„Těžko říct, co bude za pět či deset let, chybí jistota v měnícím se světě. Z toho se pak rodí nedůvěra rodičů ke školám, škol ke zřizovatelům, učitelů k ředitelům. Proto musíme definovat, co od vzdělávacího systému očekáváme, a snažit se, aby se s tím ztotožnilo co nejvíc aktérů,“ uvedl ministr školství Robert Plaga (ANO) na reprezentativní konferenci ke Strategii vzdělávací politiky 2030.

Tím, jak má vypadat výuka v nadcházejícím desetiletí, se bude zabývat expertní skupina, kde jsou vedle pedagogických odborníků i zástupci zaměstnavatelů. Jejich ambicí je naslouchat co největšímu počtu lidí z praxe, aby neplatila slova Miloše Rathouského ze Svazu průmyslu a dopravy ČR: „Strategie jsou sepsány, uloženy a zapomenuty.“ 

Snižovat nerovnosti

Nové noty pro školyI příští desetiletka by měla vycházet z cíle, který platí dnes. „Prioritou je snižovat nerovnosti, zajistit kvalitní vzdělání pro každé dítě bez ohledu na rodinné prostředí a lokalitu,“ uvedla členka skupiny a proděkanka Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity Iva Stuchlíková.

Panelisté se taktéž shodli, že i role učitele bude nadále klíčová. Bude to on, kdo má v dětech vzbudit zvědavost a zájem o obor, stejně jako vštípit mu schopnost orientovat se v přísunu informací. Stuchlíková zdůraznila, že koncepce se musejí daleko víc opírat o empirická data, a pokud z nich vyplyne jednoznačný závěr směrem k obsahu výuky, je nutné pohlídat, aby se to promítlo do každé třídy. 

Budoucí stratégové i autoři revidovaných rámcových vzdělávacích programů zkrátka musejí dát odpovědi na to, co hýbe praxí. Kupříkladu společnost Scio přinesla aktuální data z testování čtenářské gramotnosti. Závěr zní, že zatímco 90 procent gymnazistů si s textem poradí bez větších problémů, v případě učňů je to jen dvacet procent. Zůstává otázkou, nakolik to souvisí s jejich rodinným prostředím. 

Naslouchat terénu

Přitom odpověď na ni je pro politiky zásadní. Může totiž vést třeba k rozhodnutí o zrušení víceletých gymnázií, která odčerpávají nejlepší žáky ZŠ a snižují tím kvalitu druhého stupně. Jak připomněl ředitel ZŠ Kunratice Vít Beran, v obdivovaném Finsku tento typ škol neexistuje, stejně jako je tam minimum alternativních a soukromých škol. 

Nelehkou pozici ministerstva školství osvětluje i včerejší memorandum Asociace krajů ČR a zástupců zaměstnavatelů i odborů. „Chceme mít možnost projednávat s řediteli plánované počty přijatých žáků, vyjadřovat se k novým kapacitám soukromých středních škol,“ říká Jana Mračková Vildumetzová, předsedkyně Rady Asociace krajů ČR.

„Dále nám jde o rozvoj kariérového poradenství spojeného s testováním a hodnocením výsledků studia v 5. a 9. třídě ZŠ. Podporujeme duální vzdělávání s důrazem na spolupráci s firmami, nově by měl být zaveden předmět zaměřený na techniku,“ dodává Mračková Vildumetzová.

Podobný pohled má i viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR Milena Jabůrková, která je členkou expertní skupiny ke Strategii 2030: „Zvýšení pravomocí krajů, ale i polytechnické vzdělávání chceme dostat do návrhu školského zákona, včetně oblastí jako je rozvoj internetu věcí, kybernetické bezpečnosti či umělé inteligence.“

Profesor ARNOŠT VESELÝ z Fakulty sociálních věd UK: Generace Z je jiná, ale my nevíme v čem

Profesorem FSV UK Arnošt Veselý.V Česku vzniká vzdělávací strategie pro další desetiletí, která má udat nejen směr obsahu a formě vzdělávání, ale také určit, jak má vypadat budoucí absolvent základní a střední školy. 

Vámi vedená expertní skupina chce vytvořit Strategii vzdělávací politiky 2030 na základě dat a zkušeností z praxe, spoluúčasti učitelů, se zřetelem k nezbytnosti najít jeden směr a rozvíjet to, co funguje. Nejsou to příliš vzletné záměry, když učitelé by možná nejvíc přivítali návrat k osnovám a frontální výuce?
Terén není jednotný, najdete v něm mnoho názorů, a proto je nezbytné s ním intenzivně komunikovat. Proto chceme na budoucí kulaté stoly zvát i oponenty a hledat společnou řeč. Budeme se nažit získat podněty od učitelů, ředitelů i různých iniciativ ohledně toho, co je důležité, na co se zaměřit. 

Nenarazí vaše progresivní názory na určitou konzervativnost, setrvačnost sboroven, které navíc nemají s novými koncepcemi a požadavky příliš dobré zkušenosti?
Nemyslím, že jde o nějaký progresivní a konzervativní pohled, to je podle mě falešné dělení. V první řadě je třeba učit dobře a novátorské metody nemusejí vždy znamenat, že přinášejí kýžený výsledek.

Co je učit dobře? Předávat co nejvíc poznatků, nebo ukázat dětem, jak poznávat svět, vyhodnocovat fakta, třídit informace?
Můj osobní názor je, že učení je především o poznávání, schopnosti vzbudit zájem o svět. V dnešní době je poznatků příliš mnoho a nám se nedaří je předávat tak, aby to děti bavilo. Žáci jsou zahlceni informacemi, nechtějí je jen pasivně vstřebávat, spíš potřebují model, jak jim a tím i světu porozumět.

Podle vás je proto nutné učit budoucí pedagogy, jak skloubit znalost konkrétního oboru s možnostmi sociálních sítí, a proto se i tím bude vaše skupina zabývat?
Určitě. My se musíme dobrat k závěru, jak má budoucí absolvent vypadat, jaké kompetence a dovednosti jsou důležité pro jeho budoucí život. V tom zatím neexistuje shoda. Jsou tu názory, že bychom se měli vrátit k tradičním osnovám, k sešněrování učitele množstvím znalostí, které je třeba žákům předat. Osobně si myslím, že dnes už to možné není.

Jedna z věcí, které si naše skupina chce ujasnit, je, jaké žáky máme ve třídách. Stále nereflektujeme, že došlo k obrovské proměně generace Y, teď už se mluví o generaci Z. To jsou skutečně jiní mladí lidé, mají jiná očekávání. Nejde jen o to, že bravurně zvládají sociální sítě a pracují s daty, ale především jsou jiní a my přesně nevíme v čem. Měli bychom se tedy odpíchnout od toho, jaká současná školní generace je a jaká bude. Hlavně pro ni budeme Strategii 2030 vytvářet.

Proto je ve vašem týmu zástupkyně zaměstnavatelů nebo sociolog Daniel Prokop?
Členy skupiny vybíralo ministerstvo školství, nicméně jsem rád, že tam jsou tito lidé. Nechci se ale opírat jen o ně, skutečně máme záměr naslouchat co největšímu počtu osobností z praxe.