Doktor mu léčil chřipku, obtíže nakrátko zmizely

Josef Balíček, který dnes bydlí v Uherském Hradišti, se svěřil se svými obtížemi obvodnímu lékaři, který ho začal léčit na chřipku. Pacient ani lékař netušili, že za obtíže může nenápadné klíště, zakousnuté do zadní strany kolenní části nohy. Léčba byla ale úspěšná a obtíže zakrátko zmizely. Po krátkém čase se ale dostavily znovu a udeřily nevídanou silou.

„Nejdříve se vrátily vysoké horečky. Ráno jsem také zjistil, že mám potíže s hybností levé části těla. Obtíže se stupňovaly do té míry, že jsem na levou stranu ochrnul,“ vzpomíná dnes sedmapadesátiletý Balíček.

Do nemocnice ho přivezli téměř v bezvědomí. Z prvního týdne hospitalizace si prakticky nic nepamatuje. „Vybavuje se mi jenom ruch kolem mě a obrysy lékařů. Ti později přiznali, že počítali s tím, že dlouho nebudu mezi živými. Mně se ale umřít nechtělo. Navíc jsem byl zamilovaný do mé tehdejší přítelkyně a dodnes si myslím, že to byla hlavní síla, která mě vytrhla ze spárů smrti,“ vzpomíná Balíček.

Lékaři nalezli původce nemoci a pacienta vraceli pomalu do života. Musel se učit znovu chodit, sedět a také mluvit. V nemocnici strávil přibližně půl roku, následovala rekonvalescence v lázních a celková roční pracovní neschopnost.

Život se mu změnil od základů, následky cítí dodnes

„Chtěl jsem se brzy vrátit do normálního života, a tak jsem ani nečekal na příchod rehabilitační sestry. Cvičil jsem sám na posteli a nemohl jsem se dočkat, až se konečně sám najím, napiji, až budu schopný se posadit nebo si třeba jenom zajít na toaletu. Život se mi změnil totálně od základů a měl jsem jenom prosté cíle, které zdravý člověk vnímá většinou jako samozřejmost,“ dodal muž, který v současné době pracuje jako předseda okresního výboru Svazu tělesně postižených v Uherském Hradišti.

Zhoršila se mu pohyblivost, musel změnit i svou práci

Následky klíšťové encefalitidy si nese dodnes. „Mám horší pohyblivost, a tak jsem na svou práci v továrně, kde jsem před nemocí pracoval, musel zapomenout. Také dlouhé vycházky mi dělají potíže, unavím se rychleji než před nemocí,“ připomíná Balíček.

I přes potíže, které mu nemoc způsobila, se drží hesla, že lítost u nemocných není na místě.

„Mých kolegů ze svazu tělesně postižených, ale také dalších lidí, které obtěžuje nemoc, není vůbec třeba litovat. Vždycky jim říkám, že se musí se zdravotními obtížemi rvát. Lítostí jim nepomohu, a proto jsem ji prakticky vytěsnil ze života. Život je boj a stojí za to o něj bojovat do posledních sil,“ uzavírá neradostné vzpomínky Josef Balíček.

Kompletní článek najdete v tištěném vydání Slováckého deníku.