Peking jako odraz reality. Český hokej tápe, vyhazov Pešána ale smysl nedává

Vystoupení českých hokejistů pod pěti kruhy skončilo ještě rychleji, než vůbec stihlo začít. Posádka vedená realizačním týmem Filipa Pešána v Pekingu opět vyhořela a zaokrouhlila věčné čekání na medailový úspěch již na deset let. Navíc porážka již v osmifinále turnaje se stala historickou blamáží. Takhle na dně snad český hokej ještě nebyl. 

Pod palbu nevídané kritiky se ihned dostala celá kabina národního týmu, tu největší špínu si však vyslechl sám šéf rekonstrukce tuzemského hokeje Pešán. A nutno říct, že zcela oprávněně. Fakt, že trenér a celkově realizační tým nese zodpovědnost za skladbu a následné výsledky svých vyvolených mužů, je zcela nezpochybnitelný. Ale každá mince má dvě strany. 

Peking zúčtoval s Pešánem. Český trenér na pranýři, má ale i své zastánce

A nyní je třeba ji otočit a podívat se na celý kolosální problém z trochu jiné perspektivy. Bavit se tu o tom, jestli měl na Dálný východ raději odcestovat Milan Gulaš či Filip Chlapík, v současné chvíli ničemu neprospěje. Všichni dobře víme, že ani kosmetické změny v nominaci by zřejmě na celkovém projevu českých barev pod pěti kruhy nic nezměnily. 

Problém totiž tkví úplně někde jinde. Hodně daleko. A to bychom se po časové ose museli vydat o jednu celou dekádu zpět, ne-li ještě mnohem dál. Už tam se totiž začaly tvořit první velké šrámy, které postupem času kompletně seškrábaly hrdost českého hokeje. Přesně tu, jakou tehdy vybudovala parta kolem Dominika Haška v Naganu.  

Ano, přelom tisíciletí byl pro tuzemský hokej opravdu výjimečným obdobím. Byly to časy, kdy se medaile z velkých akcí staly samozřejmostí. Nezáleželo na tom, jaký muž zrovna stál na lavičce, nebo jestli šlo o juniory či dospělé. Česká továrna na geniální hráče se zkrátka stala světovým hitem.  

Jenže jak šel čas, tak se situace na obou frontách výrazně obměnila. Zatímco evropské celky, zasažené poklesem hokejové úrody, začaly stavět pyramidu úspěchů úplně od začátku, tady u nás se stále oplývalo nad hrdiny první dekády nového století. A všichni činovníci na svazu měli pocit, že je situace plně pod kontrolou. 

Hadamczik tepe do českého hokeje: Krach jde za Králem, medaile se už nedožiji

Ale ono to tak úplně nebylo. Místo toho, aby parta kolem „mecenášů“ Tomáše Krále a Slavomíra Lenera hledala cestu, jak na předchozí úspěchy navázat, seděla na svých horkých křeslech a žila v utopii o výjimečnosti českého hokeje s růžovými brýlemi na očích. 

Vlak začal pomalu ujíždět. Ve světě se žilo novými trendy, práce s mládeží se stala ústředním bodem projektu lepší budoucnosti. Konkurence investovala do kvalitní výchovy, která se však u nás projevovala spíše v laxním přístupu trenérů libujících si v protekci a úplatcích ze strany rodičů či naopak absolutně nemístném chování hokejových dětí.

Pešán si kritiku zaslouží, ale… 

„Celé to prostředí je neuvěřitelně pokřivené. Je skoro nemožné chtít něco změnit, když se podíváme na to, jak to tu dnes chodí. Protekce, zákulisní boje a jednoduše špína, to je bohužel i odraz toho, jak to vypadá v naší společnosti,“ řekl sportovní komentátor ČT a hokejový expert Ondřej Zamazal. 

A proto se není čemu divit. Porážka se Švýcarskem v Pekingu, ale i předchozí selhání národního týmu, výběrů do dvaceti, osmnácti let, nemají své vysvětlení v současnosti. Kritizovat Pešána můžeme, ostatně si to vlastně jako fanoušci zasloužíme, ale je třeba se nad tím vším i trochu zamyslet.

„Takové porážky už zkrátka nejsou žádným překvapením. Je to bohužel krutá realita a důsledek toho, co se tu po celá ta léta zanedbávalo. Žádný spasitel neexistuje. Vyvést český hokej z krize může jen spolupráce a jednota na všech úrovních, avšak dosáhnout toho může trvat léta,“ podotýká Zamazal. 

Pešán o svém o konci mluvit nechtěl. Nemám připravenou řeč, řekl po vyřazení

Pešán by si za své vystupování a chladnokrevnost možná pár dobrých zasloužil, ale je třeba si nalít čistého vína a přiznat, že žádný extra materiál v českém hokejovém prostředí k dispozici prostě nemá. Nemá ho on, neměli ho ani jeho předchůdci. 

Vždyť se na to stačí jenom podívat. České extralize vévodí pětatřicátníci, kteří se o přední příčky perou se zahraničními akvizicemi. Mladá stopa? Až na výjimky nikde. To Švýcaři přivezli do Pekingu výběr složený pouze z domácí soutěže. A národní tým předčili téměř ve všech oblastech.

Vyhazov nyní nedává smysl, tvrdí komentátor Zamazal 

„V momentě, kdy mladí kluci nevidí jiné východisko v posunu své kariéry než utéct z domácího prostředí, je zřejmě něco špatně. Ale to je jen další střípek současné krize,“ povzdechl si. 

Ale že by byl přínos hvězd z evropských soutěží nějak převratně vidět, se rovněž rozhodně říct nedá. Už na loňském šampionátu v Rize se spoléhalo na ikony z KHL či dokonce zámořské NHL, a nakonec v celé té bídě nejvíce ohromil karlovarský domácí šikula Jakub Flek.  

Odpovědnost nesu i já, řekl manažer Nedvěd. Osud Pešána se bude řešit

Letos naopak Pešánův sbor údajně vsadil na to nejzkušenější, co český hokej v současnosti má. A výsledek vidíte sami. Výběr ostřílených třicátníků s letitou praxí v těch nejprestižnějších soutěžích napříč celým světem dostal tvrdou lekci. Jednoduše nestačil.

Ať by Pešán ukázal na kohokoliv, smutný pohled na stav tuzemského hokeje by během jednoho turnaje v Da Vinciho obraz Mony Lisy asi úplně neproměnil. A i proto se nabízí otázka, jestli by jeho předčasná rezignace na postu hlavního trenéra něco vyřešila. Spíše vůbec nic.

„Tenhle realizační tým bych nechal do mistrovství světa jednoznačně pokračovat. Hledat nyní nějaké překotné řešení na dva, tři měsíce, navíc bez jakékoliv dlouhodobější vize ze strany nástupce, která zkrátka musí přijít, mi nedává žádný smysl,“ zakončil Zamazal. 

Změna je na místě, to absolutně bez debat. Je třeba si konečně sednout na zadek, přiznat si, že už dávno nejsme hokejovou velmocí a začít něco dělat. Ale teď narychlo se žádný zázrak opravdu nestane.