A do těchto poznatků zapadá například také domácnost sběratele historických vozidel Františka Šimčíka, jejíž členové využívají vozidel značky Škoda. Taková auta mají k dispozici hned tři. „Škodu Favorit, Škodu Fabia a Škodu Yeti,“ vypočítala Františkova manželka Marie.

No a o oblibě škodovek svědčí také názor Františka Turečka z Ostrožské Nové Vsi.

Mám škodovku a zase bych chtěl škodovku. Moje první auto byl sice fiat, ale od té doby jezdím už jen ve škodovce, to je už asi 40 let,“ prozradil 66letý Novovešťan.

Celkem 60 procent z oslovených lidí našeho regionu rádo cestuje, řidičský průkaz přitom vlastní 63 procent lidí na Slovácku vlastní řidičský průkaz, přesně tak, jako je celorepublikový průměr. Většina řidičů ve svém autě ujede měsíčně od 100 do 600 kilometrů. Pořídit si nový vůz plánuje letos každý desátý z oslovených.

Máme doma historické motorky i „papalášskou" Tatru 613, tvrdí sběratelé veteránů z Dolního Němčí

Už je tomu více než čtvrt století, co našli zálibu v práci na obnově historických vozidel, převážně ale motocyklů veteránů. Otec a syn, František a Jaromír Šimčíkovi z Dolního Němčí propadli této vášni začátkem 90. let minulého století.

„Prvním impulsem byla naše návštěva u pana Mikuličky, který bydlel v Padělském mlýně na okraji Dolního Němčí. To stavení byla samota – zemědělská usedlost a tam nás ohromily motory, které on potřeboval k hospodářským účelům. Většinou šlo o pohon cirkulárek, mlátiček a podobných mašin. Od něj jsme získali vrak motorky ČZ 100 z roku 1938. Vzali jsme si ji do parády a rok jsme na ní makali," vzpomíná 69letý František s tím, že měnit museli skoro všechno.

Do provozuschopného stavu dali v následujících letech další čtyři motorky a k tomu ještě někdejší vozidlo papalášů, jak se lidově říkalo Tatře 613. Od roku 1975 do roku 1996 se jich vyrobilo 9122 kusů. „Ta naše sjela z výrobní linky v roce 1976, tedy pouhé dva roky po mém narození. Přidělili ji na ministerstvo zemědělství, pak ji přesunuli na zemědělskou správu do Hodonína. Je schopná jet rychlostí až více než 200 kilometrů za hodinu a obsah válců má 3,5 litru," hlásí podrobnosti Františkův syn Jaromír. To ale není všechno, čím se tito dva motonadšenci mohou pochlubit. Další motorky a auta z meziválečného období mají odstavené ve svém depozitu v očekávání jejich obnovy.

„Všechno chce svůj čas a obzvlášť pokud dáváte do původního stavu starou techniku. To chce velkou trpělivost, protože obnova si v tomto vyžaduje stovky hodin mravenčí práce," doplňuje František Šimčík, který je mimo jiné také členem Veteran Car Clubu Uherské Hradiště.