Na přelomu čtyřicátých a padesátých let Češi a Slováci ve zbrani v dnešním Vietnamu pomáhali francouzským koloniálním jednotkám v boji proti povstalcům vedených Ho Či Minem. Šlo o největší bojové nasazení Čechoslováků po skončení druhé světové války.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 do exilu zamířily tisíce Čechoslováků. Mnozí z nich vstoupili do řad Cizinecké legie. I tehdy devatenáctiletý Otakar Hašek. Svůj příběh vyprávěl v projektu Paměť národa (Příběhy 20. století). Utekl v červnu 1948 přes jižní Moravu do Rakouska, ve společnosti vojáků zahraniční armády v Británii.

Sovětského ministra zahraničí Molotova přijal při návštěvě Německa také Hitler. Účastníci schůzky se shodovali, že proběhla v přátelském duchu a zastáncům spolupráce v obou delegacích dávala naději, že spojenectví obou diktatur vydrží.
Bok po boku. Hitler se Sověty měli dobýt britské impérium, dohodu pohřbil Balkán

Podle historika Jiřího Plachého z Vojenského historického ústavu Praha byly důvody pro vstup různé – od klasického evergreenu touhy po dobrodružství až po uvědomělou touhu sloužit v západní armádě a podílet se na boji proti komunismu. Někteří z exilantů kývnuli na nabídku verbířů i kvůli špatným poměrům, které našli v uprchlických táborech západní Evropy. „Přihlásili se i nezletilí mladíci. Po několikatýdenním výcviku v Alžíru, tehdejší francouzské severní Africe většina z nich odjížděla do Indočíny,“ uvedl.

Řada Čechů sloužila u elitních výsadkových jednotek legie, které se právě v té době formovaly. V Indočíně však zpočátku spíš patrolovali a hlídali sklady. „Účelem operací bylo vyčistit území od vietnamských jednotek. Procházeli jsme vesnicemi, které byly po prohlídce zapáleny a zničeny,“ vzpomínal později legionář Hašek. Historik Ladislav Kudrna osud jeho i dalších připomněl v knize Bojovali a umírali v Indočíně.

Do zajetí

Pamětník Hašek vylíčil službu v džungli. Kolem sebe měl tehdy hodně německých legionářů. „Legie, když měla dorazit na nějakou akci, tak tam musela dorazit za rozbřesku. Ve tři hodiny v noci se muselo vyrazit a jít tam, kde se vědělo, že mají opevnění. Nejhorší bylo, když tam byly opice. Ti hajzlové začali dělat kravál a Vietnamci věděli, že se blížíme," vyprávěl pro Paměť národa.

Haška ještě v roce 1948 postřelili, ale ze zranění nohy se v nemocnici v Hanoji poměrně rychle zotavil. Osudnou se mu však stala řež o mohutnou pevnost Dong Khe na podzim 1950. Bitva se přetavila v masakr. Obětí byli i elitní výsadkáři z Československa. „Náš batalion byl zničen a já padl 12. října 1950, ještě s jedním Francouzem a Belgičanem, do zajetí,“ popisoval.

Vojáci Rudé armády se chystají k protiofenzívě u řeky Chalchyn v roce 1939. Na pozadí lehké tanky řady BT.
Japonsko za války nepřinutily ke kapitulaci jen atomové bomby, byl i další důvod

Haškův prapor měl být v bojích zničen již 2. října, munice a jídlo došly legionářům okolo 6. října. „Bylo tak skutečně obdivuhodné, že se Hašek s dalšími dvěma legionáři vydržel skrývat až do 12. října, kdy padl vysílený do vietnamského zajetí,“ zmínil historik Kudrna.

Podle Plachého bojišti Indočíny prošlo na 1 600 československých občanů v legionářských uniformách. Tři sta z nich tam padlo a zemřelo, což představuje asi tři procenta z celkových ztrát legie,“ vyčíslil Plachý. Podle jiných zdrojů naši legionáři počítali pět set obětí.

Uřízlé hlavy jako fake news?

S oslavováním hrdinného boje jsou přesto historici opatrní. I na základě Haškova svědectví. Roli mohl hrát strach z rudých Vietnamců. „O službě v Indočíně se říká, že legionáři zde vykonávají jakousi policejní službu na ochranu civilizace jak civilních Vietnamců, tak i Francouzů. Dále je dáván důraz na to, aby se legionáři nedali zajmout a raději v boji zemřeli, protože podle propagandy Vietnamci každému legionáři uříznou hlavu (přinejmenším) a nebo s ním provádějí jiná zvěrstva. Po dobu výcviku v Africe, každý legionář této propagandě věří, protože nikdy předtím Vietnam vůbec neznal.“

Po bitvě u Dong Khe padlo do vietnamského zajetí asi osmdesát Čechoslováků. „I jejich další osudy byly dramatické. Viet-minh soustřeďoval občany z východoevropských států, kteří pak byli nuceně repatriováni přes Čínu a SSSR do své vlasti. Mezi lety 1952 a 1953 zřejmě tři transporty převezly osmadvacet bývalých legionářů,“ dodal historik Plachý.

Rotný František Široký, příslušník výsadku Calcium
Bojoval s Němci, skončil v komunistickém vězení. Františku Širokému osud nepřál

Největší konvoj přepravil vagonem 16 Slováků a pět Čechů. Nešťastníci po asijské anabázi dorazili do Prahy 7. dubna 1952 a putovali rovnou do vazby na Pankráci. V dalším roce třinácti z nich Krajský soud v Praze udělil nepodmíněné tresty v rozmezí třinácti měsíců až dvou let vězení. Na část jejich trestu se nicméně vztahovala prezidentská amnestie z května 1953. Předtím zemřel prezident Klement Gottwald. Až na jednoho je tak od soudu propustili rovnou na svobodu.

Komunistický režim legionářům neodpustil úplně, po službě u „černých baronů“ – v pomocných technických praporech, mnohé čekala těžká manuální práce, často v uhelných či uranových dolech. Hošek dopadl ještě dobře, nastoupil do chemičky v Ústí nad Labem. Po 21. srpnu 1968 emigroval do Kanady, většinu času však žil ve Spojených státech. V roce 2003 se vrátil do České republiky.