč. „Šli jsme navštívit nákupní centrum ležící asi půl hodiny chůze od hotelu. To, co jsme na ulici viděli, nám vzalo chuť na další vycházky. Všichni na nás hleděli, troubili. Někteří rukou ukazovali, že nás podřežou. Spousta lidí měla baseballové pálky, nože. Bez policejního doprovodu bychom snad nepřežili," líčí mladík z Ostrohu zážitky z kolumbijských u­lic.

Co se týče sportovní stránky, byl šampionát připravený dobře. V hale pro sedm tisíc lidí chodily největší návštěvy, krom domácího výběru, právě na český tým. Vždyť junioři se lvem a orlicemi na hrudi získali předchozí tři světové tituly v řadě. Češi ve skupině porazili Ekvádor 20:0, Brazílii 15:0, Kolumbii 5:2 a Švýcarsko 6:0. Ze čtvrtfinále vyprovodili Australany poměrem 15:0, nad USA v semifinále zvítězili 9:3 a v posledním zápase turnaje opět přehráli domácí Kolumbii, tentokrát 7:3. Přestože na ně diváci zezačátku bučeli, po závěrečném hvizdu z nich doslova servávali dresy, trička, kšiltovky, náramky i výstroj a z haly je vyprovodili aplausem.

„Byla to pro moji další sportovní kariéru velká zkušenost. Protože mi bude v říjnu 19 let, příštím rokem už za juniory v in-linu nastoupit nemůžu a v mužích hrají daleko zkušenější borci, takže z reprezentací zatím nepočítám. Budu se ale snažit ve Zlíně na ledě. Určitě bych chtěl být profesionálním hokejistou," říká Lubomír Kovařík doma ve svém pokoji před vitrínou s úctyhodnou sbírkou různých medailí a diplomů.