Nošení plamínku z Betléma se neobejde bez koled, blahopřání k Vánocům, předání skautských kalendáříků a pozvání na tradiční živý betlém u kapličky Panny Marie Hostýnské v centru obce.

„Modranští mají toho dne, po předání betlémského světla, k sobě o kousek blíž. Jejich příbytky se rázem zaplní sváteční atmosférou a jejich srdce nevšedním pocitem,“ uvedl první muž obce a vůdce tamních skautů Miroslav Kovářík.

Co si počne skupina skautů, když jim při roznášení světla plamínek zhasne? Chopí se sirek a světlo v lucerničce si zažehnou sami? „Ani náhodou. Pro světlo se vrátíme do nejbližšího domu, do nějž jsme ho přinesli. Lidé nám vždycky ochotně vyjdou vstříc a světélko nám předají. Při šíření plamínku nás provází déšť, sníh i silný vítr. Ač chráníme plamínek jako oko v hlavě, několikrát pohasl,“ vzpomínal vůdce skautského střediska. Dodal, že světlo, které skauti přivezli do jeho domu před čtyřmi roky, pohaslo krátce před jeho roznášením po vesnici. „Z neznámých příčin zhaslo v lucerničce, kterou bedlivě střežila moje maminka. Nezbývalo mně nic jiného, než v tom třiadvacátém prosincovém dnu vzít auto a pro nový plamínek betlémského světla si zajet do velehradské baziliky, kam jej naši skauti také přivezli,“ uzavřel Kovářík, který světlo nejen roznáší po modranských domech, ale také pro něj několikrát byl na nádražích Českých drah, kam doputovalo vlakem z Vídně.