„Kam tam spěcháte, vždyť máme hodinu času, abychom na Masarykově náměstí byli včas," volá ředitel instituce Ivo Frolec. Ale marně. Dochvilnost byla prostě nejen vizitka králů, ale dnes i muzejníků.

Ti ulicemi města zvou občany na podvečerní a večerní slavnost ke stému výročí Slováckého muzea a rozdávají jim na ni pozvánky. Když dorazí pracovníci muzea na náměstí, tam už vládne sváteční atmosféra. Srocují se na něm krojovaní šohaji a děvčice, které okukují a fotografují lidé ve svátečních oděvech. Živo je kolem nablýskaných historických aut, do jednoho z nich kolem půl šesté usedá v dobovém oděvu vystrojený starosta města Květoslav Tichavský, ředitel muzea Ivo Frolec a David Pavlíček v roli zakladatele muzea Františka Kretze.

Dav krojovaných se vydává na cestu k muzeu. Do pochodu mu vyhrává Staroměstská kapela. Průvod uzavírají zaměstnanci muzea a historické vozidlo s prvním mužem města, ředitelem muzea a jeho někdejším zakladatelem, který metropoli Slovácka navštívil. Po několika minutách už stovky lidí vítají krojované na pódiu před muzeem. A tady začíná ta nejslavnější část oslav stých narozenin Slováckého muzea.

Jilíkovi se vyšňořili do muzea do krojů

Do průvodu z Masarykova náměstí ke Slováckému muzeu a pak na oslavu jeho stého jubilea nikoliv v tradičním svátečním oděvu, ale v krojích. Tak si v sobotu odpoledne vyšlápli do centra metropole Slovácka manželé Jiří a Bohumila Jilíkovi.

„Mám na sobě sváteční hanácko-slovácký kroj vdané ženy z Vrbice, dědiny, která byla letos vyhlášena Vesnicí roku Jihomoravského kraje. Jiří má oblečený kroj ženáčský," popisuje Bohumila slavnostní oděvy, v nichž jsou spolu posedmé.

„Svobodná děvčata nosí ke krojům bílé pletené bubínkové punčochy, vdané růžové. Na podvazadlech nemám voničku, ale jenom mašličku. Vdané ženy nosí na hlavě hedvábný šátek s třásněmi, ale slavnostnější je přece jenom turečák," tvrdí paní Bohumila. Zatímco ona se v sobotu do kroje oblékala hodinu, Jiřímu to trvalo jen pár minut.

Bohumila a Jiří Jilíkovi.

Bohumila Jilíková (vlevo) a Jiří Jilík. Foto: DENÍK/Zdeněk Skalička

„S oblékáním kroje žádné problémy nemám, protože si stále udržuji stejnou postavu. Jen obout boty mně chvíli trvalo," řekne s pousmáním Jiří, publicista a bývalý šéfredaktor Slováckého deníku. Zatímco jeho manželka prozrazuje, že kroj začala nosit poté, co opustila lavice základní školy, Jiří v něm jako mladý šohaj kráčel poprvé v hodové chase.

„Já jsem stárkovala v roce 1997 a svého stárka jsem si také vzala za muže. Chodili jsme spolu na plesy nebo na vinohradnické slavnosti," listuje vzpomínkami Bohumila Jilíková. Když se manželů zeptám, zda půjdou z oslav domů před půl nocí nebo až třeba v neděli nad ránem, Bohumila s šibalským úsměvem odpoví. „To teď neřešíme, oslavy pro nás teprve začínají. A kdyby mně někdo polil kroj červeným vínem, umím si s tím poradit. Vyprat ho uměla moje maminka i babička," dodá paní Jilíková a Jiří se jen uculuje.