Starostovské křeslo zná Miroslav Kovářík více než dobře. Usedl do něj po volbách v listopadu před 32 lety, jako 26letý a jeden z nejmladších starostů v tehdejším Československu.

„Do uvolněné funkce starosty jsem přešel od Jihomoravských státních lesů, v nichž jsem pracoval jako vodohospodář a stavební technik,“ začíná listovat ve vzpomínkách Miroslav Kovářík.

„Vede-li jeden člověk vesnici víc než tři desetiletí, má to svoje klady i zápory. Zastupitelé se většinou střídají, starostové mnohdy zůstávají ve svém křesle dál,“ říká upřímně první muž Modré.

Historický průvod Broďanů a zástupců Přemyslovských měst prošel Uherským Brodem v sobotu 29. října odpoledne. Byl to jeden z vrcholů oslav 750 let od povýšení Uherského Brodu na královské město králem Přemyslem Otakarem II.
Královský průvod se valil Uherským Brodem, na náměstí čekaly tisíce lidí

Za jeho dvaatřicetiletého působení na postu starosty se Modrá výrazně měnila a rozvíjela. Ať už se to týká občanské vybavenosti, krajinářských změn, revitalizačních programů, výsadby tradičních krajových odrůd a keřů, plnokrevného kulturního a společenského života, ale také znovuobnovených tradic a zvyků. A nebylo to vždy jednoduché.

„Velkou neznámou bylo od roku 1990 pro mě i většinu nově zvolených starostů třeba financování. Staré zákony přestávaly postupně platit nebo byly novelizovány. Skočili jsme na takzvané ,námořníky´do kalné vody a místo abychom měli ruce před sebou, hupli jsme do vody po hlavě,“ zabrousí ve vzpomínkách do počátku devadesátých let 20. století Miroslav Kovářík.

Byl to právě on, kdo byl jakýmsi průkopníkem ve vypracování projektů pro získání eurodotací. Naučil se chápat řeč evropských donátorů, rozumět tomu, jak žádosti o finanční prostředky psát.

„Ne všechny byly úspěšné. Stále tvrdím, že když bylo třicet procent žádostí o evropské peníze úspěšných, byl to velký zdar,“ řekne starosta Modré a podotkne, že o první dotaci z Evropské unie (EU) žádala Modrá v roce 1998, ale bez úspěchu. Navzdory tomu ale on ani zastupitelé motivaci neztratili, spíše naopak.

Díky dotacím z národních zdrojů a EU mohli v Modré vybudovat archeoskanzen a biocentrum Živá voda, jejichž duchovním otcem byl právě starosta Miroslav Kovářík. Realizovány byly v obci také projekty Světlo ze světla, cyklostezky či hotel Skanzen a nejnověji Stezka praturů, kterou obec uhradila z vlastních prostředků. S potěšením starosta konstatuje, že pro Modrou bylo čerpání několika desítek milionů korun z Evropské unie velkým přínosem.

„Funkce starosty, v níž jsem byl osm volebních období, nebylo pro mě zaměstnáním, ale životní posláním. Starostování se pro mě stalo nejen koníčkem, ale i velkým koněm,“ řekne Miroslav Kovářík.

Za jeho působení ve starostovské funkci získala Modrá dvakrát Zlatou stuhu v regionální i krajské soutěži Vesnice roku, Bílou stuhu za práci s mládeží a dvě Zelené stuhy za péči o životní prostředí. V roce 2015 byla obec poctěna stříbrnou plaketou v evropské soutěži měst a obcí Entente Florale Europe 2015 – Evropské květinové aranžmá a nádavkem k tomu Cenou biodiverzity.

„Skanzen Modrá se v roce 2020 zařadil mezi TOP 100 udržitelných turistických destinací na světě. Mezi světovou elitu se Modrá dostala jako dosud jediný český zástupce,“ řekne hrdě Miroslav Kovářík.

Na otázku, co by poradil novým starostům, kteří byli letos poprvé zasedlii do starostovského křesla, odpoví: „Na první místě bych mu poradil, aby ze zastupitelstva neudělal nějaké opoziční politické seskupení, ale tvůrčí tým, který má společný cíl,“ řekne Miroslav Kovářík, pro nějž starostování není o pracovní době, ale o službě veřejnosti, kterou tak on vnímá.