K těm druhým náleží čtyřiadevadesátiletý Miloslav Malík, lesník ve výslužbě ze Starých Hutí. Nikdy nepreferoval svůj „osobní“ píseček, vždycky hleděl co nejvíce prospět druhým. Zaměstnancům a spolupracovníkům někdejšího Lesního závodu Buchlovice

Vynikající výsledky lesnické práce byly v jeho produktivním věku oceněny titulem Vzorný pracovník závodu, Vynikající pracovník podniku, ale také tím nejvyšším, a to Nejlepší pracovník ministerstva lesnictví a zemědělství.

„Pan Malík byl bezmála padesát let významným pomocníkem našeho skautského střediska. Kdykoliv jsme jej požádali o pomoc, nikdy mu nebylo zatěžko vynaložit pro nás své úsilí a volný čas,“ řekne vůdce hradišťského střediska Psohlavců Jiří Kamas (Sam).

Domácí hospic Antonínek slavil výročí na Svatém Antonínku. Ilustrační foto
Během a chůzí pro Domácí hospic Antonínek

Z jeho rukou převzal Miloslav Malík před pár lety nejvyšší skautské vyznamenání, a to Medaili skautské vděčnosti. Převzal jej při slavnostním zahájení závodu s názvem Rikitanův memoriál.

„Vážím si toho ocenění, na nějž jsem nikdy nepomyslel. Uspokojení mi přináší pocit z dobré spolupráce se skauty, pro něž jsem mohl něco udělat, ač skautem jsem nikdy nebyl. Lidé by si měli přece pomáhat a já bych si přál, aby měli k sobě blíž,“ poodhaluje svou životní filozofii Milan Malík, patřící k lidem, kteří něco udělali pro druhé, ale nic za to nepožadovali.

„Uspokojení mi přinášel pocit z dobře vykonané práce s lesáky, radost a spokojenost skautů, kteří si v překrásném koutě chřibských lesů, na pozemku rodičů mé manželky ve Starých Hutích, mohli vybudovat svoji táborovou základnu,“ neskrývá radost pan Malík. Historky z jeho života, práce pro lesy a myslivost v krásných hvozdech Chřibů by se daly poslouchat celé hodiny.

Jaké „dobíjecí baterky“ měl Milan Malík ve svém žití? Dělal to, co ho bavilo.

„Vysloveně to bylo lesnické povolání, které jsem mohl ideálně spojit s myslivostí. Ostatně, způsob obživy lidí na Stupavě, kde jsem se 12. prosince 1927 narodil, byla práce v lese. A tak se stalo, že i já jsem začal v patnácti letech pracovat na starohuťském lesním revíru jako dělník v pěstební i těžební činnosti,“ listuje vzpomínkami Miloslav Malík.

Koncert Děti pomáhají dětem.
Výtěžek z koncertu Děti pomáhají dětem míří na Ukrajinu

Když mu bylo 20 let, přijal jej někdejší revírník Evžen Erban za lesního praktikanta a pak až do svých jednašedesáti let, kdy odešel na zasloužený odpočinek, procházel nejrůznějšími lesnickými funkcemi.

„Kdybych se měl dnes znovu rozhodovat, jaké povolání si zvolit, byla by to opět lesařina,“ tvrdí lesník ve výslužbě Miloslav Malík.

S hrdostí dodá, že jeho druhým životním koníčkem je včelaření.

„Věnuji se mu už 60let. V současnosti mám sedm nástavkových úlů. Když jsem ve včelíně, jsem nejšťastnějším členem rodiny. Metr od úlů mám postýlku, a když svítí sluníčko, lehávám si před včelí česna a včelky mě obletují. Práce s nimi je lehká. Když je příznivý rok, tak i výnosná,“ tvrdí Milan Malík. Dodá, že v roce 2018 získal od sedmi včelstev 440 kg medu, tedy 62,5 kg od jednoho.