Je to právě ten typ člověka, který dokáže z vašeho ustaraného čela zahnat veškeré chmury. Při jeho vyprávění ve svém ateliéru rázem zapomenete na to, že jste zrovna unaveni, že nejen v naší zemi už víc než rok řádí koronavirus, nebo třeba, že musíte jít nakoupit. Oldřich Vícha je velmi příjemný společník a dokáže navodit vlídnou až kouzelnou atmosféru. Rozhovor s ním o jeho tvorbě a dílech nenuceně plyne, a to všechno za doprovodu laskavého úsměvu.

„Už v útlém mládí jsem rád kreslil, takže jsem chtěl jít studovat uherskohradišťskou UMPRUM. Protože mi to otec nechtěl dovolit, musel jsem vystudovat střední ekonomickou školu,“ listuje ve vzpomínkách Oldřich Vícha.

Pak absolvoval Odbornou preparátorskou školu při Národním muzeu Praha, výtvarnou katedru na pražské Univerzitě Karlově u profesora Cyrila Boudy a docentů Rudolfa Semráda a Františka Zedníčka.

S otáčkami hodinových rafií běží čas a bere do kola všechny radosti, starosti, úspěchy i prohry tak, jak je život přinášel. A najednou je tu chvíle, kdy se podivíme, jak to od časů jeho studií v letech 1963 až 1971 uteklo. Autorsky se od té doby prezentoval na 37 tuzemských výstavách a 18 zahraničních.

Jeho díla jsou zastoupena ve veřejných sbírkách ve Švýcarsku, v japonském Tokiu a v Národním technickém muzeu, v soukromých sbírkách a galeriích v Rakousku, Německu, Holandsku, Belgii, Švýcarsku, Kanadě, Švédsku, Finsku a Japonsku.

„V realizacích do architektury používám většinou vysokožárovou kameninu, anebo technický porcelán. V posledních letech ale využívám možností nových technologií. Občas kombinuji různé materiály se dřevem. Docela často a rád kreslím, někdy i maluju,“ svěřuje se kudlovický umělec, dodávající, že k vyjádření myšlenky je docela zajímavé umět zvolit ten pravý vyjadřovací prostředek.

„Námětově mě hodně ovlivňuje prostředí, v němž s manželkou žijeme, v němž tvořím - ve svém pohádkovém světě. Vymýšlím si svoje pohádky, někdy až absurdnosti, které jsou třeba v našem areálu, nebo k v mých kresbách a obrazech,“ řekne s pousmáním Oldřich Vícha, který se společensky a profesně angažuje v Olomouci. V roce 2017 byl zařazen mezi osobnosti střední Moravy.

„Mám svou filozofii. Rád zjednodušuji a přetvářím reálnou skutečnost. Mám rád srandu a až pohádkovou nadsázku. Podřizuji ji i vlastní a materiálové možnosti. Často experimentuji s novými materiály,“ říká kudlovický Oldřich Vícha a přiznává, že již jednapadesát let žije na „volné noze“. Užitnou a drobnou dekorativní keramiku už řadu let ale netvoří.