Kliknutím zvětšíteV říjnu 1989, tedy jen krátce před listopadovými událostmi, začala tehdejší Československá televize vysílat bez valného zájmu veřejnosti nový slovenský politický seriál Roky prelomu (v češtině běžel pod názvem Léta přelomu), který dějově navazoval na obdobný seriál Povstalecká história z roku 1984. Zatímco starší z obou děl obsahovalo komunistický výklad Slovenského národního povstání, to nové se věnovalo období od jara 1945 až do února 1948.
V pátém díle se objevila i krátká scéna, v níž generální sekretář národně-socialistické strany Vladimír Krajina zvažuje v přítomnosti svého partajního kolegy, ministra zahraničního obchodu Huberta Ripky, a předáka slovenské Demokratické strany Jána Ursínyho možnost „nepodařeného atentátu na pár ministrů: Zenkla, Drtinu a dejme tomu Masaryka“. Atentát má podle něj změnit politické ovzduší v zemi k tomu, aby komunistická strana prohrála v roce 1948 květnové volby.
Tato krátká scéna obsahovala ve zkratce komunistický výklad tzv. Krčmaňské aféry, k níž došlo v Československu v roce 1947. Tento výklad byl ale zcela vylhaný. Krajina neměl s přípravou atentátu nic společného. Podle současného výkladu historiků šlo o zfušovanou akci pár komunistů.
Jan Masaryk
Krabička s výbušninou
V roce 1947 vládla v Československu tzv. vláda Národní fronty, v níž měla převahu Komunistická strana Československa pod vedením Klementa Gottwalda, který sám byl vládním předsedou.
Petr Zenkl jako předseda druhé nejsilnější strany – národních socialistů – zastával ve vládě funkci prvního místopředsedy, Prokop Drtina, rovněž národní socialista, byl ministrem spravedlnosti a bezpartijní Jan Masaryk ministrem zahraničí.
Dne 10. září 1947 jim byla každému doručena v obálce krabička s výbušninou. Všechny obálky kdosi odeslal den předtím z pošty v Ostrovní ulici v Praze, kousek od Národního divadla.
Věc začal vyšetřovat tehdejší Sbor národní bezpečnosti, jenž už byl výrazně pod komunistickým vlivem. Jeho orgány došly k závěru, že krabičky vyrobil pražský obuvník Stanislav Pilař. Ten se údajně sám přihlásil s tím, že je prodal obchodnímu domu Brázda na Václavském náměstí, kde je měl někdo koupit a o několik dní později vybavené výbušninou odeslat.
Postupně se ale začaly objevovat informace, které uvedený výklad zpochybňovaly.
Stopa vede do Krčmaně
„Zdálo se, že už se nic nového nepodaří zjistit, když vtom na konci září do toho vstoupil krčmaňský rolník Ladislav Loveček s tím, že fotografie krabiček viděl ve Svobodném slově a že se mu zdálo, že podobné spatřil u svého souseda truhláře Jana Kopky,“ uvedl před pěti lety pro Olomoucký deník historik Lubomír Novotný, autor knihy „Krčmaňská aféra: Tajemný pokus o atentát na československé ministry“.
Svobodné slovo představovalo stranický list národně-socialistické strany a přes ministerstvo spravedlnosti se zřejmě dostávalo i k informacím z trestního spisu. Když národní socialisté viděli, že komunisty řízená policie novou stopu neprověřuje, zesílili tlak.
„Dne 19. listopadu 1947 podal poslanec Krajina u Krajského soudu v Olomouci trestní oznámení a 20. listopadu začínají vycházet deníky jednotlivých politických stran, v nichž je uvedeno, že stopy krabičkového atentátu vedou do Krčmaně. Teprve v tuto chvíli se z pražské kauzy stává tzv. Krčmaňská aféra,“ uvedl Novotný.
Díky Krajinovu oznámení se začalo věci věnovat státní zastupitelství v Olomouci spadající pod Drtinu, které vyšetřilo, že všechny tři dřevěné krabičky ve skutečnosti vyrobil v Krčmani stolař Jan Kopka se svým učněm, a to na žádost Aloise Zapletala, domovníka krajského sekretariátu KSČ v Olomouci.
Zapletal se dokonce Kopkovi svěřil s tím, k čemu je hodlá použít. „Svědecky bylo prokázáno, že se Zapletal s Kopkou v té době chlubili, že pošlou ministrům krabice na mouku, která je nestravitelná,“ uvádí k tomu web Totalita, mapující komunistické zločiny.
Obec Krčmaň v Olomouckém kraji, necelých 11 kilometrů jihovýchodně od Olomouce. Před 75 lety z ní vzešla aféra, která zahýbala celou republikou
Sosnar v pozadí
Zapletal se pak při výslechu přiznal olomouckému státnímu zástupci Františku Doleželovi k účasti na další akci, jíž se toto zastupitelství zabývalo, a sice k tomu, že na příkaz komunistického poslance Jury Sosnara ukryl v Olomouci u Vladimíra Opluštila a na dalších místech značné množství nelegálně držených zbraní (těžký kulomet, samopaly pušky, ruční granáty a náboje do těchto zbraní), které tam v roce 1947 rozvezl autem sekretariátu KSČ.
Dne 21. ledna 1948 tak Prokop Drtina přednesl v poslanecké sněmovně jako odpověď na interpelaci takové vysvětlení celé věci, které se zásadně lišilo od závěrů komunistické policie a vyvolalo senzaci.
„Drtinovo expozé přinutilo vedení KSČ jednat a poslanec Sosnar byl přinucen vzdát se poslaneckého mandátu. Vzápětí na to byl vzat do vazby, což bylo něco nebývalého,“ uvedl Novotný.
Olomoucké státní zastupitelství však bylo záhy na to zahlceno obrovským množstvím podnětů, které nestačilo zpracovávat, takže dřív, než se případ dostal před soud, přišel „vítězný únor“. Po něm se komunisté chopili absolutní moci a začali aféru kormidlovat zcela jiným směrem.
Politický proces
„Komunisté chtěli z krčmaňského případu vyrobit jeden z prvních politických procesů, kterým chtěli dokázat, že národní socialisté připravovali protikomunistický puč. Velkou aktivitu v tomto směru vyvíjel nový ministr spravedlnosti Alexej Čepička, který byl předsedou krajského výboru KSČ v Olomouci,“ uvádí web Totalita.
Sosnar nebyl nikdy usvědčen a z lidí, kteří případ vyšetřovali nebo se v něm angažovali, se stali obvinění. Jak František Doležel, tak jeho spolupracovník Zdeněk Marjanko a rolník Ladislav Loveček skončili ve vězení, kde Loveček i Marjanko zemřeli a Doležel z něj vyšel až po letech s podlomeným zdravím.
Krajina byl v únoru 1948 zatčen, ale po Benešově intervenci byl ještě propuštěn a odešel do exilu. Prokop Drtina se těsně po únorových událostech pokusil o sebevraždu skokem z okna, ale přežil, následně byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 15 let do vězení, z nějž vyšel až na amnestii v roce 1960.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
