O tři roky později přestoupil do Prahy na AVU do ateliéru figurální sochy a objektu. Studium dokončil v roce 1994 a jeho diplomovou prací na AVU, jejíž oponentem byl historik a teoretik výtvarného umění Jiří Šetlík, byla kašna Panny Marie Svatohostýnské.

„Ještě v době studia na AVU jsem vytvořil náhrobek Pavla Wonky, českého obhájce lidských práv a disidenta. Náhrobek je na jeho hrobě ve Vrchlabí,“ spíše konstatuje, než se chlubí Daniel Trubač.

Dvaadvacet let žije a tvoří sochy do veřejného prostoru a interiérů ve svém ateliéru a slévárně v posledním polešovickém domě ve směru na Vážany.

„S potěšením musím vyzvednout účast polešovického pana starosty Michala Zapletala na tom, jak se mu postupně daří zkrášlit městečko. Vidí smysl v tom, že socha nebo reliéf ve veřejném prostoru působí na lidi, ovlivňuje je a dotváří dokonalou podobu obce,“ říká s nadšením Mistr Trubač, jehož díla zdobí řadu míst v městyse. Jsou tvořena svobodně a výrazem svobody, o niž mu jde.

V posledním srpnovém dnu si obec Dolní Němčí, coby vítěze celostátního kola Vesnice roku 2018 a jeho tradice prohlédla hodnotící komise soutěže Evropská cena obnovy vesnice. V knihovně.
Vesnice roku 2018 – Dolní Němčí, reprezentuje republiku v evropském kole soutěže

Třeba na rozhledně Floriánka nad obcí je od akademického sochaře Trubače reliéf znalce vín Václava Křivánka, jehož odrůda vína Floriánka, kterou vyšlechtil, dala rozhledně název. Unikátní je ozdobná pavéza pod novými žulovými kostelními schody, rozdělená na třetiny.

„V jedné je replika zakládající listiny Polešovic. Její podobu jsem zachoval, ale text na jí jsem vyměnil za historii obce. Ve druhé třetině je reliéf sv. Petra a Pavla, třetí je věnována sv. Cyrilu a Metoději. Podle reliéfu sv. Petra a Pavla nechal starosta udělat pamětní medaile, které se budou razit v srpnu a udělovány budou významným občanům městysu,“ prozrazuje Mistr Trubač, který pro Polešovice vytvořil řadu dalších reliéfů světců či nákončí českého a obecního praporu.

„Když to či ono dílo vzniká, tak jsem u něj já, ale na některých pracích se podílejí lidé, kteří v Polešovicích žijí. Třeba Jaroslav Černuška mi pomáhá se v tom díle zorientovat a si ujasnit nápady. Jaroslav Grossman jako zámečník zase umí domyslet technické věci a jeho snové Martin a Vojtěch mně pomáhají díla cizelovat a svařovat,“ svěřuje se Daniel Trubač.

Nezapomene ani na spolupráci se stolařem Jiřím Procházkou a na vinaře Jiřího Létala, k němuž se spolu se spolupracovníky chodí tu a tam „inspirovat“.

Hrdý je Daniel Trubač na sochu nazvanou Koruna svaté Anežky České, vysoké bezmála 2,5 metru a vážící 300 kilogramů.

„Na koruně, která vznikla ve spolupráci s přítelem Františkem Ševečkou, jsem pracoval půl roku. Koruna je odlita z bronzu a stříbra. Jsou na ní fragmenty skleněných sklíček od Mistra Ladislava Breznického v barvách národní trikolóry. Socha Svatoanežské koruny byla darem české národa papeži Františkovi jako výraz vděku,“ svěřil Mistr Trubač.

Jedním dechem dodává, že sochu Svatoanežské koruny nechal Svatý otec uložit do Kaple svatých patronů Evropy v římské bazilice sv. Petra.

Poslední vytvořená významná díla akademického sochaře Daniela Trubače jsou na Cyklostezce svatého Metoděje mezi Boršicemi a Zlechovem, slavnostně otevřena 3. července za účasti vatikánského velvyslance J. E. Václava Kolaji. Je to Gorazdův obelisk, na jehož vrcholu jsou symboly víry, naděje a lásky, tedy kotva, kříž a srdce.

„Druhým ústředním objektem je dvoumetrový Stůl setkání, mající tvar kruhu. Do něj je zapuštěna štola s modlitbou, Otče náš, a to v hlaholici a staroslovanštině. Místa u stolu byla osazena sedmi křížky se jmény Sedmipočetníků, světců Cyrila, Metoděje, Sávy, Angelára, Klimenta, Nauma a Gorazda,“ dodává skromně polešovický akademický sochař.