„Do Orla jsem vstoupil jako žák. Skončila válka, bylo mně osm roků, Orel byl náboženská organizace. My jsme byli také tak vychovávaní. Myslím, že tam tehdy byli Tonda Rychlík, Franta Žajdlík, to mohli být vedoucí, ale úplně přesně už si to nevybavuji. Jako klukům nám to bylo jedno, jestli je to Orel nebo Sokol. Byli jsme kamarádi, pamatuji, že hráli hokej Sokoli proti Orlům. Z akátu se nařezaly hokejky a šlo se na led,“ vzpomíná na klukovská léta Stanislav Bachan.

V roce 1948 převzala moc komunistická strana, a to byl konec katolické sportovní organizace. Orel byl ještě téhož roku rozpuštěn. „Na dnešním dětském hřišti byl poslední Orelský den, tam se cvičilo. To je moje klukovská vzpomínka na Orla.“

Když byl Orel komunisty rozpuštěn, tak Josef Fridrich, který byl zvolen prvním předsedou Sokola ve Lhotě, nabídl orelským členům možnost chodit cvičit do Sokola. Tehdy se cvičilo na takzvaném Fridrichovém, dnes je tam prodejna potravin Enapa. V roce 1966 začal vykonávat funkci jednatele TJ Sokol.

Děti v Uherském Hradišti tvořily přáníčka.
Pro babičku, pro maminku. Děti v Uherském Hradišti vyráběly přáníčka

„Měl jsem na starosti rozpis soutěží, zajišťoval jsem autobusy na zápasy, pravidelně se schůzovalo, organizovalo se sečení trávy. Když jsme chtěli po družstvu balony a dresy, tak vedení družstva řeklo: ,Ano, ale musíte pokosit krasotice a vrch Hájek.‘ Za to jsme dostali balony a dresy,“ vypráví o tehdejších metodách.

V sedmdesátých letech přišla největší budovatelská éra tehdejšího Sokola. Na hřišti se budovala přístavba. Předsedou se stal František Hájek, který si ovšem k funkci nadiktoval podmínky.

„Nikdo to nechtěl dělat. Dokonce to vypadalo tak, že se Sokol rozpustí. Franta Hájek tehdy dělal v družstvu hlavního zootechnika. Na schůzi řekl, že každý člen Sokola musí povinně odpracovat 30 brigádnických hodin ročně a člen výboru 50 hodin. Pokud by členové nesouhlasili, tak by Hájek předsedu nevzal.

V roce 1982 se ve Lhotě otvíraly tenisové kurty. Téměř každý Lhoťan ví, že u té slavnosti byl tehdy desetiletý Petr Korda, později po Ivanu Lendlovi nejslavnější a také nejúspěšněji český tenista. Stanislav Bachan byl u toho. I dnes ve svých 84 letech je aktivním členem zahrádkářů. Můžete ho vidět jako organizátora třeba na výstavách ovoce nebo na koštech vína, tedy pokud zrovna neřádí pandemie.

„Mám rád kolektiv, nikdy jsem nebyl samotář. Když nebudeme na dědině nic dělat, tak tu také nic nebude,“ dobře ví Stanislav Bachan, který na závěr Lhotu chválí. „Je tu ohromná vybavenost. Je tu voda, plyn, pošta a také krásný sportovní areál. V naší dědině máme téměř všechno,“ říká pořád aktivní člen svazu zahrádkářů.

Stanislav Bachan (83)

V Ostravě se vyučil mostařem, na vojně byl v roce 1956-1959. Po vojně pracoval v Ostravě, od roku 1964 pracoval v Letu Kunovice v dílně na plexiskla. Od roku 1964 je člen zahrádkářů, 20 let vykonával funkci jednatele Sokola Ostrožská Lhota. Manželka: Ludmila (76). Syn Petr (56) a dcera Marie (52). Vnuci: Michal (35), Matěj (23), Vojtěch (18) a Lucie (35).