Na Trindade jezdíte pracovat už skoro třicet let a ostrov jste za tu dobu velmi dobře poznal. Jakou má historii?
Kolem roku 1502 ostrov, vzniklý ze sopečné činnosti započaté před třemi miliony let, objevili Portugalci. Nazvali jej Trindade, což znamená Svatá trojice. Leží asi tisíc dvě stě kilometrů od Rio de Janeira, ale ne vždy patřil Brazílii. V roce 1698 na ostrov v rámci své výzkumné cesty zavítal astronom Edmund Halley, který tam vztyčil britskou vlajku. Zároveň tam vypustil kozy, divoká prasata a perličky. Tím odstartoval devastaci ostrova. Když se Brazílie rozhodla zachovat si nad teritoriem svrchovanost, vybudovala tam v roce 1958 malou vojenskou základnu, čítající něco přes třicet vojáků, kteří se každé čtyři měsíce z poloviny obměňují. Ostrov je dnes z velké části přírodně chráněn.

Kdy se do záchrany pozoruhodného ostrova pustili vědci?
Můj dnes už zesnulý kolega Johann Becker tam jezdil od padesátých let minulého století. Objevil několik minerálů, zvířat a rostlin, které jsou podle něj pojmenovány. Já jsem se tam s ním prvně vypravil v devadesátých letech. Nejprve na otočku, zanedlouho na dva a půl měsíce. Celkově jsem tam byl osmnáctkrát, dohromady jsem tam strávil sto osmdesát dnů plus přes rok na moři. Díky tomu jsem zpracoval tamní floru a udělal mapu vegetace, což jsem zpracoval i knižně. Vypadalo to tam jako na Marsu. Téměř nikde žádná kytka, jen tu a tam nějaká tráva. Zato divokých koz tam bylo asi osm set. Díky spolupráci s brazilským námořnictvem se nám postupně podařilo vegetaci na ostrově zotavit a objevit původní druhy rostlin i živočichů.

Jak reagovali na snahu o záchranu ostrova vojáci?
Světy vědců a vojáků jsou rozdílné. Museli jsme jim dlouho vysvětlovat, že pokud na ostrově zůstanou kozy, brzy dojde pitná voda. Tehdy tam totiž byla už jen tři aktivní koryta potoků. Vojáci to ze začátku nechápali, na kozy si zvykli, krmili je. Až po námi vypracované zprávě zbystřili. Likvidace koz pak trvala jedenáct let, během nichž se z některých snajprů stali i ochránci přírody. Poslední kozu se podařilo zlikvidovat v roce 2005.

close Ruy Alves na ostrově info Zdroj: se svolením Ruy Alves zoom_in Ruy Alves na ostrově

Co se od té doby změnilo?
Především les je oproti roku 1994 dvojnásobný. Stromovou kapradinu, která v tomto pralese dominuje, popsal v první polovině devatenáctého století český botanik Kašpar Šternberk. Její typová položka je dokonce uložena v herbáři pražské botanické zahrady Na Slupi. V drtivé většině na ostrově expandují původní druhy, které třeba před sto lety zmizely. Ve velkém tam rostou například keře dřevnatého jitrocele. Zatímco v devadesátých letech tam byly jeden dva kusy, nyní to jsou statisíce, mnohé už i metr vysoké. Ze sto osmdesáti druhů rostlin, které tam rostou, je asi osmdesát původních. Z ostatních tam vyroste tak jedna kytička. V ost-rovní půdě je totiž třistakrát větší koncentrace fosforu a draslíku než v kontinentální půdě. Takové množství je toxické, a většina rostlin z kontinentu tam tedy nemůže ani vyklíčit.

A pláže?
Každá je úplně jiná. Je tam například pláž s pískem z magnetitu, který zvednete magnetem. Na další pláži jsou zrnka písku velká jako fotbalové míče. Neskutálí se do moře, protože to je vylučuje nahoru. Z žádné pláže se ale nedostanete bezpečně do vody. Až na jediné specifické dva metry široké místo, kde jde někdy plavat. Jinak jsou všude ostré kameny a korály. Ostrov proto nemá žádný turistický potenciál a dostat se tam je složité. Většinou tam přijíždí vědci, přičemž vojáci rozhodují o tom, koho tam pustí a koho ne.

Jak se tam lze dopravit?
Jedině lodí, která tam pluje čtyři dny z Rio de Janeira. Následné dva nebo tři dny trvá, než vyloží náklad se zásobami pro posádku. Problém je ale dostat se z lodi na souš. Není tam přístav a vylodění je možné třemi způsoby. Z lodi může vystartovat vrtulník, který přistane na pláži. To je ale vzácné. Mnohdy jsme se tam dostávali tak, že se z lodi až na břeh vystřelilo tlustší lano, které za sebou tři sta metrů táhlo vor. Někdy to trvalo i tři čtvrtě hodiny. Když bylo divoké moře, všechny to vyklopilo, náklad se utopil a lidi se zranili. Proto se od tohoto způsobu vylodění přede dvěma či třemi lety upustilo. Nyní se nejčastěji vyloďuje na již zmíněné přístupné dvoumetrové části jedné z pláží, kam z lodi připluje nafukovací motorový člun. Ten postupně vozí lidi a náklad sem a tam. Vojáci pak náklad na vozících rozváží po základně.

Mluvíte o zranění. Předpokládám, že s vojáky jsou na místě i lékaři?
Jistě, jeden nebo dva tam s nimi vždy musí být. I oni se po čtyřech měsících střídají. A stejně jako vojáci dostávají za službu na ostrově odměnu k platu. Nikdo totiž neví, co se komu může stát, a pomoci by se tam nedovolal. Na ostrově můžete navíc snadno přijít k úrazu. Všude to klouže. Když prší, nesmíte vůbec vyjít ze základny. Mně život při jednom z výzkumů zachránila helma, protože na hlavu mi při šplhání do kopců spadl kámen velký jako basketbalový míč. Mimochodem, horniny jsou na ost-rově také velmi rozmanité. Objevili jsme tam zkameněliny nějakých kytek, ještě nevíme jakých. Vyskytuje se tam také ulita pozemského šneka, který vymřel zhruba v roce, kdy byl ostrov objeven. Evropané, kteří tam přistáli, tam asi zavlekli nějakou nemoc.

close Vzácné kapradiny info Zdroj: se svolením Ruy Alves zoom_in Vzácné kapradiny

Kolik druhů ryb lze nalézt v oceánské vodě kolem ostrova?
Asi tři sta, z toho tak dvacet endemických (nacházejících se pouze tam – pozn. red.). Jedna z ryb je dokonce sladkovodní. Do oceánu se dostala přirozeně a vydrží tam. Žije tam asi i padesát původních druhů mořských šneků. Také asi šedesát druhů mořských ptáků, z toho dvě fregatky jsou pouze odtamtud. Hnízdí jen na jednom cípu ostrova. Brazilské ministerstvo životního prostředí se snaží zachránit je. Proto tam staví stožáry s umělými hnízdy. Na ostrově žije také asi sto druhů hmyzu a na patnáct druhů pavouků. Je tam také brouk, kterého nejprve objevil kolega Becker a poté jsme na něj znovu po letech narazili společně. Zajímavé je, že jeho nejbližší příbuzný je až na Kilimandžáru. Na Trindade se vyskytuje jen na jednom místě – na dvou metrech čtverečních, kde je u potoka kámen se slizem. Je to zázrak, který zatím neumíme vysvětlit.

Co byste označil za živou perlu ostrova?
Nejzajímavějším zvířetem je chráněný pozemský krab, který by se po dvaceti minutách ve vodě utopil. Když doroste, měří asi dvacet pět centimetrů. A je třeba dávat si na něj pozor. Za noc totiž rozpárá boty i kus stanu. Často leze po stromech a žere listí. Potraviny jsme před kraby nezachránili, ani když jsme je měli rozvěšené na šňůře mezi stromy. Krabi vycházejí v noci, protože ve dne by byli kvůli ostrému slunci dehydrovaní. Je jich tam opravdu mnoho, při chůzi křupou pod nohama. Požírají se mezi sebou, jedí rostliny a vylíhlá želví mláďata. Chytají také myši, které tam zůstaly po námořnících, kteří si v šestnáctém století udělali z ostrova, coby přestupní stanice mezi Jižní Amerikou a Evropou, supermarket. Brali odtud vajíčka od mořských ptáků a zelené želvy, což pro ně bylo zdrojem bílkovin.

A co ostrov přináší světovému ekosystému?
Planetě záchrana ostrova sice nedodá dostatek kyslíku, může ale sloužit jako příklad. Ostrovy jsou malé izolované experimenty. Zkoušíme na nich, čeho bychom mohli dosáhnout i na kontinentech, kdyby lidé chtěli. Proces bude trvat ještě další stovky let.

Ruy Alves
Výzkumník Ruy Alves je rodákem ze Znojma. Biologii vystudoval na Fakultě Pedro II v Rio de Janeiru. Od roku 1996 působí v botanickém oddělení brazilského Národního muzea federální univerzity v Rio de Janeiru.

Při osmnácti expedicích strávil na ostrově Trindade (a blízkém malé souostroví Martin Vaz, kde na rozdíl od Trindade skoro žádné rostliny nejsou) více než 180 dnů, přes rok se plavil oceánem.