V rozhovoru pro Slovácký deník prozradila, kolik účastníků na pravidelná setkání chodí, kolik z nich se dokázalo úspěšně vyléčit či jak má člověk při počínající závislosti postupovat.

Pracujete jako vedoucí brodského centra seniorů, proč jste se rozhodla založit klub Siloe?
Inspirovala mě návštěva amerického New Yorku. Tam jsem poprvé na klub anonymních alkoholiků narazila. Uchvátilo mě to a řekla jsem si, proč neudělat něco takového u nás, kde se lidé stále za své problémy strašně stydí. Dříve jsem byla navíc zdravotní sestrou a s alkoholismem jsem se několikrát setkala v práci i v rodině.

Chcete vyjádřit svůj názor? Hlasujte v anketě vpravo nebo se zapojte do diskuze pod článkem.

Jak sezení v klubu fungují?
Nevede je žádný odborník. Účastníci řeší problémy a dělí se s ostatními o své zkušenosti. Je to volná diskuze. Scházíme se každou středu od šesti zhruba do půl osmé večer v brodské charitě. Přijít může kdokoli. Může jen sedět a poslouchat, nemusí se vůbec zapojovat. Nejlepší ale je, když už má daný člověk za sebou nějakou léčbu.

Je ten, kdo na žádné terapii nebyl, v nevýhodě?
Není, ale málokomu se podaří, aby se dokázal závislosti zbavit bez odborné pomoci. Proto mu klub bez předchozí léčby příliš nepomůže. Zatím jsme tu alespoň neměli nikoho, komu by se samotnému podařilo vyléčit.

Je klub skutečně anonymní?
Naprosto. Každý řekne ostatním pouze svoje křestní jméno.

Jaké věkové skupiny se u vás nejčastěji objevují?
Nejčastěji jsou to lidé mezi čtyřiceti a šedesáti lety. K závislosti se totiž dopracujete postupně. V mládí si neuvědomujete nebo nepřipouštíte, že máte problém.

Mají alkoholici často podobné povahy?
Obyčejně jsou to velmi inteligentní lidé, perfekcionisté. Když vidí, že život neběží přesně podle jejich představ, podávají si tu berličku v podobě alkoholu.

Kolik lidí se průměrně setká na jednom sezení?
Dříve to bylo až šest lidí. Teď ale zájem upadá. Občas dokonce nikdo nepřijde. Možná klub dostatečně nepropagujeme, ale velký podíl na malé účasti má podle mého uzavřenost národa. U nás se lidi strašně bojí a stydí za své problémy. V zahraničí na setkání chodí i dvacet až třicet lidí.

Účastní se v Brodě lidé pravidelně?
Jsou tací, kteří chodí už pět let. Nejdéle vydržela paní, která chodila osm roků. Ta ale bohužel odpadla. Jinak nás lidé vyhledávají spíše, když mají problémy.

Setkáváte se i jindy než ve středu?
V krizi mi lidé volají na mobil. V nouzi se můžeme osobně sejít v charitě. Dokonce se mi stalo, že jeden člověk došel i ke mně do bytu.

Kolika závislým se za dobu fungování klubu podařilo vyléčit?
Řekla bych, že asi třem. Ti se alkoholu úplně vzdali. Ostatní s ním pořád koketují. Několik měsíců třeba abstinují, ale pak zase začnou.

Považujete přesto tu trojici za úspěch?
Určitě. Je to veliký úspěch. I to, že někdo dokáže po dvaceti letech závislosti abstinovat půl nebo tři čtvrtě roku, je obrovský úspěch.

Lidé velmi často diskutují o tom, kde je hranice alkoholismu. Máte sama nějakou představu?
Lidé si myslí, že když nepijí každý den, nejsou alkoholici. Ale mýlí se. I ten, kdo běžně abstinuje, ale jednou za půl roku pár dní v kuse pije, je alkoholik. Obecně lze říct, že každý, kdo v alkoholu nachází úlevu nebo odlehčení, je alkoholikem.

Takže závislý je i ten, kdo pije každý večer slivovici „na zdraví“?
Ano. Lidé to právě zmírňují tím, že říkají, že je to zdravotní. I dvě piva denně jsou známkou alkoholismu. Každý kdo pije pravidelně, se stává závislým.

Dokáže člověk rozpoznat, kdy už začíná jít s alkoholem tak zvaně do tuhého?
Myslím, že to pozná každý. Problém je v tom, že hlavně inteligentní lidé si namlouvají, že to „ukočírují“ sami. Nikdy to ale nezvládnou.

Co by měli tedy udělat? Pomůžou přátelé nebo rodina?
V každém případě by měli vyhledat odbornou pomoc a začít s tím něco dělat. Efektivní není nic jiného. Přátelé nebo rodina můžou pomoct, ale nevydrží to dlouho. Alkoholik potřebuje odborné vedení.