Prostě koníček. Občas se však stane, že člověk najde celoživotní lásku k nějaké zálibě později, že vzplane až ve věku zralém. Pro Marii Kedroňovou (74) z Nedakonic platí to druhé.

„Žel, u mě se tak stalo před patnácti lety, když mi zemřel manžel. U mě v té době trávila hodně času vnučka Magdalénka, dnes už jednadvacetiletá studentka vysoké školy. Já ji tenkrát, abych nějak v tom smutném období po smrti mého muže vyplnila volný čas, ušila kroj,“ loví v paměti paní Kedroňová.

S pousmáním prozradí, že ve slováckém kroji byla pouze jednou, a to jako malá holčička, v dospělém věku už kroj neoblékla. Její sestra ale v kroji při slavnostních příležitostech chodila.

„Pro folklórní kroužek Nedakoňská děcka, který začínal se svou činností v letech 2009 – 2010 a působil při základní škole, ušila maminka 35 dívčích a 25 chlapeckých krojů. Maminka všem členům kroužku pestrobarevné kroje nejen ušila, ale je i pečlivě prala, žehlila, spravovala, a to na každé vystoupení,“ rozpovídá se její dcera Kateřina Burdová, ředitelka nedakonické základní školy.

Jesus Christ Superstar ve Slováckém divadle. Tomáš David Ježíš, Tomáš Šulaj Jidáš.
Slovácké divadlo uvede předpremiéru muzikálu Jesus Christ Superstar širým nebem

Aby každé vystoupení krojovaných dětí mělo svoji noblesu, vždy jim pomáhala s oblékáním krojů.

„Chtěla, aby děti vypadaly jako obrázek. Dnes již kroužek nefunguje, ale i tak nám maminka kroje pečlivě opatruje a připravuje na školní představení a občasná přednášení, která se konají ve spolupráci s Obecním úřadem Nedakonice,“ vysekne poklonu své mamince paní ředitelka, bývalá vedoucí Nedakoňských děcek.

Několikrát spolu se svou mámou zorganizovala pro maminky a babičky, které měly zájem dozvědět se něco nového o krojích a při tom se naučit vázat třeba turecký šátek. Ve škole se pravidelně věnují tématu Naše obec – Tradice naší vesnice.

„Při této příležitosti maminka školákům ukazuje, jak se kroje šijí, vyšívají, oblékají, nosí, perou a podobně. Sama jsem byla překvapená, že děti vydržely dvě hodiny sedět a se zájmem pozorovat maminku při práci,“ řekne s neskrývanou radostí ředitelka nedakonické školy.

Kroje jsou pro paní Kedroňovou láskou i řeholí.

„Ve své sbírce mám doma kolem dvaceti slavnostních krojů. Jsou vyprané a uložené v krabicích. Než je půjčím lidem z Nedakonic a okolních obcí ke sv. přijímání, primicím, na hody, plesy a jiné slavnostní akce, musím je přežehlit a naškrobit,“ svěřuje se paní Kedroňová. Bez okolků dodá, že evidenci o tom, kolik krojů a krojových součástí za 15 let ušila, opravila a ročně po dědině a okolních vesnicích rozpůjčila, ale třeba do nich mladé lidi nastrojila, si nevede.

V hodovém nebo jiném průvodu pozná, které kroje ušila. „Kroje byly a jsou dodnes ve velké vážnosti a předávají se další generaci jako poklad,“ dodá s nadšením paní Kedroňová.