Šije pro olympioniky. Prvky kroje a modrotisku? Valaši jsou nadšení, říká

Olympijská nástupní kolekce má v Japonsku propojovat národní tradice obou zemí. V designu tak bude zastoupený i modrotisk. Jaké jsou ohlasy sportovců na oblečení?
Všichni jsou moc milí, zdá se, že s výsledkem nemají problém. Kolekce je sportovně elegantní. Střihy jsme udělali tak, aby byly ideální na těla sportovců. Zvlášť Moraváci pak v oblečení poznali inspiraci lidovým krojem. Valaši jsou celkem nadšení. (smích) Víc ale neprozradím. (Valašský lidový kroj obsahuje modrotisk, u vsetínského ženského zdobí třeba fěrtoch, tedy zástěru - pozn. redakce.)

Oficiální představení kolekce je naplánováno zhruba za měsíc. Můžete alespoň nastínit, z čeho jste u návrhů ještě vycházela?
Doposud se v oblečení olympioniků odrážela spíš úcta ke kultuře pořádající země. Chtěli jsme návrh víc zaměřit na česko-moravské tradice. Podobně jako když členové afrických výprav nosí při slavnostním zahájení pro ně typické barevné batiky.

Kolekce 2021. Češi odhalili, v čem měli jet na olympiádu do Tokia

V zadání od Českého olympijského výboru mimo jiné bylo, že se máte inspirovat naší úspěšnou výpravou do Tokia z roku 1964. Nastupovali tehdy v elegantní modro-bílé kombinaci. Pouštěla jste si i zahájení jiných letních her?
Viděla jsem asi všechny, co byly možné. (smích) Chtěla jsem zjistit, jak na mě olympijský ceremoniál zapůsobí. Z historických záznamů na mě dýchla energie, veselá nálada u mladých dynamických lidí. V tu chvíli jsem věděla, že k takovým pocitům by měla přispět i naše aktuální kolekce, na které jsem spolupracovala i s Alpine Pro, oficiálním partnerem Českého olympijského výrobu.

Překvapivé doplňky

V Japonsku jste pět let žila. Jaké čeká olympioniky podnebí?
Japonské klima je náročné. Na přelomu července a srpna bývá horko a vlhko. Dávali jsme proto důraz i na funkčnost oblečení. Pracovali jsme s prodyšnými materiály. Důležitá je ale i pohodlná obuv, vždyť někteří sportovci stráví v botách v den ceremoniálu snad až šest hodin.

Památné jsou holínky z Londýna 2012, kterými Češi pobavili svět. Máme se těšit na něco podobně šokujícího?
Určitě se v kolekci najde několik překvapivých, ale funkčních doplňků.

Předpokládám, že olympioniky neobujete do kožených holínek, které jsou součástí krojů na jižní Moravě, ty moc pohodlné nejsou…
To máte pravdu. Pocházím z Lužic na Hodonínsku, regionu Podluží, kde ctí hodové tradice. Vydržet celý den v takových vysokých botách není dvakrát příjemné. Dívky v krojovaném průvodu jsem někdy i politovala. (úsměv)

Celý tradiční olympijský zahajovací ceremoniál je jeden obří průvod mnoha výprav. Nabízí se analogie právě s folklorními slavnostmi, vycházela jste z toho?
Takovou scénu jsem měla v hlavě od začátku. Jsem také ilustrátorka a občas, když mám příležitost, se domů vracím a kreslím na hodových a folklorních slavnostech. Začínala jsem s tím ještě před módou.

OMEZENÝ CEREMONIÁL?

Nástup olympioniků v Tokiu však možná bude početně omezený, naštvalo vás to?
Kvůli covidovým opatřením jsou všechny tyto změny dosud v pohybu. Vysnila jsem si obraz průvodu 250 českých olympioniků odkazující na naše tradice, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Nezbývá než doufat, že spolu s reprezentanty se nástupní oblečení i modrotisk dostane vícekrát na medailové pódium.
To by byla největší radost.

Máte za sebou nekonečný kolotoč zkoušení oblečení na sportovcích. Jak moc to ještě zkomplikoval roční odklad her?
Loni jsme museli odložit rozdělanou práci, ve finále jsme ale oblečení vyzkoušeli na více sportovcích, než bylo v plánu, asi 460. Kvůli odkladu jich totiž postupně přibývalo. V momentě, kdy díky výsledkům mají šanci jet na olympiádu, tak už je zařazujeme na seznam. Abychom znali jejich velikosti, jakmile se potvrdí jejich účast v Tokiu, a mohli hned začít šít.

Některé nominační závody se uskuteční ještě v červnu, basketbalový tým zabojuje o místo na olympijském turnaji jen pár týdnů před hrami, to by už nebyl čas sportovce někde nahánět. Jezdila jsem za nimi i na společné kempy. Zažila jsem tam pěkné momenty. Třeba za mnou sportovkyně přišla s tím, že jí šaty nikdy nejsou. Nástupová kolekce jí ale dokonale sedla, úplně se jí rozzářily oči.

Když si představím útlé gymnastky a naproti tomu dvoumetrového zápasníka Lukáše Krpálka, o práci s úpravami jste asi nouzi neměla…
Lukášem Krpálkem mě lidé strašili od začátku, ale oblečení mu pasovalo. Původně jsme chtěli všechny měřit na míru, ale s tou situací a neustálým cestováním sportovců to dost dobře nešlo skloubit. Udělali jsme nakonec všechny konfekční velikosti od nejmenší až po největší a z nich vycházeli. Máme ale i sportovce, kterým nesedla ani nejmenší, ani největší velikost. Plavci a veslaři zase mají široká ramena, pak jsou siláci jako koulaři nebo právě judisté. Někteří měli krk jako já pas. (smích)

Zisk zakázky na vytvoření olympijské kolekce jste dle svých slov radostí obrečela. Jak se připravujete na minuty, kdy po třech letech příprav váš návrh uvidí v přímém přenosu celý svět?
Myslím, že to na mě opět dolehne. Ale trochu z jiného důvodu. Pro ty nekonečné hodiny práce všech spolupracovníků, švadlen a mistrů lidových řemesel, kteří se na kolekci podíleli. Odjet do Japonska mi povinnosti nedovolí. Plánuji zahájení olympiády sledovat s naším týmem na Slovácku, snad to vyjde a užijeme si to.

Prvky lidové kultury propagujete nejen na olympiádě, ale také pod značkou Tradice. Slyšel jsem o loňském úspěchu maxikošil. O co šlo?
Reagovali jsme na pandemickou situaci kolekcí Pohoda. Když jsme byli zavření doma, zeptala jsem se kolegyň, jaký typ oblečení by jim vyhovoval pro kancelářskou práci, na videohovor, ale zároveň i domácí práce nebo procházku. A z toho vznikla univerzální maxikošile. Je elegantní, ale z přírodních materiálů a dobře se nosí. Obecně si myslím, že módní trend teď bude víc udávat volnočasový styl. Lidé se sice začnou vracet do kanceláří, ale mnozí už si pohodlí alespoň v oblečení nebudou chtít nechat vzít.