Bylo by smutné, kdybych já byla výjimkou, říká Markéta Silná

close info Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička zoom_in

„Jen jsem měla strach, že mi třeba stárkování odřekne, takže jsem průběžně kontrolovala jeho odhodlání, až mi vyhrožoval, že jestli se ještě jednou zeptám, odřekne mi v naší obci stárkovat. Naštěstí řekl, že když něco slíbí, tak to také splní. A to se taky stalo,“ tetelí se Markéta.

Pochlubí se, že odmalička má vlastní kroj, vždy se jen zvětšily rukávce, vzala jiná kordulka podobně. „Jinak je to ale roky pořád stejný kroj, jen s drobnými změnami a úpravami,“ zasměje se jankovická stárka, členka tamní hodové chasy od svých čtrnácti let.

close info Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička zoom_in

A jak reagovali její rodiče, Martina a Václav Silní, když jim jejich dcera oznámila, že by se ráda stala jankovickou stárkou?

„Rodiče s tím byli tak nějak smíření už několik let. Věděli, že jednou to přijde, protože k folkloru tíhnu odmalička, takže nějak překvapení určitě nebyli. Koneckonců oba sourozenci už mají stárkování za sebou, takže by bylo smutné, kdybych já byla výjimkou,“ usmívá se Markéta šibalsky. Prozrazuje, že hodové právo přečkalo od loňských hodů rok na obecním úřadě, zatímco tradičně bývá přes rok v domě posledních stárků.

close info Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička zoom_in

„Následující rok by ho měli přijít další stárci vykoupit vínem, ale obávám se, že to se nestane. Každopádně právo zůstane u nás, kdyby se přece jen někdo našel. Já ho měla doma jen týden před hody. Před pár lety bylo vyčištěno a upraveno. Ale co bych to byla za stárku, kdybych si pro svého stárka nedokázala právo nazdobit,“ glosuje Markéta.

Nepokrytě dává najevo, že vypravování jankovických stárků není pro jejich rodiče finančně náročné. „Když to porovnám s tím, co před 9lety dostala sestra od obce, je to 100 a 1. Nynější příspěvek pokryje většinu výdajů, zbytek si rodina doplatí sama. Díky příspěvku obce se tento problém velmi snížil a s předchozími lety se to opravdu nedá srovnat,“ potvrzuje Markéta Silná.