Kliknutím zvětšíteJe zvláštní, že největší panovnice britských dějin se k trůnu dostaly vlastně souhrou náhod a okolností. V době, kdy přišly na svět, nikdo s tím, že jednou usednou na trůn, nepočítal. A přitom právě tyto ženy, panovnice, jimž koruna tak trochu spadla do klína, ji na hlavě udržely mnohem déle a mnohem úspěšněji, než jakýkoliv mužský panovník z jejich rodů.
Třeba taková Alžběta I.. Vzešla ze druhého manželství Jindřicha VIII., který tak zoufale toužil po synovi, že dal její matku popravit a pak ještě vystřídal další čtyři manželky. Na trůn se dostala až po smrti nevlastních sourozenců. Nebo Alžběta II., které koruna přistála na hlavě poté, co její strýc Eduard VIII. nečekaně abdikoval, aby se mohl vrhnout do náruče rozvedené Američanky, a zodpovědnost za monarchii tak dopadla na bedra jeho mladšího bratra, Alžbětina otce. Podobný spletitý příběh o nástupnictví se týká také královny Viktorie, byť tedy s jednou odchylkou. Poslední jmenovaná převzala vládu přesně před 185 lety.
V čele Británie nakonec královna Viktorie vydržela přesně 63 let a 216 dní, což z ní dělá druhého nejdéle vládnoucího panovníka v britských dějinách a osmého nejdéle vládnoucího panovníka ve světových dějinách. Hned několikrát ale hrozilo, že této úctyhodné doby vlády nikdy nedosáhne. Například když se ji postupně pokusilo zastřelit hned osm atentátníků.
Královna, co se neměla nikdy narodit
Na rozdíl od Alžběty I. a Alžběty II., které se k panovnické pozici nečekaně dostaly (první za vlastního přičinění, druhá bez něj) souhrou okolností, v případě pozdější královny Viktorie se původně vůbec nepočítalo, že by se kdy mohla narodit.
Její dědeček, král Jiří III., měl až patnáct potomků. Synové, kteří se dožili dospělosti, ovšem zůstávali svobodní nebo bezdětní, případně jejich děti zemřely. A tak v jisté chvíli nastala nástupnická krize. „Než se Viktorie narodila, generaci vnoučat od mužských potomků krále Jiřího III. představovala jediná žena - dcera příštího krále Jiřího IV., princezna Šarlota. Ta ovšem zahynula jako jednadvacetiletá při porodu, a nepřežilo ani její dítě. Šarlotini strýcové tak dostali úkol co nejdříve se oženit a zplodit dědice trůnu,“ uvádí server Town and Country Magazine.
Z rychle domluveného sňatku v pořadí čtvrtého syna krále Jiřího III. Eduarda, vévody z Kentu, v roce 1819 vzešla příští královna Viktorie. Jak píše Town and Country Magazine, na svět přišla jen proto, že Británie nutně potřebovala někoho, kdo zasedne na trůn, až zemřou starší (a nadále bezdětní) synové krále Jiřího III.
Alespoň hodina o samotě
Královna Viktorie se narodila jako Alexandrina Victoria v Kensingtonském paláci. Vzhledem k tomu, že mělo dítě jasně nalinkováno budoucnost jako příští královna, od malička bylo podrobeno tvrdé výchově v režii své matky, princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské. Ta se s rodinou svého manžela, který zemřel v době, kdy měla malá následnice trůnu pouhý rok, příliš nemusela. Malou Viktorii vychovávala především v němčině, a dohlížela na každý její krok. Pomáhal jí při tom tajemník a finanční správce John Conroy, a zlí jazykové tvrdili, že skutečným otcem dítěte je on.
Matka příští královny si na své dceři hojila i vlastní ambice. „Princezna Viktorie byla připravována vládnout jako regentka, nebo po boku své dcery, pro případ, že by její strýcové, kteří byli v pořadí před dítětem, zemřeli ještě v době, kdy by korunní princezna Viktorie byla příliš malá,“ připomíná server Town and Country Magazine.
Výchova, kterou příští královna Viktorie prošla, se nyní nazývá Kensingtonský systém. Dítě si neužilo jedinou minutu volna, její čas byl přesně rozplánován. „Také prakticky neměla příležitost setkávat se s dětmi ve stejném věku. Neustále byla v přítomnosti dospělých, kteří na ni dohlíželi, a do chvíle, než se stala královnou, musela povinně sdílet ložnici se svou matkou,“ uvádí server Town and Country Magazine.
Když 20. června 1837 zemřel Viktoriin strýc, tehdy vládnoucí panovník Vilém IV. Anglický, pro Viktorii to znamenalo do velké míry úlevu. „Úplně první věc, kterou udělala, když se dozvěděla, že je královnou, bylo, že požádala, aby mohla být celou hodinu o samotě,“ zmiňuje list Town and Country Magazine. Bylo jí tehdy osmnáct let a šlo o první hodinu v životě, kterou strávila opravdu sama.
Také se brzy přestěhovala jako vůbec první britský panovník do Buckingamského paláce. Z Kensingtonu, který jí připomínal neradostné dětství, chtěla co nejrychleji uniknout. A v novém "bydlišti" byly její matce přiděleny komnaty co nejdál od královniných.
Přelomové svatební šaty
V prvních chvílích vlády a v období korunovace si Viktorie rychle získala sympatie veřejnosti. Když se ovšem po Londýně opět začaly šířit pomluvy, že je nemanželským dítětem, její popularita zakolísala. V Británii navíc postupovaly vládní spory, a Viktorie byla silně ovlivněna (a na straně) tehdejšího premiéra Lorda Melbourne, se kterým měla blízký vztah. Melbourne nakonec musel z úřadu odejít, Viktorie ale krizi ustála.
Horší pro ni byla jiná krize. Osudově se totiž zamilovala, ovšem do muže, ze kterého Británie zůstala v šoku. Tím mužem byl totiž německý šlechtic, princ Albert Sasko-Kobursko-Gothajský. City si poprvé vzájemně vyznali v roce 1839. Albert se ale do manželství příliš nehrnul - milostné dopisy páru sice prozrazují, že city byly vzájemné, ovšem vzdělaný Albert si uvědomoval, že jeho postavení v manželčině zemi nebude příliš dobré.
Zamilovaná královna se však Alberta nemínila vzdát a pár se tak 10. února 1840 vzal. I v devatenáctém století byly královské sňatky velkou událostí, a Viktorie svou volbou oděvu pro daný den zcela změnila budoucí svatební tradice. „V době jejího sňatku nevěsty běžně nenosily bílé šaty. Viktorie ale na této barvě trvala. Ani ne tak proto, aby zdůraznila její čistotu, přála si hlavně, aby vynikla krajka, jejíž nákresy nechala po svatbě zničit, aby už nikdo jiný nemohl mít stejný vzor. Královna trvala rovněž na tom, aby žádná jiná žena v kostele už bílé šaty neměla, a ona tak mohla ve své róbě zcela vyniknout. Obojí se stalo trendem,“ píše módní magazín Vogue.
Sňatek udělal v osobním životě královnu opravdu šťastnou. „Nikdy, nikdy jsem ještě neprožila takový večer!!! Můj nejdražší, nejdražší, drahý Albert. Jeho nesmírná láska a pozornost mi daly pocítit božskou lásku a štěstí, o kterých jsem si nikdy nemyslela, že bych je mohla cítit. Sevřel mě v náručí a líbali jsme se znovu a znovu. Toto byl nejšťastnější den mého života,“ zapsala si královna Viktorie do deníku večer po svatbě.
Atentát na těhotnou královnu
Její radost ovšem většina Britů nesdílela. Jejich postoj k manželi královny, který se stal jejím hlavním politickým rádcem, se změnil paradoxně až ve chvíli, kdy šlo královně o život. Když byla v pátém měsíci těhotenství s prvním dítětem, byl na ni spáchán atentát. „Bylo to 10. června 1840. Novomanželé královna Viktorie a princ Albert vyjeli z Buckinghamského paláce v otevřeném kočáru na pravidelnou projížďku po Hyde Parku. Kousek za branami paláce si princ všiml 'malého, zlověstně vypadajícího muže, který něco držel',“ píše server History.
Oním mužem byl tehdy osmnáctiletý Edward Oxford a věcí, co držel v ruce, byla pistole, kterou právě nabíjel, aby mohl zastřelit těhotnou královnu. „Přesto, že od ní stál jen kousek, při výstřelu nakonec naštěstí minul, protože královna se náhle otočila vlevo, aby se mohla podívat na koně. A ona sama si pomyslela, že rána, kterou slyšela, vychází někde z parku, kde kdosi loví ptáky,“ popisuje průběh atentátu server History.
Než stihl Oxford nabít podruhé, lidé kolem něj si uvědomili, co se děje, a dav ho rychle srazil k zemi. Královna s manželem pokračovali ve své cestě, jakoby se nic nestalo. Atentátník byl nakonec deportován do Austrálie, ale další trest nedostal, neboť se ukázalo, že je psychicky nemocný.
Podobných atentátů za dobu své vlády Viktorie nakonec přežila celkem osm. Vždy se vše odehrálo za téměř identických okolností. Viktorie cestovala londýnskými ulicemi v kočáře, a muž se ji pokusil zastřelit. „Třeba v roce 1842 se při projížďkách odehrály dva atentáty v podání dvou zcela odlišných osob jen pět týdnů po sobě,“ zmiňuje web History. A třeba k atentátu v roce 1849 došlo téměř na stejném místě, jako v roce 1840 střílel Oxford.
Neprášilo se a nebylo horko
Byť Viktorie neustále čelila vnitropolitickým problémům, a po dobu své vlády zažila třeba obří hladomor v Irsku, viktoriánská éra se stala také dobou obřího technologického rozmachu a industrializace. Do domů a paláců se začala zavádět elektřina, populární se stalo pořizování fotografií, a britská města propojila rozvíjející se železnice. „V roce 1842 se Viktorie stala prvním britským panovníkem, který jel ve vlaku. Cesta ze stanice Slough do stanice Paddington trvala zhruba půl hodiny,“ popisuje server Town and Country Magazine.
Královna byla z cesty nadšena. „Pohyb byl téměř neznatelný a mnohem pohodlnější, než v kočáře - neprášilo se a nebylo horko,“ vyjádřila se Viktorie.
Doba, která s technologickými "vychytávkami" přinesla do britského impéria také blahobyt, posloužila k tomu, aby se zvyšovala královnina popularita. Stejné to bylo i s rozmachem koloniální říše. Británie za dobu královny Viktorie vedla hned několik válek, třeba dvě opiové války proti Číně, při kterých byl obsazen Hongkong, byla vedena vítězná krymská válka proti Rusku, byl obsazen Nový Zéland, okupován Egypt. Britské impérium se stalo námořní velmocí a ovládalo prakticky čtvrtinu světa.
Babička Evropy
Viktorii se místo ve světových dějinách podařilo zabezpečit i jinak. S Albertem přivedli na svět devět dětí, od kterých se dočkala celkem 42 pravnoučat. Jelikož, podobně jako třeba v případě dětí Marie Terezie, se potomci přivdali a přiženili na téměř všechny evropské královské dvory, podařilo se královně Viktorii rozprostřít kořeny po celé Evropě.
Mělo to ale také drobnou chybičku. Z britské královské rodiny se totiž na ostatní dvory rozšířila také dědičná nemoc hemofílie. Kruté následky to mělo třeba pro následníka ruského trůnu.
Královna v černé
Osobní štěstí každopádně pro královnu Viktorii skončilo v roce 1861, když zemřel na tyfus její milovaný manžel Albert. Královna od té chvíle nosila už pouze černou, odvolávala většinu svých společenských povinností a žila v ústraní.
Jí samotné měl být ale dopřán dlouhý život. V roce 1887 oslavila už padesáté výročí nástupu na trůn. Irští anarchisté sice událost chtěli zneužít k tomu, aby nechali odpálit Westminsterské opatství v době slavnostní bohoslužby, plán byl ale odhalen. A stejně slavné, jako byly oslavy půl století královny Viktorie na trůnu, byly pak o deset let později i oslavy šedesátého jubilea.
To už ale královně, proslavené přísnými morálními zásadami, pomalu ubývaly síly. Slavná a Brity nakonec navzdory počátečním turbulencím velmi milovaná královna zemřela v roce 1901.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
