A návraty na Slovácko si nemůže vynachválit. Modrá je totiž jedním z míst, kde Ondráčková i její kamarádi–nadšenci představují starodávná lidová řemesla a bojové hry.

„V Ostravě není mnoho míst, kde bychom se tímto způsobem mohli prezentovat a bavit se. Jsem ráda, že se v Modré takovéto akce pořádají,“ přiznává se Ondráčková, která je učitelkou hudební výchovy, dějepisu a literatury na gymnáziu. Ta svou zálibu v historii Velké Moravy a ve středověké hudbě nastiňuje také svým studentům v hodinách dějepisu a literatury. S kamarády ze spolku Velesův lid pak objíždí místa, kde jsou takzvaná středověká hradiště.

Předvádíme lidem, jak se pekl chleba a různé placky, občas pečeme maso, předvádíme starodávná lidová řemesla a bojové hry,“ vysvětluje historička a vzpomíná na to, jak v dětství s rodiči nejraději navštěvovala hrady a zámky. Je proto moc ráda, že potkala lidi se stejnou vášní, se kterými se může scházet a vyrábět všelijaké dřívější nástroje nebo zkoušet starodávné recepty.

Ondráčková byla v archeoskanzenu, stejně jako její kolegové, oblečena i obuta v dobovém oděvu. „Všechno oblečení a kostýmy si šijeme sami. Jsou to různé pláště a haleny. Vyrobila jsem si také zimní boty z ovčí kůže. Jejich tvorba mi zabrala asi jeden večer. Místo ponožek mám na nohou jen onuce, ale je mi v nich opravdu teplo,“ uvedla Ondráčková, která si už vyrobila i několik párů botů na letní období. Členství ve spolku Velesův lid je jejím koníčkem, který však někdy přerůstá až ve styl života. „Až budu mít rodinu, chtěla bych své děti také zasvětit do této záliby,“ usmívá se učitelka.

Přečtěte si také:

Chatrče archeoskanzenu měly o víkendu nocležníky