Blanka Janků si podle některých spolubydlících i vedení zařízení ve Véskách s provozním řádem „azyláku“ nedělala nikdy velkou hlavu. Žena se ale brání. „Nic zlého jsem nikdy nikomu neudělala. Kritika ze strany vedení azyláku není opodstatněná,“ hájí se Janků.
Odchodem z azylového domu ale dramatické dění kolem její osoby neutichlo. Naopak. „Několik týdnů jsem bydlela u matky, s tou jsem se ale rozešla ve zlém a ona mě vyhodila. Nemám kam jít, přespávám u svých známých a kde se dá. Obvolávám azylové domy s žádostí o přijetí, zatím jsem ale ještě nikde neuspěla. Navíc mi teď sociálka chce kvůli mým problémům s bydlením odebrat mou pětiletou dceru Aničku,“ rozplakala se přímo v redakci Slováckého deníku Janků.
Vedoucí hradišťského odboru sociálních služeb a zdravotnictví Květoslava Zlatušková je o situaci Blanky Janků dobře informována.
Blanka Janků se redaktoru Slováckého deníku svěřila, že by se ráda dočasně vrátila do Vések. Ředitelka tamního azylového domu Jana Skuciusová s ní o této možnosti doposud nemluvila. „V současné době máme kapacitu azylového domu zcela zaplněnou. Jedna z žen má sice odejít, její situace ale ještě není zcela vyřešena, takže je možné, že se její odchod protáhne na delší dobu. Nikoho dalšího v současné době nemůžeme přijmout,“ poznamenala Skuciusová.
Pro dítě je však život bez stálého domova frustrující. Potvrdil to psycholog Ondřej Nováček. „Pětileté dítě by mělo mít své doma, kde si zvykne a rychleji se učí základním dovednostem. Má mít svůj koutek na hračky, svou postel. V tomto věku je to důležité kvůli jeho budoucímu vývoji,“ poznamenal odborník.