Přineseme v říjnu alespoň koš václavek nebo hnědáků? Takové i další otázky si kladli vyznavači hub v areálu hospody Na Dolině v Salaši, kde se o prvním říjnovém víkendu uskutečnil jubilejní desátý ročník výstavy jedlých, nejedlých i jedovatých hub.

Kladnou odpověď jim nemohl dát ani přední český mykolog Libor Tmej z Chocně. „Co však můžu s určitostí říci, že při takovém nedostatku hub, jaký je letos v lesích některých regionů České republiky, je pro mě velkým překvapením, že mykologové ze salašského klubu se na své tradiční výstavě prezentovali rekordními 250 druhy hub," vysekl jim pochvalu Libor Tmej, který salašským mykologům pomohl některé méně známé druhy hub určovat.

Salaští houbaři jsou pro něj tak trochu neobyčejná komunita, vyznačující se nejen zájmem o houby, ale i o přírodu. Jejich čestný předseda Lubomír Šafraník pečlivě vede v deseti albech nejen fotodokumentaci z činnosti klubu, ale i o článcích v tisku.

„Domnívala jsem se, že kvůli dlouhotrvajícímu suchu houby v chřibských lesích skoro nerostou. Jenže rekordní počet jejich druhů mě na výstavě překvapil, stejně jako některé jeho exponáty," řekla nadšeně Anna Kozányová (72) z Hodonína, rodačka ze Stupavy.

Krátce před nedělním polednem dorazil do houbařské expozice s košíkem plných čerstvých hub ostřílený jankovický houbař Miroslav Pohl (77). „Za ty nejcennější považuji žampiony císařské a hřib borový," sdělil mistr houbař.

Už nyní je jisté, že si z prosincového koštu konzervovaných hub odnese cenu za letos prvního nalezeného hříbka v lesích kolem Salaše. První hřibovitou houbou o váze čtyř dekagramů se přišel 29. dubna pochlubit Lubomíru Šafraníkovi.

„Loni si pan Pohl odnesl cenu za druhé místo a už nyní to vypadá, že k němu poputuje i cena za třetí místo v soutěži o nejtěžšího praváka. O váze 60 dkg ho z lesa přinesl 28. května," dal k dobru čestný předseda salašských mykologů.

Na Salaši funguje komunita nadšených mykologů, tvrdí Libor Tmej

Desátý ročník výstavy hub na Salaši předčil navzdory suchému počasí a neúrodě hub v chřibských lesích všechna očekávání nejen stovek návštěvníků, ale také uznávaného choceňského mykologa Libora Tmeje. „Když jsem v sobotu ráno viděl v expozici víc než stovku určených a popsaných jedlých, nejedlých a jedovatých hub, byl jsem tím počtem mile překvapený. Ale do odpoledního zahájení výstavy jsme ještě víc než stovku zajímavých houbových exponátů pojmenovali," řekl choceňský mykolog v úvodu exkluzivního rozhovoru pro Slovácký deník. Mykolog Libor Tmej

Co vás při letošním abnormálním suchu na salašské výstavě nejvíce potěšilo?

Nejen rekordní počet 250 druhů vystavených hub, mezi nimiž byly naprosté unikáty, jakými byly nádherné exempláře hřibů borových. Jeden pěkný a čerstvý kousek přinesl v neděli před polednem z lesa jankovický houbař Mirek Pohl. Za největší překvapení výstavy považuji jím přinesené žampiony císařské, ale unikátem byla v expozici drobná houbička zlatočíška, která byla z mykologického hlediska nejvzácnějším exemplářem výstavy.

V minulých dnech se uskutečnil na zámku v Chocni 30. ročník celostátní výstavy hub. Kde jste 430 druhů hub nasbírali, když ve východních Čechách je podle vás dlouhotrvající sucho?

Musím přiznat, že suché počasí nám připravilo při sběru hub pekelné chvilky. Ve východních Čechách žádné houby dlouho nerostly, takže jsme se za nimi rozjeli po různých koutech republiky. Po stránce houbařské naši výstavu zachránily houby moravské, zejména beskydské, ale také z části slovenské.

Dosavadní neúroda hub v naší vlasti přidělává starosti nejen houbařům – mistrům, kteří pořádají tradiční houbařské výstavy, ale všem milovníkům hub. Jste také toho názoru, že hub v lesích ubývá, tiše nám mávají na pozdrav a postupně z nich mizí?

Ony nám ty houby v některých lokalitách naší republiky už opravdu na pozdrav mávají. Mykologové musejí jezdit do lokalit, kde ještě houby rostou. Když byl ten loňský rok tak katastrofický na růst hub, říkal jsem si, že ten letošní rok si všechno vynahradí, že české lesy budou zase plné hub. A vidíte, ono to devastující sucho pokračuje dál. Není ale v rámci České republiky úplně plošné, protože stále jsou místa, kde houby rostou, kde jakási ta vláha z oblaků k zemi padá. Je to kupříkladu v západních Čechách, Slavkovském lese, na Šumavě, Českém lese a v Beskydech. Ale střední Čechy a jižní Morava jsou na tom s vláhou a růstem hub velice špatně.

Jak hodnotíte aktivitu salašských mykologů?

S Alenou Filípkovou, dnešní předsedkyní Mykologického klubu Salaš, jsem se poprvé setkal před dvaceti lety. Pak jsme se dlouho neviděli a před třemi lety jsem od ní dostal pozvání na výstavu hub. Ta mě, stejně jako ta loňská a letošní, opravdu oslovila a jsem těmi třemi výstavami nadšený. Na Salaši funguje komunita nadšených mykologů, kterým houby a spolková činnost doslova učarovaly, což na mě velice pozitivně působí. Na akce salašských mykologů přijíždí řada mykologů z Prahy. Ale ta vlastní mykologická činnost lidí zde žijících je jen a jen o nich. Takových nadšených lidí se vidí málo.