Na placu je po většinu času mladá servírka Martina Čálková. A i když má stále úsměv na tváři, v očích ji je vidět únava. „Teď je to opravdu vyčerpávající, ale jsem mladá a tak to snad vydržím. Navíc tu máme super partu, kdy občas vypomůže paní kuchařka nebo pan provozní. Ale je to namáhavé,“ říká Martina Čálková. Té v době před covidem na placu pomáhali další tři kolegové. Teď je na vše prakticky sama. Ale o tom, že by z hospody utekla, neuvažuje.

„Přečkala jsem tady dvě vlny covidu a z boje neutíkám. Na druhou stranu chápu, že se mnoha bývalým pracovníkům z gastra zpět nechce. Ale já vydržím,“ dodává s úsměvem mladá žena a doufá, že dlouho už na placu sama nebude. V tomto ohledu ji však optimismus příliš nedávají slova ekonomky podniku Martiny Kubínové.

Bývalý profesionální mistr světa v boxu a dnes trenér a restauratér Lukáš Konečný vlastní a provozuje hospůdku Eden v ústeckých Doběticích.
Covid dal restauraci tvrdý úder. Bývalý boxer Konečný ale věří v dobrou sezonu

„Sehnat nyní pracovníka do gastro oboru je nyní prakticky nemožné. Hledáme je všude, ale nejsou. A ti, co se přihlásí, tak mnohdy ani nepřijdou,“ říká žena. Podle ní se nejvíce lidé bojí toho, že přijde třetí vlna covidu a hospody a restaurace se opět uzavřou: „Bojí se, že od září nastane stejná situace jako v loňském roce. A mnozí z nich neberou pohostinství jako perspektivní zaměstnání. Místo toho jdou do fabrik či do obchoďáků za kasu. Chápu je, ale myslím si, že se gastro opět rozjede.“

Problém s personálem však neřeší jen Hospoda U Báby v Hradci Králové. Podle analitika jednoho z největšího internetového portálu na zprostředkování zaměstnání JOBS.CZ Tomáše Ervína Dombrovského chybí nyní v gastro odvětví až 45 tisíc pracovníků.

Lidé se zpět nehrnou

„Před první vlnou covidu pracovalo v pohostinství na 200 tisíc lidí. V dubnu až květnu však kvůli zavřeným podnikům přišlo o práci kolem 45 tisíc lidí. A ty nyní v tomto oboru chybí. Podniky si například ponechaly kuchaře, ale ostatní musí nabírat znovu. A lidi se zpět nehrnou,“ říká Dombrovský.

Jedním z důvodů, proč se nehrnou zpět do gastro oboru je podle něj skutečnost, že spousta z bývalých číšníků a číšnic si našlo práci jinde: „A nejednou zjistili, že mají lepší podmínky. A to nejen pracovní dobu, ale i peníze, kdy nejsou závislí na dýškách. Hospody a restaurace se nyní zřejmě vydají cestou krátkodobé výpomoci.“

I když už v to nevěřil, vrátil se Martin Sekyra za pípu. Záchraně jeho podniku pomáhají třeba i magnetky.
Přežil jsem klinickou smrt, říká hospodský. Pomohli mu lidé, uspořádali sbírku

Podle analitika JOBS.CZ je velký potenciál v nových zaměstnancích na úřadech práce, kde lze obsluhu nabírat ze zvýšené nezaměstnanosti, kdy podle něj nyní na novou práci čeká přibližně 300 tisíc lidí. Dombrovský také míní, že pokud někdo do služeb pohostinství půjde, má nyní lepší výchozí pozici při vyjednávání smluvních podmínek: „V tomto segmentu bude větší tlak na lepší mzdy a smlouvy. Nikdo už nebude chtít dělat načerno. Ví totiž, že pokud opět přijde lockdown, bude ze dne na den bez příjmů.“

Velký problém v současné situaci v hospodách a restauracích vidí i prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek: „V době pandemie musely hospody propustit asi 30 procent personálu. A ten nyní chybí. Naproti tomu hotely propustily asi 5 procent. Problém nyní je, že vláda neprodloužila program Antivirus, který pomáhal nejohroženějším skupinám.“

Ivan Hoffmann
Jeho firma oslavila 130 let. Stavět hezké a úsporné domy mě baví, říká majitel

Podle Stárka navíc pandemie ukázala, že práce v pohostinství už není tak atraktivní a mnozí ji nepovažují za stabilní. „Celému tomuto segmentu by pomohlo to, co jsme chtěli prosadit již před pandemií. Tedy otevřít tento trh i pro lidi mimo Evropskou unii. Ale každá krize má svá pozitiva, například v nových technologiích a přístupu. To se ukázalo i nyní kdy spousta podniků měla rozvážkovou službu, což neznamenalo tak rapidní úbytek hostů.“

Příběh bývalého pingla

Dlouhých 18 let byl život Jakuba Šprince z Hradce Králové orámován jen pípou a hospodským placem. V dobách největšího frmolu roznášel jídlo a pití i 17 hodin denně. Zlom v jeho hospodské kariéře přišel s příchodem první vlny covidu. Z pohostinství odešel a nyní se živí rozvozem jídla. A jak sám říká, tohoto rozhodnutí nelituje a do hospody se už vrátí jen jako host. „Být číšníkem je opravdu řehole. O tom, že skončím, jsem se dlouho rozhodoval, ale jasno jsem si udělal až s prvním lockdownem, kdy se zavřely všechny restaurace a já zůstal prakticky na dlažbě,“říká muž, který dlouhá léta obsluhoval v legendární hradecké hospodě Na Hradě, ale prošel si i stážemi v zahraničí.

A i když se nyní hospody znovu otevírají, zůstane Jakub Šprinc věrný volantu rozvážkové služby: „Nikdo nyní neví, co se bude dít dál a jestli nepřijde další uzavření. Teď už chci mít jistotu, že o práci nepřijdu. A to u rozvážkové služby opravdu nehrozí. Navíc jsem tady pánem svého času.“ Není však sám, kdo nadobro pověsil „pinglovské“ řemeslo na hřebík. „Za tu dobu, co jsem byl v oboru, jsem si vytvořil mezi číšníky spoustu známých. A vím, že většina z nich se do gastrooboru vracet nebude. Mnozí z nich vyměnili hospodu za továrnu, kde mají jistý nejen plat, ale i pracovní dobu,“ dodává muž, který se ke své původní profesi vrací jen ve volném času a z kamarádství: „Občas mi někdo zavolá, že by potřeboval píchnout. A když mám čas, tak rád vypomůžu. Vím, že je nyní těžké do hospody sehnat obsluhu, ale opravdu natrvalo se tam nevrátím.“