Kliknutím zvětšíteOd minulého týdne plní sociální sítě v Česku jednak nejrůznější konspirační odkazy na to, že Polsko a Ukrajina dopad rakety společně zinscenovaly, aby zatáhly NATO do války, jednak dezinformace o celém průběhu konfliktu, koncipované a podávané tak, aby jako jeho hlavního viníka ukázaly Ukrajinu. Na podporu takového tvrzení přitom používají dezinformátoři nepravdivé nebo zavádějící informace, a to i přesto, že byly v uplynulých měsících opakovaně vyvráceny.
Opakované lhaní Petra Štěpánka
„Tím, že říkají, že za ukrajinskou raketu zabíjející na polském území může Rusko, protože kdyby nebylo ruské invaze na Ukrajinu, nebylo by ani této rakety, prokazují politici a novináři, kteří takto argumentují, že přece jenom mají jisté povědomí o tom, že existuje něco, čemu se říká kauzalita, neboli příčinnost. Tedy, že existuje akce a reakce, respektive, že jedny děje vyvolávají další děje a tak pořád dál. Ti samí politici ovšem zavírají oči, zacpávají si uši a vypínají mozek, když přijde řeč na to, že ruská agrese, respektive ukrajinská válka nezačala 24. února tohoto roku ve čtyři hodiny ráno, ale že tomu předcházela spousta dějů a událostí, které prostě, nechceme-li si lhát do vlastní kapsy, nemůžeme zamlčet, opomenout či vytěsnit,“ napsal v pátek 18. listopadu 2022 místopředseda Trikolory Petr Štěpánek (nezaměňovat s hercem Petrem Štěpánkem, jde o dvě různé osoby, které spolu nemají nic společného) na své facebookové profily – používá dva, jeden jako Petr Štěpánek, druhý označený jako Petr Štěpánek-Trikolora.
Následně uvedl, jak tedy podle něj šly události údajně za sebou: „Vpádu ruských vojsk na Ukrajinu totiž předcházelo osm válečných let, kdy ukrajinská pravidelná i nepravidelná armáda vraždila na Donbase i jinde vlastní obyvatelstvo, vesměs Rusy nebo rusky mluvící Ukrajince, celkem těch zavražděných bylo 14 tisíc. Že tomu předcházelo upálení desítek lidí v oděském Domě odborů, že tomu předcházel Majdan, což ovšem nebylo nic jiného než krvavý státní převrat, který odstranil demokraticky zvoleného prezidenta a nastolil nový režim, to vše za neskrývané podpory a vydatné pomoci západních zemí a na prvním místě Spojených státu amerických. A takhle by se dalo pokračovat dál a dál.“
Deník proti fake news.Petr Štěpánek tak téměř doslovně opakuje tu verzi událostí, kterou od počátku ospravedlňuje invazi na Ukrajinu putinovská propaganda. Dané argumenty také nezveřejnil na svém Facebooku poprvé, protože prvně je publikoval už 22. února 2002 – tedy krátce poté, co Vladimir Putin nařídil, aby se ruské vojenské jednotky přesunuly do dvou povstaleckých regionů na východě Ukrajiny.
Štěpánek ovšem (podobně jako ona propaganda) tehdy i nyní úmyslně ignoroval a nadále ignoruje známá a veřejně dostupná fakta.
Ne, ukrajinská armáda nepovraždila 14 tisíc lidí
Například není vůbec pravdivé jeho tvrzení vyznívající tak, že ukrajinská pravidelná i nepravidelná armáda povraždila od roku 2014 na Ukrajině 14 tisíc vlastních obyvatel, vesměs – podle Štěpánka – Rusů nebo rusky mluvících Ukrajinců.
Jak informovala britská veřejnoprávní stanice BBC, rovněž už 22. února letošního roku, bylo sice na východní Ukrajině mezi 14. dubnem 2014, kdy konflikt začal, a 21. únorem 2022 zabito 14 200 až 14 400 lidí, ovšem 4400 z nich představovali příslušníci ukrajinských sil a 6500 příslušníci ozbrojených skupin. Zabitých civilistů bylo nejméně 3 407. „Zraněno bylo až 39 tisíc lidí, odhadem sedm tisíc až devět tisíc z nich byli civilisté,“ konstatovala dále BBC.
Britská veřejnoprávní televize to tehdy uvedla v reakci na Putinův televizní projev, v němž se ruský prezident snažil ospravedlnit invazi na Ukrajinu údajnou genocidou, jíž prý čelí bezmála čtyři miliony obyvatel, přičemž dodala, že žádné důkazy o genocidě na východní Ukrajině neexistují a podle OSN nelze konflikt na východní Ukrajině označit za genocidu.
Jinými slovy, naprostou většinu z oněch 14 tisíc údajně zavražděných, o nichž mluví Štěpánek, tvoří ve skutečnosti ozbrojení příslušníci dvou bojujících stran, ukrajinských sil na straně jedné a proruských nebo ruských ozbrojenců na straně druhé, kteří padli v boji, nebyli tedy zavražděni. Civilisté, kteří se přímo neúčastnili boje, a přesto přišli v důsledku ozbrojeného konfliktu dvou stran o život, představují něco přes čtvrtinu obětí. Pravda přitom není ani to, že by jejich životy připadaly na vrub pouze ukrajinské armádě, jak naznačuje Štěpánek.
Civilní oběti mají na svědomí i separatisté
Mezi civilní oběti patří například všech 283 pasažérů a 15 členů posádky letu Malaysia Airlines 17, který byl sestřelen v ukrajinské Doněcké oblasti 17. července 2014 raketou ruské výroby vystřelenou z ruského protiletadlového systému BUK. Tento systém patřil podle oficiální zprávy mezinárodního vyšetřovacího týmu ruské 53. protiletadlové raketové brigádě z města Kursk a byl dopraven na území ovládané proruskými separatisty, odkud také byla podle tehdejšího vyšetřovatele Wilberta Paulissena prokazatelně a jednoznačně vypálena raketa. Poté byl dopraven zpět do Ruska. Vyšetřovatelé to tehdy doložili nahrávkami telefonních hovorů mezi separatisty, očitými svědectvími i radarovými snímky.
Také značná část dalších civilních obětí byla zabita palbou z oblasti ovládané proruskými separatistickými ozbrojenci, nikoli v oblasti ostřelované ukrajinskou armádou. Z řady útoků – například z raketového zásahu kolony autobusů s uprchlíky, k němuž došlo v srpnu 2014 a který měl za následek desítky obětí – se vzájemně obviňovaly obě strany (podle tehdejšího zpravodajství agentury Reuters se kolona v době zásahu ocitla bohužel v oblasti zuřivých bojů mezi vládními silami a separatisty).
Separatisté s podporou Ruska také od vypuknutí konfliktu opakovaně útočili na řadu ukrajinských měst, například už v lednu 2015 provedli raketový útok na ukrajinský přístav Mariupol, který měl za následek 30 obětí. V lednu 2015 se také definitivně zhroutilo příměří uzavřené v běloruském Minsku, známé jako První minská dohoda nebo jako Minský protokol.
Dodržována nebyla ani Druhá minská dohoda, uzavřená v únoru 2015. Proruští politici a aktivisté viní z jejího porušování Ukrajinu, ale podle dobových záznamů porušily například v oblasti strategického města Debalceve na východě Ukrajiny vyhlášené příměří jako první ruské tanky, které se navzdory dohodě o vyklizení těžké techniky přesunuly k městu, přičemž povstalci nepřestali toto město navzdory příměří ostřelovat.
Ne, účastníci „Majdanu“ nezačali krveprolití
Štěpánek nepíše pravdu ani při svém hodnocení tzv. Majdanu jako „krvavého státního převratu, který odstranil demokraticky zvoleného prezidenta“.
Tzv. Majdan či Euromajdan probíhal od listopadu 2013 do února 2014 a šlo o sérii masových demonstrací, protestujících proti tomu, že tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat Ukrajinsko-evropskou asociační dohodu a druhá vláda premiéra Mykoly Azarova pozastavila přípravy k jejímu podpisu. Souhrnný název Majdan získaly tyto protesty podle kyjevského Náměstí nezávislosti, kterému se tak říká a kde probíhaly nejdůležitější demonstrace.
Zatímco Štěpánek implikuje, že s krvavým násilím přišli demonstranti a Janukovyč jednal demokraticky, skutečnost byla přesně opačná. Janukovyč byl původně zvolen jako proevropský prezident a dohodu sám vyjednal, podpis odmítl až na základě intenzivního nátlaku Moskvy, o čemž tehdy informoval například Český rozhlas.
A demonstrace probíhaly nenásilně až do chvíle, než proti nim bezpečnostní složky provedly dne 30. listopadu 2013 krvavý zásah – což zdokumentovala například BBC. Tento zásah vedl k dalším masovým demonstracím, a teprve ty už byly spojeny s oboustrannými bitkami: ze strany policie docházelo k útokům proti demonstrantům spojeným s brutálním bitím i náhodných okolostojících, ze strany demonstrantů například k házení kamenů a světlic na policisty a k napadání policistů řetězy.
Požárem vyvrcholil střet násilníků obou stran
Podobně tomu je s často diskutovaným požárem v Domě odborů v Oděse, k němuž došlo 2. května 2014.
Průběh celého incidentu je i s řadou odkazů na další zdroje popsán na Wikipedii. Zkráceně lze říci, že v Oděse došlo ke střetu dvou radikálních násilnických skupin s tragickým koncem. Na jedné straně šlo o radikální fotbalové chuligány, kteří ten den uskutečnili v Oděse pochod na podporu jednotné Ukrajiny, na straně druhé o proruské odpůrce tohoto průvodu, kteří se ho snažili zastavit, přičemž byli podle tehdejších očitých svědků vyzbrojeni tyčemi i střelnými zbraněmi.
Vzniklý konflikt přerostl ve velkou pouliční bitvu, při níž se proruští aktivisté nakonec stáhli do budovy Domu odborů. Obě strany po sobě házely Molotovými koktejly, přičemž několik zápalných láhví vhozených proukrajinskými aktivisty zvenku do budovy zapálilo její vchod a místnosti ve druhém a čtvrtém patře. Požár se rychle rozšířil a za oběť mu padlo několik desítek osob. Šlo o oboustranně násilný střet, který tragicky vyvrcholil.
Zkráceně řečeno, Petr Štěpánek má pravdu v tom, že únorové ruské invazi na Ukrajinu předcházelo osm válečných let: úmyslně však zamlčuje, že i za těchto osm válečných let nese odpovědnost především Rusko.
44
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
