Narodil se před 72 lety v tamním Náhorním Karabachu, kde jsou lidé po staletí vystavováni válečným útrapám. Dnes žije a pracuje v Horním Němčí, kam se v roce 1989 přiženil a kde od roku 1992 bydlí.

Vystudoval Fakultu historie Pedagogického institutu v Jerevanu, kde po ukončení studia v roce 1970 až do začátku 90. let, než se oženil a odstěhoval na Slovácko, působil na své jerevanské alma mater, jako vedoucí kabinetu a profesor historie. Těsně před odchodem do do Horního Němčí studoval v letech 1990 – 1991 malbu v Moskvě pod vedením malíře Michaila Kolumbegova, přičemž ještě dříve, v letech 1972 – 1973 absolvoval v Jerevanu kurz malby pod vedením malíře Hovhannesa Zardarjana.

K historickým souvislostem v Evropě a na Blízkém Východě se vždy fundovaně vyjadřoval. Před i po propuknutí migrační krize problematiku komentoval na stránkách tuzemského i zahraničního tisku. Rozsáhlý rozhovor pro Slovácký deník s titulkem Evropané, hrozí vám osud ztracené civilizace, varuje arménský historik, zveřejnil také Irates, jeden z arménských celostátních deníků.

„V uplynulých 28 letech, se Česká republika stala mým druhým domovem. Vždycky, když jsem v Arménii na návštěvě a už to trvá dlouho, je mi smutno po Slovácku," přiznal redaktorovi Deníku. 

Co se obrazů týká, vytváří je metodou využití špachtle. V letech 1997 – 2012 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravsko-slovenského pomezí. Od roku 2006 je členem Unie výtvarných umělců Karabachu a od roku 2012 také Arménie. V roce 2008 se stal rovněž součástí Unie výtvarného umění v Hradci Králové.

Od roku 2008 je čestným členem katedry historie Arménie Pedagogického institutu v Jerevanu. Má za sebou skupinové výstavy z řady měst po celé ČR, na Slovensku, v Německu, Belgii, Itálii a Holandsku. Autorské výstavy uspořádal v tuzemsku, v Arménii i Náhorním Karabachu.

V Horním Němčí Ašota Arakeljana lidé dobře znají, nestraní se totiž veřejného života a dobré vztahy se snaží mít se sousedy, stejně tak jako se starostou nebo třeba ředitelem školy. Ostatně v obou těchto institucích jsou na jeho obrazy na zdech pyšní. Naposled, uprostřed února, Ašot Arakeljan předal darem svůj obraz Večerní Praha místní základní škole.

„Jsem za darované dílo rád. Zaujme místo na čestné pozici tak, aby bylo na očích všem příchozím. Bylo pro mě velkým štěstím, když jsem se po nástupu do zdejší školy před deseti lety s Ašotem seznámil,“ poznamenává ředitel Základní školy Horní Němčí Břetislav Lebloch.

Ašotu Arakeljanovi jsou v životě velkou oporou dvě Evy, jeho žena a dcera. Co se movitosti týká, on sám často tvrdí, že malíři bývají bohatí až po smrti.

„Pokud by tomu mělo být i v mém případě, budu mít radost, protože to bude znamenat, že lidé ocenili mou práci,“ prozrazuje výtvarník.