Kliknutím zvětšíte„Nemohu nic dělat. Dokonce mi není dovoleno ani otevřít ústa, abych řekl, co cítím a co si myslím.“ Taková slova napsal v dospělosti do dopisu příteli korunní princ Rudolf, syn tehdejšího císařského páru a následník rakousko-uherského trůnu. Muž, který přišel na svět jako syn Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty Bavorské, známější jako Sisi, měl podle plánu jednoho dne převzít do rukou otěže mocnářství. Jenže jako s příštím vladařem s ním na vídeňském dvoře nikdo, a zejména pak jeho otec, nejednal.
František Josef I. si od počátku svého jediného mužského dědice představoval jako vojáka, který půjde v jeho šlépějích. Když bylo čím dál jasnější, že syn je citlivým a jemným hochem, bylo to pro otce obrovské zklamání. A když navíc začal korunní princ v dospívání zastávat levicové a liberální názory, postaral se císař o to, aby Rudolfa nikdo neposlouchal a neměl přístup k důležitým státním jednáním. „Zajistil, aby Rudolf stál mimo jakékoliv politické rozhodování," zmiňuje encyklopedie Britannica.
Mnohé prameny přitom podotýkají, že člověk, jakým Rudolf byl, mohl pro monarchii znamenat tolik potřebnou modernizaci, a možná i odvrácení jejího rozpadu.
Jenže to jsou všechno pouze dohady. Ve skutečnosti se nikým nevyslyšený a otcem psychicky zdeptaný Rudolf po odstřižení od jakéhokoliv rozhodování začal ještě více utápět v depresích, které ho trápily už od dětství. Přístup jeho rodičů určitě výraznou měrou přispěl k tomu, že ze světa odešel dříve, než v něm stihl zanechat výraznou stopu. „Byl citlivým člověkem, jehož vývoj poznamenaly komplikované vztahy a spory v císařské rodině,“ podotýká web Die Welt der Habsburger.
Korunní princ Rudolf snil o modernizaci monarchie. Jeho otec, císař František Josef I., však názory svého syna opovrhoval
Jeho předčasná smrt je dodnes obklopena tajemstvím, velmi pravděpodobně se ale zabil. Co všechno ho k tomu vedlo a proč mu matka nikdy v "boji" s otcem nepomohla, už přibližuje další díl seriálu Deníku o osudech potomků proslulé Alžběty Bavorské.
Bez syna jsi nula
Dva roky po svatbě s císařem Františkem Josefem I. byla císařovna Alžběta již dvojnásobnou matkou. Na první dojem to pro vídeňský dvůr mohl být dobrý signál, že mladému páru zjevně nedělá potíže přivádět na svět děti. Jenže dvořané, v čele s císařovou matkou arcivévodkyní Žofií, měli na Sisi spadeno. Nejen proto, že se vzpírala svázané dvorské etiketě, ale zejména proto, že porodila dvě dcery. A to byla z dobového úhlu pohledu špatná zpráva. Mocnářství totiž potřebovalo zajistit následnictví, a tudíž mužského dědice trůnu.
Mladičká Sisi, ani ne dvacetiletá, čelila neustálému psychickému nátlaku, že za každou cenu musí porodit syna. „Dvořané se jí, nepochybně na Žofiin popud, vyhýbali, protože neporodila mužského dědice,“ popisuje web History Extra.
Ve Vídni se kvůli tomu stala Alžběta nežádoucí osobou. Jednoho dne ve svých komnatách dokonce našla nelichotivý pamflet - neví se, kdo jí ho tam podstrčil, historici ale tipují její tchyni. „Přirozeným údělem královny je dát říši dědice trůnu. Pokud nemá žádné syny, je pouze cizinkou, a velmi nebezpečnou cizinkou. Jelikož nemůže doufat, že se na ni někdo bude dívat vlídně a musí očekávat, že bude poslána zpět, odkud přišla, bude se svého manžela snažit získat jinými než přirozenými prostředky: bude bojovat o postavení a moc intrikami a rozséváním sváru, ke škodě panovníka, národa, i říše,“ stálo v letáku.
Alžběta Bavorská známá jako Sisi, a její děti. Sisi drží v náručí novorozeného korunního prince Rudolfa, u ní stojí její druhorozená dcera, arcivévodkyně Gisela. Na obrázku v pozadí je vyobrazena prvorozená dcera Žofie, která ale zemřela jako dvouletá
Sisi čím dál tím více ztrácela půdu pod nohama, a vše ještě zhoršovalo, že jí tchyně nedovolovala vychovávat její vlastní dcery. Když pak starší z dívek zemřela na nemoc právě při cestě, na které se Alžběta vůbec poprvé mohla o obě svá děvčátka starat sama, zoufalá císařovna se uzavřela do sebe a upadla do letargie. A právě pár měsíců poté znovu otěhotněla. A co víc - pod srdcem nosila vytouženého chlapce.
Dítě se narodilo v létě 1858 a v monarchii vyvolalo doslova šílenství. Hocha nechal císařský pár pokřtít Rudolf František Josef Karel, ve Vídni zněly salvy z děl, všude byly vyvěšeny vlajky a císař nemluvně hned v první den jeho života jmenoval čestným plukovníkem a udělil mu Řád zlatého rouna. Málokoho by v tu chvíli napadlo, jak tragický životní osud dítě, jež přišlo na svět se zlatou lžičkou v puse, čeká. Rudolf totiž byl už od prvních let života vším, jen ne takovým synem, jakého z něj chtěl císař pán mít.
Nový seriál o potomcích císařovny Alžběty Bavorské
Nový seriál Deníku se věnuje osudům potomků proslavené rakouské císařovny a české a uherské královny Alžběty Bavorské, známější pod přezdívkou Sisi, manželky císaře a krále Františka Josefa I.
Alžběta Bavorská a František Josef I. měli spolu celkem čtyři potomky:
- arcivévodkyni Žofii Frederiku (1855-1857),
- arcivévodkyni Giselu (1856-1932),
- korunního prince Rudolfa (1858-1889),
- arcivévodkyni Marii Valerii (1868-1924).
Seriál vypráví nejen příběh mateřství legendární Sisi, ale také životní osudy jejích dětí.
Čtenáři jednotlivé příběhy najdou každé dva týdny na webu Deníku.
Alžbětino ultimátum
Jelikož arcivévodkyně Žofie nedovolila své snaše Sisi vychovávat ani "nepotřebné" dcery, o tom, že by jí kdokoliv povolil vměšovat se do výchovy následníka trůnu, nikdo ani neuvažoval. Sisi o péči o Rudolfa po tragických zkušenostech už ani nebojovala. A tak od prvních dnů života chlapec skončil v rukou vychovatelek, řízených ambiciózní a přísnou babičkou.
Měl jediného blízkého člověka, svou starší sestru Giselu, se kterou sdíleli stejný trpký osud. Jejich matka Sisi po splnění úkolu v podobě zajištění následnictví začala žít vlastní život. Její psychické útrapy vyústily ve zdravotní problémy, které si léčila v zahraničí, a cestování se zároveň stalo jejím únikem z nenáviděného dvorského života.
Děti tak matku vůbec nevídaly. „Záhadná nemoc, kterou Alžběta trpěla od roku 1859, zřejmě mohla být únikem z tlaku, který na ni byl neustále vyvíjen. Díky ní si mohla užít jakési prodloužené prázdniny v lázních. Po více než šest měsíců na přelomu let 1860 a 1861 pobývala na Madeiře, kde se psychicky i fyzicky zotavovala, pak jela na měsíc do Středomoří. Po návratu domů se jí příznaky nemoci vrátily, a tak na čtyři měsíce odjela na Korfu. K návratu ji přimělo až urgování Františka Josefa I., který svou žádost zaštiťoval zejména dětmi. Aby Sisi povzbudil, dovolil jí vzít Giselu a Rudolfa do Benátek, kde se s matkou viděli poprvé po dlouhém odloučení,“ nastiňuje fungování císařské rodiny web Die Welt der Habsburger.
O tom, že by měl korunní princ Rudolf mámu, se tak moc mluvit nedalo. To nejhorší dítě ale teprve čekalo. František Josef I. z něj totiž chtěl mít dokonalého vojáka. „Už jako dvouletého ho poprvé oblékli do uniformy,“ zmiňuje server Die Welt der Habsburger.
Korunní princ Rudolf v dětství. Jeho otec, císař František Josef I. si přál pro syna tvrdou výchovu. Od dvou let věku byl oblékán do uniformy, buzen byl výstřely z pistole nebo byl ponecháván sám v oboře, aby se psychicky i fyzicky zocelil
Úderem šestých narozenin byl chlapec definitivně oddělen od své milované sestry a započala mu tvrdá vojenská výchova. Pro citlivé a melancholické dítě to bylo peklo. „Chlapcovo vzdělávání bylo svěřeno generálmajorovi hraběti Leopoldu Gondrecourtovi. Jeho výchovné metody hraničily se sadismem: aby chlapce, který byl v otcových očích přehnaně citlivý, otužil, nutil dítě k hodinám tvrdého vojenského cvičení za každého počasí. Chlapce také probouzel výstřely z pistole i uprostřed noci,“ uvádí web Die Welt der Habsburger.
Slabounký a plachý hoch miloval přírodu a vojenský dril mu byl na míle vzdálený. Teror, kterému bylo toto šestileté dítě vystaveno, ale nikdo neřešil, a otec na něm dál trval. Pak se však stalo něco, co nikdo nečekal. Zasáhla totiž Rudolfova matka, které byl malý princ povahově extrémně podobný. „Když Sisi uviděla, že z jejího chlapce je následkem výchovných metod už v sedmi letech fyzická i psychická troska, snad poprvé v životě dala manželovi ultimátum,“ připomíná web Metropole.
Sisi, která jinak na dění na dvoře i své děti prakticky rezignovala, utrpení dítěte zasáhlo natolik, že tentokrát svéhlavě trvala na svém a nebyla ochotna ustoupit. „Císaři řekla, že buď bude za výchovu svých dětí zodpovídat pouze ona, nebo vezme potomky a navždy s nimi odjede pryč,“ píše server Die Welt Der Habsburger.
Její odhodlání přineslo výsledky, konec konců byla jediným člověkem, před kterým byl ochoten pokleknout i císař. Rudolfovi byl přidělen nový vychovatel dle Alžbětiných představ a dril skončil. Bylo to ovšem naposledy, co se Sisi svému manželi postavila, aby pomohla synovi. „Navzdory velmi podobným povahám měl Rudolf vzhledem k odcizení z prvních let života s matkou odtažitý vztah,“ podotýká server Die Welt der Habsburger. Například, byť sám měl jako dospělý množství mimomanželských vztahů, těžce snášel matčiny avantýry, výstřednost i to, že příliš nezasahovala do chodu dvora.
Pokrokový mladík
Hlavním vychovatelem mladého prince se stal hrabě Joseph Latour von Thurmburg. Tento vnímavý a vzdělaný, liberálně orientovaný člověk dokázal v zdeptaném hochovi vzbudit důvěru. „V životě po vědomostech prahnoucího dítěte se stal nejvlivnější osobou,“ podotýká server Die Welt der Habsburger.
Režim měl však chlapec - a později dospívající mladík - i nadále poměrně přísný. Každý den musel zvládnout ohromné množství učiva a mnohdy vstával už ve čtyři hodiny ráno, aby vše stihl. Toužil ale po vědomostech a nový život měl rád. Učitelé před ním otevírali fascinující svět. Vzdělávali jej totiž lidé s liberálními a levicovými názory, které Rudolf rád přijal. „Jako politicky důležité vnímal zejména překonání národnostních problémů v monarchií. Byl kritický vůči ruskému imperialismu a plný liberálních a antiklerikálních názorů," uvádí encyklopedie Britannica.
Jako základ státu vnímal měšťanstvo a prorokoval také konec tehdejší monarchie. Po matce zdědil sympatie k Uhersku a považoval další existenci Rakouska-Uherska za přežitek. „Mocnářství tady stále stojí jako mohutná ruina, udržovaná ze dne na den, brzy se ale zhroutí," zapsal si třeba.
Korunní princ Rudolf v mládí. Podle dobových svědectví byl přitažlivý a nikdy neměl nouzi o milenky. Po matce zdědil melancholickou povahu a sklon k depresím. Byl ale velmi inteligentní, zvláště ho zajímaly přírodní vědy
Kromě politiky se jeho vášní staly přírodní vědy a zejména pak ornitologie. Psal na toto téma eseje, v pozdějším věku dokonce knihy a rovněž často maloval přírodní motivy. Také miloval svou vlast a začal pracovat na obsáhlé lidové encyklopedii monarchie - dílo Rakousko-uherská monarchie slovem i obrazem bylo ale dokončeno až po jeho smrti.
Rudolfovo smýšlení brzy začalo být příčinou rozkolu mezi ním a jeho otcem, už tak zklamaným, že ze syna nemá vojáka. „Rudolf byl vysoce inteligentní, už ve čtrnácti letech psal eseje o filozofických, historických a ústavních otázkách. Pro své liberální, antiklerikální, prosemitské a promaďarské smýšlení se brzy stal odpůrcem konzervativních kruhů u dvora, což nakonec také narušilo jeho vztah s otcem,“ zmiňuje web Kapucínské krypty ve Vídni, kde je princ pohřben.
František Josef I. bral Rudolfovy názory na lehkou váhu. „Rudolf zase žvaní,“ dochoval se jeho typický komentář na synovy eseje. Syna otcův postoj velmi ranil.
Česká láska korunního prince
Korunní princ těžce nesl také to, že mu otec zakázal studovat na univerzitě. Jako ústupek mu sice dovolil vycestovat do Anglie a Švýcarska, pak už ale trval na tom, aby se syn stal vojákem. Svéhlavý Rudolf se každopádně rozhodl využít příležitosti po svém a mimo dosah vídeňského dvora žil tak, jak chtěl. „Mezi jeho přátele patřili radikální novináři, svobodní zednáři, ateističtí intelektuálové, projevoval sympatie k chudým - taxikářům, štamgastům vináren a dámám z vykřičené čtvrti,“ uvádí web Kapucínské krypty.
Mimochodem, mladý princ byl také lamačem ženských srdcí. Sukničkář Rudolf při výběru svých milenek neřešil jejich společenské postavení a měl vztahy jak se sobě rovnými dámami, tak s dívkami z chudých čtvrtí, kam se rád v utajení vypravoval.
A nejinak tomu bylo v Praze v roce 1878, kam byl princ vyslán na vojenskou službu. I zde prozkoumával chudinské čtvrti a zamiloval se zde do chudé židovské dívky. Když se na jejich vztah přišlo a dívka musela z Prahy odjet, onemocněla a zemřela. Její smrt byla pro melancholického Rudolfa velkou životní ranou.
Nakažená manželka
Do ženění se korunní princ navzdory množství afér nehrnul. Jeho otec to ale viděl jinak a za nevěstu mu vybral princeznu Štěpánku Belgickou. „Vzali se v roce 1881. Ovšem už když v roce 1883 přišlo na svět jejich jediné dítě, dcera, byl jejich vztah napjatý,“ poznamenává server Royal Collection Trust.
Informace o manželství Rudolfa a Štěpánky se různí, podle všeho se ale zpočátku oba snažili, aby jejich vztah fungoval. Dokonce i sama Štěpánka popisovala počátky vztahu a období těhotenství jako hezké. Manželé se ale brzy odcizili. Rudolf, kterého trápily neshody s otcem a nemožnost něco ovlivnit, byl psychicky nestabilní a vadilo mu, že jeho žena je konzervativně založená a příliš ho v politických sporech nepodporuje. Štěpánku navíc nikdo neměl na vídeňském dvoře příliš rád, dokonce i Alžběta Bavorská o ní prohlašovala, že je ošklivá nemotora.
Zklamání pak vyvolalo především to, že princezna přivedla na svět dívku. Pojmenovali ji Alžběta a přezdívali Erzsi. Navzdory manželským problémům měl korunní princ Rudolf svou dcerku rád a na rozdíl od svého otce si ke svému potomkovi vytvořil blízký vztah.
Navíc se brzy ukázalo, že jiné děti než Erzsi mít nebude. Při svých milostných avantýrách totiž onemocněl kapavkou a nemocí nakazil i svou ženu. „Celé týdny jsem ležela v neuvěřitelných bolestech. Netušila jsem, jaký je původ mého utrpení. Vše se tutlalo, lékaři museli složit přísahu mlčenlivosti. Až později jsem zjistila, že moji nemoc způsobil korunní princ. I jeho se zmocnila ta hrozná nákaza," zapsala si později Štěpánka. Choroba ji učinila neplodnou, a skomírající manželství tak definitivně pohřbila.
Jediným východiskem je smrt
Korunní princ se mezitím dál užíral svými špatnými vztahy s otcem. Zpočátku se snažil rebelovat. „V době sňatku anonymně přispíval do radikálně orientovaných novin Neues Wiener Tagblatt," uvádí encyklopedie Britannica. V článcích prudce kritizoval politiku zastaralého mocnářství.
Jenže poté, co jeho činnost otec odhalil a postaral se, aby Rudolf skončil bez možnosti kdekoliv své názory prezentovat, upadl následník trůnu do zoufalství a letargie. K tomu se přidaly problémy způsobené pohlavní nemocí a psychická labilita, která se s ním táhla už od hrůzného období vojenské výchovy v dětství. „Izolovaný Rudolf, který se neúspěšně snažil celý život dosáhnout uznání v očích svého otce, se po ztroskotání manželství stále více utápěl v letargii, alkoholu a drogách,“ poznamenává server Die Welt der Habsburger.
Tělo korunního prince Rudolfa bylo před pohřbením vystaveno v Hofburgu. Hlavu měl ovázanou, podle rozšířené teorie proto, aby nebyly vidět stopy po výstřelu. Jeho přání - aby byl pohřben společně s milenkou Mary Vetserovou - nebylo splněno
Situace brzy vyústila v to, že ani ne třicetiletý příští panovník Rakouska-Uherska začal pomýšlet na sebevraždu. Společníka pro předčasný odchod ze světa nakonec našel ve své mladinké milence, baronce Mary Vetserové. Oba za záhadných okolností zemřeli v lednu 1889 na zámečku Mayerling. Podle nejrozšířenější teorie Rudolf napřed zastřelil sedmnáctiletou milenku a pak sám sebe.
Smrt korunního prince ovšem dodnes obklopuje tajemství a neexistuje žádná oficiálně potvrzená verze událostí na Mayerlingu. K záhadě přispívá i to, že se Habsburkové postarali, aby zmizely jakékoliv důkazy. Deník o smrti korunního prince podrobně psal ZDE.
S jistotou se ví jen to, že při vystavení v rakvi měl princ ovázanou hlavu. A také, že jeho smrt rodiče, kteří o syna po celý jeho život buď nejevili zájem, nebo jím opovrhovali, hluboce zasáhla. František Josef I. už pak o synovi nikdy nepromluvil a doslova se ho snažil vymazat z dějin. Rudolfovu dceru Erzsi ovšem hluboce miloval a stala se pro něj doslova modlou.
Alžběta Bavorská se po synově smrti už nikdy nedala dohromady - až do smrti nosila černou barvu, trpěla depresemi a hlubokou melancholií. „Ze šoku, který utrpěla v roce 1889, už se nikdy tak docela nevzpamatovala," připomíná encyklopedie Britannica. Svět bez syna už Sisi netěšil.
100
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
