Kliknutím zvětšíteBobby Bostic na prosinec 1995 nevzpomíná s radostí. Jako 16letý tehdy popíjel s kamarádem alkohol, k tomu si mladíci ještě přidali dávku drog. Společně se pak pod vlivem pustili do série loupeží. Během jediného dne se dvojici podařilo provést hned 17 zločinů. Poté, co chlapce dopadla policie, za ně Bostic dohromady dostal 241 let za mřížemi. Mladík byl od toho dne přesvědčen, že za nimi stráví zbytek života. Změna v missourském zákoně mu ovšem umožnila požádat o předčasné propuštění a Američan nyní bydlí nedaleko své sestry jako svobodný muž.
Už po propuštění mu spoustu věcí přišlo podivných. Například nechápal, proč si lidé na ulici povídají sami se sebou. Že mluví do bezdrátových sluchátek, by ho v životě nenapadlo. Mezi další zařízení, o kterých ani nesnil, byla vymoženost, jako je například Alexa. Když poprvé pozoroval, jak lidé mluví do reproduktoru, který s nimi komunikuje, nemohl uvěřit vlastním očím.
Šokovat ho dokázal i pokrok na záchodech. „Mávneš rukou a ona teče voda!“ vzpomíná nyní 44letý muž na jedno ze svých mnoha poprvé.
Svět se od jeho 16 let posunul o pořádný kus. Nejzvláštnější pro něj ale byli lidé. „Jsou tak laskaví oproti lidem ve vězení. Když přijdu do obchodu, s úsměvem se mě ptají, s čím mi mohou pomoci. Ve vězení nevidíte nic jiného, než protivné obličeje a obtěžování,“ poznamenává.
Nově svobodný muž si stále zvyká, že se ho lidé ptají na to, jak se má, místo aby mu vyhrožovali a napadali ho. „Tady venku je to plné dobrých věcí. Lidé se usmívají. Malé děti na vás mávají. Jakoby něco říkalo, že tohle je život. Tohle je normální a takhle to má být,“ svěřil se Owenovi Amosovi ze stanice BBC.
V reakci na otázku, zda pro něj bylo těžké se přizpůsobit novému životu po tolika letech za mřížemi, se usmál. „Nikoliv, protože v hloubi duše vždy chcete tu lidskost. Chcete lidské pouto. To je život. Je to krása a radost z lidského bytí,“ řekl Bostic překvapenému reportérovi.
Noc před svobodou nemohl spát
A jak vlastně vypadalo jeho propuštění? Po téměř 10 tisících nocí strávených v cele konečně přišla ta poslední, a to z 8. na 9. listopadu. Nikde ve svém životě nestrávil tolik času, jako ve vězení. Tentokrát ovšem spánek nepřicházel. Byl příliš zaneprázdněný sněním o tom, jaké to bude na svobodě.
Místo spaní tedy strávil dlouhou temnou noc balením veškerého svého majetku. Nevlastnil víc, než co se vešlo do malé místnosti. Téměř vše nechal ostatním vězňům. Vzal si jen psací stroj, na kterém psal knihy. Obsahoval příliš mnoho vzpomínek a příliš mnoho příběhů, než aby ho tu nechal.
Když vysvitlo slunce, podíval se na informační tabuli. Propuštěn, stálo vedle jeho jména. „Nebylo to skutečné, dokud jsem to neviděl,“ popisuje šťastný okamžik. „Bylo to jako hudba pro moji duši,“ dodává.
Jeho odchod tak konečně nabyl reálnou podobu a Bostic s očekáváním vklouzl do oblečení připraveného na cestu domů. Po 27 letech v šedé vězeňské tunice si vybral třídílný modrý oblek. „Představuje novou kapitolu mého života. Jeho úplně novou část,“ vysvětluje.
Když vycházel ze zařízení na sluncem zalitý prostor před branou, hlavou mu probleskla 25 let stará vzpomínka na soudkyni Evelyn Bakerovou. „V nápravných zařízeních zemřete,“ řekla mu při rozsudku.
Teď, v půl osmé ráno, se na ni již jako svobodný muž mohl zářivě usmát, když viděl, že na něho před věznicí čeká. Právě důchodkyně v černém klobouku mu totiž po letech pomohla na svobodu. Nyní žena na nic nečekala a pevně ho objala.
Vše začalo v drogami nabitém dni v Saint Louis
Trnitá cesta Bostice, která skončila šťastným koncem, začala v prosinci roku 1995. Mladík tehdy se svým kamarádem Donaldem Hutsonem popíjel gin a kouřil marihuanu. Než jim došel alkohol, dostali se do malé potyčky s mužem na ulici, který obtěžoval jejich kamarádku. Muž nakonec odešel a mladíci se vrátili k ginu.
Když už neměli co pít, dali si ještě drogu PCP, které se jinak říká Andělský prach. Je to psychoaktivní látka s halucinogenními účinky, vysvětluje Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti.
Mladíci se pod vlivem alkoholu a drog rozhodli jít loupit. Mimo jiné okradli skupinku, která rozdávala vánoční dárky potřebným a při tom lehce postřelili jednoho z dobrovolníků. „Nemám se na co vymlouvat,“ řekl Bostic stanici BBC již v roce 2018. „Nevěděl jsem, co dělám. Nesnažil jsem se toho chlapa zabít ani ho trefit. Nemůžu se z toho vymluvit. Neměl jsem to dělat a lituji toho,“ dodal tehdy.
V autě dobrovolníků pak odjeli k domu jejich známé. Když je vyhodila, našli si další oběť. Osamocenou ženu, které pod pohrůžkou střelby také ukradli auto. Asi o hodinu později dvojici zatkla policie.
Odmítl dohodu a dostal přes 200 let za mřížemi
Bosticovi na začátku procesu nabídli několik dohod. Mezi nimi byla i ta, díky které nakonec z vězení loni v listopadu odešel. Kdyby už tehdy přiznal vinu, dostal by 30 let s možností podmínečného propuštění. Mladý Bostic ovšem odmítl. A soudkyně Bakerová mu proto za jeho 17 trestných činů, které ten den spáchal, postupně udělila tresty. Celkově se nakonec trest za den plný drog vyšplhal až na 241 let vězení.
Bostic doufal v propuštění už od roku 2010. Nejvyšší soud USA tehdy rozhodl, že by mladiství neměli dostávat doživotní tresty bez možnosti podmínečného propuštění za žádné zločiny kromě vražd. V roce 2016 poté soudy potvrdily, že se nový zákon vztahuje i na dřívější případy.
Cesta na svobodu ovšem neprobíhala podle jeho představ. Stát Missouri ho nejprve propustit nechtěl. „Argumentoval tím, že Bostic nebyl odsouzen na doživotí. Měl více trestů za zločiny, které se staly najednou,“ píše reportér BBC. Šanci na propuštění měl až v extrémním stáří, v jeho 112 letech.
Naděje umírá poslední
Jeho odvolání Nejvyšší soud zamítl v dubnu 2018 bez uvedení důvodu. „Většina lidí to v té době vzdá. Jakmile vás odmítnou, nic jiného vám nezbývá,“ povídá Bostic.
Proto se na čas vrátil ke svým knihám a psacímu stroji. A naději udržoval každým opatrně napsaným dopisem.
Solidní naději mu do žil vlil až dodatek k novému missourskému zákonu, který vstoupil v platnost v roce 2021. Přitom už se pomalu smiřoval s tím, že se z vězení nedostane. „Někdo mi tehdy poslal článek o tom, že zákon skutečně prošel… byl to zázrak. Říkal jsem si, člověče, opravdu se to stane? Podepíše to guvernér?“ prožívá znovu dny, kdy začal cítit, že se mu mříže vězení pomalu otevírají.
Bostic hned věděl, koho si zavolat na pomoc
A guvernér Mike Parson dodatek skutečně podepsal. Bosticovo slyšení stanovili na listopad 2021. „Nevěděl jsem ovšem, co očekávat. Výbor schvalující podmínečné propuštění se nerovná propustce z vězení,“ vysvětluje.
Při slyšení mají vězni dovolené mít s sebou jednoho delegáta. A Bostic věděl, koho zavolat. Okamžitě dal vědět soudkyni, která mu kdysi řekla, že ve vězení zemře.
Evelyn Bakerová, která je historicky první černošskou soudkyní v Missouri, začala Bosticův trest zpochybňovat už v roce 2010. Stalo se to v době, kdy se, tehdy už v důchodu, začala zajímat o rozdíly mezi mozky teenagerů a mozky dospělých lidí.
Za svou 25letou kariéru je to podle ní jediný rozsudek, kterého lituje. V únoru 2018 ho dokonce označila za nevzdělaný a nespravedlivý. „Bobby byl šestnáctileté dítě, ke kterému jsem se chovala jako k plnohodnotnému dospělému, což bylo špatně,“ řekla v listopadu výboru. „V průběhu let jsem viděla, jak se z mladistvého delikventa stal velmi ohleduplný a starostlivý člověk. Dospěl,“ doplnila.
Na pomoc přispěchala dokonce i jedna z Bosticových obětí. S její pomocí bylo slyšení úspěšné.
Lidé ho doma vítali s radostí a nadšením
První věc, kterou se na svobodě rozhodl udělat, bylo jít na pořádné jídlo. Protože už 24 let žije jako vegan, rozhodl se pro takzvané nemožné taco, ve kterém je maso na přírodní bázi. Nastal ovšem nečekaný problém. „Nastoupil jsem do auta a celé jídlo jsem vyzvracel. Když jste 27 let ve vězení, po dálnici toho moc nenajezdíte,“ dodává pobaveně.
Když se dostatečně zotavil, vyrazil za svou sestrou na jižní straně města St. Louis. Během dne ho přišlo pozdravit více než 400 lidí. „Stáli ve frontě kolem bloku,“ popisuje situaci. „Kam jsem se otočil, tam jsem podával ruku příbuzným a přátelům. Byl jsem vzhůru až do dvou do rána,“ povídá.
Nic nebere jako samozřejmost
Bostic nyní žije v jednopokojovém bytě a společně se sestrou vedou charitu jménem Dear Mama, kterou pojmenovali po své matce. „Dávala spoustě lidí, i když jsme toho sami moc neměli,“ říká svobodný muž.
Každý čtvrtek navíc pořádá v městském nápravném zařízení seminář psaní pro mladistvé. Stejně jako charita jsou ovšem jeho lekce dobrovolná práce. A jako taková nevynáší peníze.
Na živobytí si vydělává prodejem knih na Amazonu. Má jich tam již sedm z celkových 15, které napsal na vězeňském psacím stroji. Příležitostně navíc dostane peníze za některé přednášky. „Z toho, co teď vydělám, sotva přežívám,“ přiznává.
V současnosti stále chodí na pohovory pro práci na plný úvazek. Rád by pracoval s mládeží a věnoval se místní komunitě. I přes finanční tíseň je hluboce vděčný za vše kolem něj. „Stále se potýkám s některými věcmi,“ říká. „Ale jinak je život venku krásný. Procházím ledničku a dívám se na tu rozmanitost věcí, ze kterých si mohu vybrat. Nebo jen odpočívám ve vaně. Nekoupal jsem se 27 let! Nic neberu jako samozřejmost, vůbec nic,“ dodává.
Za druhou životní šanci je Bostic vděčný. Kromě plnohodnotné práce také plánuje vystudovat vysokou školu, uvádí televizní stanice KMOV. Jeho kamarád z roku 1995 si ovšem svobodu neužívá. Donald Hutson, který na dohodu před lety přistoupil, dostal 30 let. V roce 2018 ovšem zemřel. Pitva ukázala, že se pravděpodobně předávkoval drogami. A to jen 9 měsíců předtím, než by se mohl dostat na svobodu.
66
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
