„Duchovním otcem svařákových pochodů byl dnes už nežijící člen našeho uskupení Bronislav Hrdina. První dva ročníky vedly Babicemi a přírodou, která je obklopuje. Ve třetím ročníku jsme se vydali na návštěvu sousedních vesnic,“ svěřila se Marie Šuranská, kronikářka babických nadšenců, kteří před 15 lety vyhlásili v obci ofenzívu na poli kulturním a společenském a vepsali si do svého štítu upravenou zkratku Baňa.

Její členové se rozhodli bojovat proti rivalitě a nepřátelství mezi sousedními obcemi – Huštěnovice, Sušice a Kudlovice velmi mírumilovným způsobem, a to Svařákovým pochodem přátelství.

„Letos vedly naše kroky nikoliv do Huštěnovic, jak bylo v minulých letech tradicí, ale nejprve do Kudlovic, pak do Sušic a nakonec do Huštěnovic. Tam jsme se mezi radnicí a kostelem sv. Anny zastavili u jesliček, abychom se poklonili svaté rodině,“ vypráví Marie Šuranská.

Za Barunkou

Pak si Baňáci vyšlápli, ostatně jako každý rok, k huštěnovickým Volfům, aby potěšili jejich handicapovanou Barunku (15), která s pomocí svých rodičů statečně bojuje se spinální atrofií, což je nemoc charakterizovaná zánikem části motorických buněk předních rohů míšních s následnou atrofií svalů. U její postele jí zazpívali její oblíbenou lidovou písničku Čerešničky, čerešničky, čerešně, kterou si velmi často vyhledá a přehrává na počítači, který ovládá očima. Její mamince předali pro Barunku čistý finanční výtěžek z loňské Burzy krojů, k němuž ještě přidali peníze ze svých pokladniček.

„Barunka už čtvrtým rokem ovládá počítač, na vyhledávači hledá mimo jiné lidové písničky, zejména ty, které hrají slovácké a moravské cimbálové muziky. Barunka je zařazena do Speciální školy Uherské Hradiště, kterou ale kvůli zdravotnímu stavu nemůže navštěvovat,“ svěřuje se její maminka Alena Volfová. Prozradí, že poté, co Barunce v jejích třech měsících lékaři Dětské fakultní nemocnice v Brně diagnostikovali spinální svalovou atrofii, se obrátil život rodiny vzhůru nohama.

„O dceru, která je napojená na plicní ventilátor, jež za ni dýchá a do bříška má zavedenu sondu, přes níž je jí podávána mixovaná strava, musí rodiče pečovat 24 hodin denně. Barunka komunikuje pouze očima a málokdo na ní pozná, že se třeba směje, protože její mimika nefunguje,“ svěřuje se její maminka. Rodiče a blízcí členové rodiny to poznají hlavně na Barunčiných očích.

Barunku navštěvuje dvakrát týdně paní Kateřina Boráňová, učitelka Speciální školy Uherské Hradiště, a komunikuje s ní přes počítač.

„Při letošním Svařákovém pochodu přátelství jsme se stejně jako v předcházejících ročnících výborně bavili. Také Volfovi vytvořili při naší návštěvě kouzelnou atmosféru,“ vysekne jim poklonu kronikářka babické Baně.

Na rozloučenou zapěli Baňáci Barunce, jejím rodičům a prarodičům písničku Šla Nanynka do zelí, na nápěv ruské písně Skal a stepí divočinou, kterou zpívají Alexandrovci.