Babičtí nadšenci na poli kulturním a společenském, jak zní jimi upravená zkratka Baňa, mohli počátkem ledna pouze individuálně rozhýbat svá těla po vánočních a novoročních svátcích a udělat tak něco pro své zdraví.

Svařákový pochod a návštěvu Barunky Volfové uspořádali až o čtvrté květnové sobotě, a to po rozvolnění protiepidemických opatření.

„Na tom dnešním svařákovém putování, které se proti předcházejícím ročníkům opozdilo kvůli covidu-19 o víc než čtyři měsíce, nás u srdce zahřálo, že jsme mohli mamince hendikepované Barunky, Aleně Volfové, předat výtěžek z XI. ročníku burzy krojů, pořádaného v naší režii 20. srpna loňského roku,“ informovala Marie Šuranská, kronikářka babické Baně a organizátorka Svařákového pochodu přátelství.

Sotva Babičtí nadšenci stanuli u postele Barunky, zazněla v jejich podání lidová písnička Zaspala nevěsta v strážnické dolině, za což se jim dostalo bohatého pohoštění.

Život vzhůru nohama

Barunka se narodila jako zdravé miminko, ale ve třech měsících přestala kopat nožičkami, zvedat hlavičku a celkově se zhoršila její pohyblivost.

„Proto jsme s ní zajeli na neurologické vyšetření do Dětské fakultní nemocnice v Brně, kde jí lékaři diagnostikovali spinální svalovou atrofii,“ posteskla si Barunčina maminka Alena Volfová.

Život rodičů se po skončeném vyšetření dcery a stanovené diagnóze, že jde o nemoc nervového systému, obrátil vzhůru nohama.

Komunikuje jen očima

O dceru, která je napojená na plicní ventilátor, jež za ni dýchá a do bříška má zavedenu sondu, přes níž je jí podávána mixovaná strava, musí pečovat 24 hodin denně.

„Dcera komunikuje pouze očima. Málokdo na ní pozná, že se třeba směje, protože její mimika nefunguje. Ale my rodiče a blízcí členové rodiny to poznáme hlavně na jejích očích,“ svěřili se Barunčini rodiče.

Ačkoliv jim lékaři v Brně řekli, že se děti trpící zmíněnou nemocí nedožijí více než dvou let, bojují s Baruškou s její chorobou statečně už 15 let.

Zdravotní stav Barunky se podle vyjádření jejích rodičů naštěstí drží pořád na stejné úrovni a nezhoršuje se. Barunka snáší své postižení velmi dobře, většinu času je spokojená. Pláče opravdu jen málokdy.

„Barunka je i přes nepřízeň osudu velká bojovnice. Moc nás potěšilo, že už třetím rokem ovládá očima počítač a tak komunikuje se svými rodiči,“ radovali se členové babické Baně.