V pondělí 27. září 1993 porušili abcházští separatisté příměří iniciované Organizací spojených národů (OSN) a garantované Ruskou federací a s pomocí dobrovolníků a žoldnéřů z Konfederace horských národů Kavkazu udeřili brzy ráno na město Suchumi, odkud předtím gruzínské síly stáhly v rámci vyhlášeného příměří těžké dělostřelectvo a tanky. Následoval teror.

„Poté, co Abcházci vstoupili do mého domu, vytáhli mě a mého sedmiletého syna přede dveře. Donutili nás si kleknout, pak popadli mého syna a zastřelili ho přímo přede mnou. Chytili mě za vlasy a odvlekli k nedaleké studni. Abcházský voják mě donutil podívat se do ní. Uviděla jsem tam tři mladé muže a dvě starší ženy, stojící nahé ve vodě. Křičeli a plakali, zatímco na ně Abcházci svrhávali další mrtvá těla. Pak tam hodili granát a shodili dovnitř další lidi. Znovu mě donutili pokleknout před mrtvolou. Jeden z vojáků vzal nůž a jednomu z mrtvých ležících poblíž vydloubl oko. Tím okem mi pak začal přejíždět rty a obličej. Už jsem to nevydržela a omdlela jsem. Nechali mě tam v hromadě mrtvol.“

„Mého muže Serža odvlekli a přivázali ke stromu. Abchazská žena jménem Zoja Cvizba přinesla tác se spoustou soli. Vzala nůž a začala do mého muže řezat. Potom mu do otevřených ran nasypala sůl. Takto ho mučili deset minut. Potom donutili mladého gruzínského chlapce, kterého později také zabili, aby s pomocí traktoru vyhloubil jámu. Položili mého manžela do této díry a pohřbili ho zaživa. Jediné, co si pamatuji, že řekl, než ho zasypali štěrkem a pískem: Dali, postarej se o děti.“

Takové a podobné jsou vzpomínky přeživších gruzínských obyvatel Suchumi na 30 let staré události. Rozpoutaný masakr představoval vyvrcholení dvouleté krvavé občanské války, jíž předcházel mnohaletý etnický konflikt mezi Gruzíny a Abcházci.

| Video: Youtube

Mnohaletý spor

Abcházie bývala v období starověku a středověku střídavě samostatným královstvím i součástí jiného mocnějšího státu. Po roce 1921 se Abcházie stala součástí Sovětského svazu a v Suchumi byla vyhlášena Abchazská sovětská socialistická republika. Ta však byla po několika měsících začleněna do Gruzínské sovětské socialistické republiky, což stvrdila abchazská ústava z roku 1925, podle níž měly mít oba národy rovnoprávné postavení.

Národnostním sporům mezi Abcházci a Gruzíny se snažil komunistický stát předejít podobně jako třeba v případě Jižní Osetie tím, že jako součást Gruzínské republiky vytvořil Abchazskou autonomní republiku s vlastní metropolí, jíž se stalo právě Suchumi.

Následoval ovšem problém typický pro všechny takto utvářené autonomní oblasti: řízenou migrací z Ruska i z Gruzie docházelo k tomu, že počet původních abchazských obyvatel na jimi dříve dominantně obývaném území klesal. Na počátku 90. let minulého století už tvořili Abcházci jen 17,8 procenta obyvatel Abcházie.

Rozpad východního socialistického bloku a následně i samotného Sovětského svazu na počátku 90. let znamenal pro všechny národnostní menšiny žijící na jeho obrovském území naději na vlastní samostatnost. Tyto představy se však střetávaly s tím, jak byly vytyčeny hranice nově vzniklých nezávislých států.

Když se místní úřady v Abcházii a Jižní Osetii rozhodly vyhlásit ještě na podzim roku 1990 samostatnost, Gruzie jejich prohlášení neuznala a nakonec zasáhla vojensky.

V roce 1992 vytáhla na Suchumi gruzínská tanková jednotka a vypukla občanská válka. Zúčastnily se jí i skupiny extrémistů a dobrovolníků z ostatních kavkazských regionů, po nichž se do konfliktu zapojila i nově vzniklá Konfederace kavkazských národů ze severního Kavkazu sdružující 16 kavkazských národů, která v září roku 1992 vyhlásila otevřeně pomoc Abcházii a nepřátelství vůči Gruzii.

Po několika vojenských srážkách došlo nakonec v červenci 1993 v Soči k dojednání příměří, v jehož rámci mělo gruzínské i abchazské vojsko stáhnout veškerou těžkou vojenskou techniku ze Suchumi a dalekého okolí s tím, že na region budou dohlížet mírové jednotky s mandátem OSN. Ve stahování vojsk asistovala oběma stranám ruská armáda.

Následujících sedm týdnů však příliš mnoho klidu do regionu nepřineslo, protože navzdory dohodnutým podmínkám v něm docházelo nadále k přestřelkám, přičemž jednou se pod palbou ocitli dokonce i pozorovatelé OSN. Ve čtvrtek 16. září 1993 přestala abchazská strana s definitivní platností příměří dodržovat a zahájila přípravy rozsáhlé vojenské operace s cílem zmocnit se znovu města Suchumi a provést etnickou čistku jeho gruzínských obyvatel.

Masakr v ulicích

Útok na Suchumi začal v pondělí 27. září 1993 brzy ráno, a protože zbylé gruzínské síly ve městě nedokázaly mnohanásobné přesile čelit, už v poledne dosáhl výrazného úspěchu obsazením televizní stanice a mostu separatisty. Gruzínská armáda se stáhla do abchazské vládní budovy s úmyslem zajistit bezpečnost členům tamní abchazské vlády (což se jí nakonec stejně nepodařilo) a separatisté ovládli město.

Záhy poté vypuklo bezuzdné vraždění, zaznamenané svědky zmíněnými v úvodu textu. „Separatisté a jejich spojenci začali vymetat ulice a vyháněli všechny civilisty, které našli. Muži, ženy a děti byli popravováni na ulicích, ve vlastních bytech, v domech i na dvorcích. Podle pozdějších svědeckých výpovědí byli mnozí z nich mučeni. Někteří museli sledovat zabíjení vlastních dětí nebo naopak rodičů,“ uvádí web Academic Accelerator v textu Etnická čistka Gruzínů v Suchumi.

Masakry se odehrávaly v městských parcích, vládních budovách, školách a nemocnicích. „Separatisté se dopustili na gruzínských civilistech rozsáhlých zvěrstev, zabili desítky žen, dětí a seniorů, některé lidi brali za rukojmí, jiné mučili… Zabili také velké množství gruzínských civilistů, kteří uvázli na území okupovaném Abcházií,“ cituje Academic Accelerator zprávu ministerstva zahraničí USA z roku 1994.

Téměř všichni představitelé Abchazské autonomní republiky, kteří odmítli včas opustit město, byli zajati a popraveni, a to navzdory ujištění, že jim bude zajištěna bezpečnost. Konkrétně šlo o premiéra Žiuliho Šartavu, členy jeho kabinetu Alexandera Berlavu, Mamiu Alasaniho a Raula Ešbu nebo o starostu Suchumi Gurama Gabeskiriho. Spolu s nimi bylo zmasakrováno i 27 dalších zaměstnanců vlády. Tehdejší předseda Národní rady Gruzie a pozdější gruzínský prezident Eduard Ševardnadze unikl smrti jen těsně tím, že krátce před útokem ze Suchumi odcestoval.

| Video: Youtube

Celkem bylo v onen krvavý den zabito 13 tisíc až 20 tisíc etnických Gruzínů a přibližně tři tisíce Abcházců. Kolem dvou tisíc obyvatel Suchumi zůstalo nezvěstných a jejich osud se nepodařilo objasnit. Zhruba 1 500 z tohoto počtu představovali etničtí Gruzíni, 200 etničtí Abcházci a 100 Osetinci.

Dodnes není jisté, kdo separatistům při etnických čistkách velel, je ale možné, že to byl tehdy 28letý čečenský terorista Šamil Basajev, který se podle ruského vysílání BBC stal v roce 1992 vrchním velitelem jednotek Kavkazské konfederace národů a v této funkci se účastnil i abchazské války.

Trvalé následky

Krátce po pádu Suchumi ovládli Abcházci spolu se svými spojenci i zbytek Abcházie. Také tam rozpoutali etnickou genocidu, spojenou s vyvražďováním Gruzínů a vypalováním jejich domů nebo celých vesnic. Kromě civilistů zabitých při masakru v Suchumi i jinde přišla Abcházie o dalších 230 tisíc až 250 tisíc obyvatel, kteří ze země uprchli nebo byli vyhnáni. Město Suchumi zůstalo následkem těchto událostí prakticky vylidněné.

Válku ukončila až dohoda zprostředkovaná OSN, podle níž obě strany souhlasily s umístěním ruských jednotek na hranicích Abcházie s Gruzií podél řeky Inguri pod přísným dohledem OSN a na základě mandátu Společenství nezávislých států (regionální mezivládní organizace založené po rozpadu Sovětského svazu a zahrnující devět z jeho 15 bývalých republik). V květnu 1994 byla uzavřena další dohoda upřesňující podmínky pobytu ruských vojsk u řeky Inguri a v prosinci byla přijata společná gruzínsko-abchazská Deklarace o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abchazského konfliktu, podepsaná představiteli obou znepřátelených stran, Ruska, OSN a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Abchazská strana se touto deklarací dočkala ze strany Gruzie uznání práva na existenci autonomní republiky, na druhé straně se musela vzdát ideje úplné nezávislosti. Součástí deklarace byl i závazek Abcházců, že umožní bezpečný návrat domů všem válečným uprchlíkům. Gruzínů se však do Abcházie vrátilo po válce už jen málo.

close Vládu nad někdejšími sovětskými administrativními centry v Suchumi opět přebírá příroda info Zdroj: Wikimedia Commons, Interlaker, CC BY-SA 4.0 zoom_in Vládu nad někdejšími sovětskými administrativními centry v Suchumi opět přebírá příroda

Konflikt v oblasti Abcházie nikdy zcela neutichl a v následujících letech se opakovaně znovu rozhořel. Gruzie dodnes nemá oblast Autonomní republiky Abcházie, která je de iure její součástí, pod kontrolou a existuje tam tzv. Republika Abcházie, kterou mezinárodně uznává pouze Rusko, Nauru, Nikaragua, Sýrie a Venezuela. Hlavním městem této republiky je Suchumi.