„Detektoráři částečně vydrancovali některé významné archeologické lokality, jakými jsou na Uherskohradišťsku například pozdně bronzové hradisko Holý kopec poblíž Buchlovic či římské sídliště Vlčnov Dolní Němčí," nechal se slyšet Tomáš Chrástek, archeolog Slováckého muzea v Uherském Hradišti.

Nabídka na našem trhu je velká a detektory kovu se staly běžnou součástí výbavy amatérských archeologů i dalších hledačů zajímavostí. Terénní vyhledávání se podle archeologů stalo v poslední době doslova masově rozšířenou záležitostí. Tato skutečnost má ale údajně velmi negativní dopad na prováděné archeologické výzkumy.

Detektorářů je až padesát tisíc

„Zatímco profesionálních archeologů je řádově tak sedm stovek, počty lidí, kteří za pomoci detektorů vyráží do terénu, se u nás odhadují až na padesát tisíc," přiblížil hrubé odhady Tomáš Chrástek.

Prodejce detektorů ale vidí situaci jinak. „Osobně se mi zdá, že prodej detektorů dlouhodobě spíše stagnuje, spousta lidí s aktivitou končí, jakmile zjistí, že místo pokladů nacházejí jen rezavé hřebíky," sdělil svůj názor Petr Švehla ze společnosti Detektory Morava.

Ne každý detektorář podle něj automaticky ničí archeologické lokality. „Běžný detektor má dosah maximálně 30 centimetrů, což je na normálním poli hloubka orby, ve které jsou nálezy téměř vždy rozbité zemědělskou technikou. Ta používá podrýváky s dosahem až 80 centimetrů. Podobně případné nálezy ničí také lesní technika či stavební firmy," odmítl Petr Švehla vztahovat veškerou vinu pouze na detektoráře.

Nicméně i tak vysokému počtu hledačů se každým rokem podaří najít velké množství věcí, které jsou však prý v drtivé většině neodborně zpracovány. „Odhadujeme, že zhruba pouze do deseti procent amatérských detektorářů oznámí či odevzdá archeologické nálezy patřičným institucím," uvedl Jakub Těsnohlídek, archeolog z Masarykovy univerzity v Brně, který o této problematice počátkem dubna přednášel ve Starém Městě.

Zákony České republiky přitom ukládají povinnost každému, kdo učiní archeologický objev, aby tuto skutečnost oznámil archeologickému ústavu či obdobným institucím, mezi které patří například i regionální muzea. Spousta lidí tuto skutečnost údajně nerespektuje.

Největší starosti archeologům jednoznačně působí lidé, kteří se dohledanými nálezy doslova živí. Ti účelově vyhledávají cenné exponáty, které následně končí na černém trhu. V České republice hrozí nelegálním hledačům za určitých podmínek maximálně finanční postih. Oproti tomu například na Slovensku je nelegální hledání pokladů od září 2011 trestným činem, za který hrozí jeden až deset let vězení.